Minulost tě dožene

Anotace: část 26

Jess s Charliem odjeli společně místní dopravou k bance a Bonnie s Deanem se svezli ve vypůjčeném autě, aby nepřijeli společně a nebudili tak pozornost, kdyby lupiči vyčkávali do otevírací doby.
V momentě, kdy strážný odemkl vchod, vstoupila Jess dovnitř a uvítala se s mužem ve služební uniformě. Charlie ji následoval a představil se.
Den byl dlouhý a únavný. Prvních osm hodin se nic zvláštního nedělo, pouze zde udělal scénu jeden opilec a ochranka jej musela vyvést z budovy. Zbývala hodina do uzavírky a pár minut do příjezdu transportu. Akce konečně nastala.
Do dveří vešel Steve Engel. Dean ze svého auta ohlásil vysílačkou jeho příchod ještě dřív než jej Jess stačila zahlédnout.
„Ten druhý se neukázal?“ Zjišťoval Charlie mikrofonem, když dával vědět posunkem strážnému.
„Ne, zatím ho nikde nevidím, ale kde je jeden, objeví se i druhý. Engel by to sám nezkoušel, přece není tak blbý,“ hlásil Dean.
„Taky myslím,“ souhlasil Charlie. „Uvidíme, co se bude dít.“
„Bonnie, hlídej vchod a cokoli divného nahlas. Teď by měl přijet ten transport, tak buď ve střehu,“ přikázal Dean své kolegyni.
„Jess, nespouštěj Engela z očí a hlas, co dělá a kam jde.“
„Šel k první přepážce, ale ta je uzavřená. Stojí u ní a ani se nehne,“ popisovala situaci v bance.
Engel stál jako topol na jednom místě skoro půl hodiny a vůbec se neohlížel. Muži z ochranky si jej nevšímali. Dostali své pokyny nezasahovat a tak se taky stalo.
Konečně ohlásila Bonnie příchod Pereze, který vstupoval zadním vchodem těsně po odjezdu transportu, který si dával načas. V mžiku se otevřely dveře, ve kterých se zastavil muž celý v černém s dlouhým pláštěm jako v nějakém westernu. Mířil si svou cestu přímo k Engelovi a oči přítomných zákazníků spočinuli na muži kráčícím přes banku ze zadního vchodu. Ve chvíli, kdy se střetly jejich pohledy, prošel Perez kolem svého společníka a vydal se k nejbližšímu postaršímu strážníkovi. Jess se k nim pomalu a nepozorovaně přibližovala.
„Hlídej Engelse!“ Pokynula Charliemu.
„Ať se děje cokoli, zatím nezasahujte, pokud to není nutné,“ nařídil Dean do uší kolegů.
„Rozkaz, šéfe,“ odpověděli zároveň Jess s Charliem pozorujíc činy obou pachatelů.
Než se naděli, Perez vytasil kulovnici ukrytou pod pláštěm a namířil ji na strážníkovu hlavu.
„Nikdo se ani nehne, pokud nechce způsobit menší újmu na zdraví tomuto staříkovi a taky sobě. Ale to jistě znáte, jak to v takové situaci chodí. Věřím, že patříte k těm chytřejší, kteří si nehrají na hrdiny,“ vyhrožoval klidným ledovým hlasem zločinec. Šlo poznat, že k začátečníkům rozhodně nepatří.
Ve stejný moment vytáhl svou zbraň i Engel, který zachytil první osobu, která byla na blízku, a zamířil na ni.
„Kdokoli to může odskákat, když uvidím jediný pohyb,“ informoval zákazníky i ostatní obyvatele bankovních prostor.
Mladý muž, kterého Engel zajal a svíral velmi těsně pod krkem, na něž zároveň tiskl hlaveň, se začal klepat a na čele se mu vytvořily kapičky potu, které začaly pomalu stékat přes obličej směrem k dolním partiím tváře.
„Prosím, nechejte mě být! Já nic neudělal! Nechejte mě být…nic neřeknu…slibuji…prosím,“ žadonil o svou zchudlou existenci mladík.
„Ticho!“ Okřikl jej Perez. „Doneste sem pytle s penězi, které se měli dneska uložit do trezoru!“
Pokladní, na kterou zjevně zíral, otevřela viditelně mohutný trezor za sebou a pomalu vytáhla pytlíky s týdenní tržbou a nepozorovaně stiskla poplašní zařízení umístěné uvnitř na zdi trezoru. Přišla k Engelsovi a mrštně hodila pytle na podlahu. Rychle se vrátila k místu, kde se nacházela celý pracovní den, aby byla co možná nejdále od nebezpečných zločinců.
