Minulost tě dožene

Anotace: část 11

Nekonečná cesta již byla u konce a už z dálky viděla svůj rodný dům osvětlený reflektory auta. Nikdy nebyla tak ráda, že vidí dům, ve kterém prožila dětství. Nebo alespoň její podstatnou část. Teď je ale prázdný. Jen Alex a ona. Bratr a sestra, nikdo jiný.
Vešla zadním vchodem, aby nikoho nevzbudila, protože bylo něco po půlnoci. Alex bude jistě spát. Prohledala celý dům, ale kde nic tu nic. Dům byl prázdný. Snad nejel na další koncert? Tolik se těšila na jeho hřejivé objetí. Ráno se rozhodne, co udělá.
Šla nahoru po dlouhém schodišti do svého pokoje. Kufry nechala v kuchyni, kterou vešla do domu. Byla unavená z noční jízdy, proto se těšila, až si konečně lehne do své staré pohodlné postele. Svůj pokoj vůbec nepoznala. Nábytek byl jinak postavený a ve skříních nebyly žádné její věci, které si tam nechala, když před lety odjížděla. Co s nima Alex provedl? Zdálo se jí, že slyší nějaký rámus, ale oči se jí klížily a unaveně se svalila do peřin. Ničeho si víc nevšímala.
Po schodech zaslechla vzdálené kroky. Zdálo se, že to je jen sen.
Dveře se otevřely a Jess se v momentě plně probrala ze spánku, ale ani se nehýbala. Předstírala spánek. Osoba na Jessicu koukla s nechápavým výrazem. Jess otevřela oči a oba se navzájem pozorovali dlouhé minuty, než promluvil jeden z nich.
„Kdo jsi?“ Ptal se Brian, kterého Jess poznala podle fotek v novinách, když nastupovali na nové turné.
„To já bych se měla zeptat, co ty tady chceš?! Já tu bydlím,“ šeptala polohlasem.
„To je mi novinka? V tomto pokoji spím už nějaký ten rok,“ pravil, a kdyby Jess neseděla na posteli, asi by to s ní praštilo o zem. Jak ji mohl její bratr vystěhovat z vlastního pokoje a nechat jej někomu cizímu? Vždyť říkala, že se vrátí. Nebo s tím už nepočítal?
„Cože? Já tu bydlím od narození, tak mi nevykládej, kdo je tady déle. Měla jsem teď dlouhou… dovolenou?“ smála se situaci. „Klidně ale přespím v pokoji pro hosty, nebo už je tam taky někdo? Ráno se to vysvětlí, v noci opravdu nechci nic řešit. Doufám, že mi to hlavně Alex vysvětlí, jinak má co dělat se mnou.“
Vstala a chystala se odejít, ale Brian ji nenechal.
„Počkej! Já se tam půjdu vyspat,“ odešel a zavřel za sebou dveře.
Brianovi vrtalo hlavou, proč říkala, že je pokoj její. Kdo to vlastně je? Má říct Alexovi, že má v pokoji cizí ženskou? Proč? Jen ať se holka vyspí. Vypadala dost vytočeně. Radši to nechá na ráno.
Ráno Jessicu probudili sluneční paprsky prosvítající závěsem. Vstala a rozhrnula je. Venku bylo krásně a foukal příjemný větřík, který si pohrával s korunami stromů v zahradě. V dálce spatřila nepatrný kousek pláže a krásného moře. Jak dlouho neviděla tak překrásný výhled ze svého okna! Natáhla na sebe tričko a džíny a ustlala postel.
Celý dům byl na nohou, jen Brian se povaloval na pohovce v obýváku a spal.
„Hele, někdo tady flámoval?“ Snažil se ho vzbudit Nick, ale Brian se ani neobtěžoval otevřít oči.
„Hej, vstávej, už je den!“ Nedal se odbýt Nick.
Brian se mrzutě posadil a mžouravým pohledem si prohlížel okolí, co se vlastně děje. V křesle seděl Nick a smál se mu. Na hlavě měl krásné vrabčí hnízdo a oči měl únavou šikmé jako malý číňan. Právě přicházel Alex a sledoval, co se stalo.
„Nechej mě spát! Copak jsi moje matka?“ Bručel a opět se položil na místo, které bylo jeho postelí.
„Proč spíš tady? Po schodech se ti nechtělo nebo co?“ Tázal se Alex.
„Nejspíš proto, že v mé posteli už nebylo místo. Jeden nocležník už tam spí. A docela pěkný,“ vysvětloval, „říkala, že je pokoj její, tak jsem ji nechal, ať se vyspí. Jen by mě zajímalo, kdo z vás si ji v noci přitáhnul do toho pokoje.“
Alex nechápal, co tím míní. Pak si uvědomil, že ten pokoj patří Jess a běžel ke schodům, které vyběhl po dvou. Doběhl ke dveřím a prudce je otevřel, ale pokoj byl prázdný. Naštvaně se vracel zpátky dolů. Napadlo ho, že si z něj dělal Brian srandu, ale když scházel ze schodů, spatřil svou sestru, jak vychází z kuchyně. Byla ještě krásnější než před třemi lety.
Podívali se na sebe a oběma to vyrazilo dech. Taková doba.
„Jsem tady…ani mě nepřivítáš?“ Smála se dívka a v očích jí naskočily první slzičky.
„Jess!“ Zaznělo z jeho úst.
„Víc toho neřekneš?“
Alex seběhl ze schodů, vběhli si do náručí a pevně se sevřeli.
„Nevěřím svým…očím! Jsi to ty?“ Štěstím ze sebe vydával kousky věty, než je dal dohromady.
Čtyři kluci stáli mezi zdmi obýváku a sledovali šťastnou událost. Když Jess uviděla Howieho a Nicka, vběhla jim oběma také do náruče. Byli rádi, když se mohli zase vidět, když se jim vrátila jejich ztracená Jessica. Kevin s Brianem, kterého měla čest poznat už v noci, stáli opodál a přihlíželi radostnému shledání. Konečně Brianovi došlo, kdo je vlastně ona dívka v jeho posteli. Alex se otočil k dvojici stojící opodál a přivolal je k sobě.
„Kluci, tohle je moje malá sestřička Jessica,“ představil ji. „To je Brian a Kevin,“ ukázal na dvojici a představil je sestře.
„Já vím. Měla jsem v noci to potěšení,“ mrkla na zpěváka.
„Teď nás omluvte, já si na chvíli Jessicu unesu pryč,“ usmál se na ni.