Engels odhodil muže, který narazil na tvrdý okraj mohutného stolu. Zločinec popadl pytel a začal se v něm prohrabovat, aby se ujistil, co ukořistil a jestli jsou vaky opravdu plné peněz. Pobral vše, co mohl a plížil se ke dveřím. Oba byli těsně před dveřmi, když v tom zaslechly policejní sirény, které se řítily k bance.
„Sakra!“ Proklínal Perez šokovaně. Zdrželi se v bance dost dlouho, aby stačila přijet policie. Odsunuli se ode dveří a pokračovali ve vyhrůžkách.
„Tak ani hnout jsem říkal. Nerozumíte nebo co?“ Přecházeli z místa na místo a přemýšleli, jak z této situace co nejlépe odejít. Myšlenky v mysli se začaly míchat a nedávaly jim smysl. Nepřišli na plán, který by přežili. Uvidí, s jakým návrhem příjde policie.
Engels se posadil na stůl, do kterého narazil mladík, kterého prvně svíral jako zajatce. Perez v panice přešlapoval a chodil jako splašený.
Místností zazněl hlas zvonícího telefonu. Chvíli se nic nedělo a přítomní rukojmí vyčkávali reakce lotrů. Po dlouhém zvonění už začal Engels zuřit a poručil jedné pokladní: „Vezmi ho a hni sebou!“
Zpocenou rukou uchopila mladá žena sluchátko a třepavým hláskem a ozvala.
„Haló?“
„Tady policie. Mohu mluvit s někým, kdo tam velí?“ Ptal se velitel policejní jednotky.
„Chce s vámi mluvit, pane.“ Otočila se tváří na Engelse.
„Zeptej se, co chce!“
„Haló,“ promluvila opět svým hláskem pokladní. „Musíte mluvit se mnou. Co mám vyřídit?“
„Zeptejte se, co chtějí za propuštění rukojmí,“ přijal fakt, mluvit pouze se zaměstnancem banky, nikoli se samotnými lupiči.
Žena vyřídila vzkaz, ale policista neuspěl. Engels odmítal jakékoli vyjednávání.
Jess a Charlie zatím tiše pozorovali jednání odehrávající se v bance. Bude s nimi těžké vyjednávat, pomyslela si.
Asi po hodině bezúspěšného jednávání se konečně ohlásil Dean mikrofonem. Dalekohledem obhlížel stav situace v bance.
„Tak jde se na věc mládeži. Už dostali dost času na to, aby se mohli vzdát dobrovolně. Nic neříkejte, ať se neprozradíte. Řeknu vám, jak postupovat.“
Jess a Charlie napjatě poslouchali a řídili se Deanovým postupem. Jessica se krůček za krůčkem přibližovala k Perezovi, zatímco Charlie se snažil dostat k jeho společníkovi kousek vedle něj. Když se dostala do Perezovy blízkosti, omdlela. Zločinec přistoupil k ležící dívce a nohou do ní strčil.
„Co je s ní?“ Zeptal se s nepředstíraným nezájmem.
V tu chvíli začal hrát svou roli Charlie: „Zlato, vzbuď se! Jsi v pořádku? Co je s tebou?!“ Trošku musel přehánět, aby si mysleli, že je Charlie neškodný.
„Vstávej!“ Pravil znuděně muž držící zbraň.
Charlie se nad kolegyni naklonil a nepozorovaně jí vytáhl zbraň ukrytou za pasem. Jess učinila stejné gesto. Držela v ruce Charlieho zbraň a on zase tu její. Raději by si zbraň vyměnila a svírala v ruce svoji, ale v této chvíli si nemohla vybírat.
Dvojice vyčkávala na Deanův příkaz, zatímco lupiči znechuceně přihlíželi hranému divadlu.
„Zvedni se a ani se nehni! Neslyšel jsi, co jsem říkal!?“ Perez popadl Charlieho rameno a pokusil se jej odstrčit. Jakmile se ale podíval do zločincovy tváře, vykřikl z plných plic: „Teď…!“
Během zlomku vteřiny se odehrála spousta událostí. Charlie prudce vyrazil Perezovi zbraň ze sevření a několika ranami se mu podařilo jej znehybnit. Jess rychle vstala a vrhla se na Engelse, který přihlížel jejich frašce velmi blízko. Podařilo se jí odhodit mu zbraň, která letěla vzduchem a dopadla před ředitele banky, který ji bez přemýšlení zvedl z podlahy a začal nesmyslně mířit po všech lidech v domnění, že se mezi nimi skrývá další pachatel.
Jess se podařilo Engelse odzbrojit, ale nedokázala jej zastavit a zneškodnit. Skočil za kasu napravo a vytáhl svou druhou zbraň pod nohavicí.
Jess s Charliem převrátili mohutný dubový stůl a skryli se za něj. Lidé obývající prostory banky se plazili na druhý konec, nejdál od vznikající přestřelky. Jakmile se dostali ke dveřím, prchali, co jim nohy stačili, aby utekli od špatného dění v bance.
Policie netušila, co se uvnitř děje, proto vyslali přepadovou jednotku, když v tom zazněly první hlasité výstřely.
Engels svírající vražednou věc v ruce zasáhl utíkajícího zaměstnance banky, který dopadl čelem k zemi, když kulka zasáhla svůj cíl, kterým byla záda. Nehybně odpočívalo jeho tělo v blízkosti dubového stolu, dočasným útočištěm dvou kolegů z Floridy.
„Kryj mě,“ pokynula Jess Charliemu. „Půjdu zjistit jeho stav.“
„Dobře, ale opatrně,“ souhlasil Charlie a začal střílet Engelsovým směrem. Jess se přikrčila a nepatrnými pohyby se přiblížila k ležícímu tělu. Za okamžik se vrátila za dubový stůl.
„Žije, ale bez pomoci může zemřít. Kulka nezasáhla páteř, ale je v bezvědomí a má prostřelenou plíci. Je na tom špatně,“ udala svou diagnózu, kterou samozřejmě slyšel i Dean.
„Deane, volej pohotovost,“ oznamoval Charlie svému společníkovi pobývajícímu v tuto chvíli mimo budovu. „Jeden ze zaměstnanců je postřelen.“
„Slyším, jaká je situace?“
„Pereze máme pod kontrolou, ale Engel má zbraň a vyvolal první přestřelku,“ informoval Deana.
Než stačil Dean cokoli říci, Engel začal novou ohlušující střelbu, při které se pokoušel o útěk zadním vchodem.
„Běží zadním vchodem,“ křičel Charlie.
Jess se nenápadně plížila za ním, zatímco Charlie vyšel ven a vedl Pereze se spoutanými zápěstími. Dean přesvědčoval policii, aby nezasahovali a nepletli se do jejich zásahu. Po dlouhém přesvědčování nakonec souhlasili, ale na jejich zodpovědnost.
Policie spěchala na pomoc Charliemu, který před sebou tlačil poraženého Pereze, který se snažil vysvobodit z těsného sevření pout. Charlie předal vězně a kráčel ke svému kolegovi.
„Kde je Jess?“ Zjišťoval Dean a rozhlížel se okolo banky v domnění, že ji zahlédne vycházet.
„Pojď se mnou. Asi šla za Engelsem. Utíkal zadním vchodem. Doufám, že jej Bonnie zastaví,“ informoval Charlie. Věřil, že se Jess nepustí do žádných hloupostí, aby neodnesla Engelsovo vybíjení zlosti. Nikdo ještě neznal Jess natolik, aby věděl, jak je dobrá ve střílení. Jen Mike a ten je někde v Palm Beach a užívá si klidu a klimatizace své kanceláře.
Dvojice běžela hlavním vchodem zpět do banky, kde se střetli se zaměstnanci záchranné služby, kteří právě naložili raněného na nosítka a odváželi k sanitce. Jak nejrychleji dovedli, utíkali k zadnímu vchodu, ale postupně museli zpomalit, kdyby náhodou na někoho narazili.
Engel běžel jako o závod dlouhou chodbou. Na konci zahlédl světlo vycházející ze dveří, světlo toužebné svobody.
„Sakra,“ proklínal, když ve dveřích spatřil osobu svírající zbraň. Bonnie natáhla ruku a zamířila na zločincovo tělo.
„Stůj a vzdej se!“ Dala svému soupeři poslední šanci na dobrovolné jednání, ale muže to absolutně nevzrušovalo. Neměl nejmenší zájem zůstat po zbytek života zavřený ve studeném chládku vězeňské cely. Mezi třemi zdmi a mřížemi.
Engel se ukryl za roh místnosti a Jessy se k němu pomalu přibližovala zezadu. Engel zamířil svou pozornost pouze na ženu ve dveřích své svobody. Kolegyně se zahlédli a kývly si na srozumění.
Jess vyšla ze svého zadního úkrytu a postavila se čelem k zádům zločince. Zamířila na Engelsovo rameno. Doufala, že změní své rozhodnutí a ona nebude muset použít zbraň.
Bonnie zpozorovala váhavé jednání Jessicy a vykřikla: „Střílej!“
Než Jess stačila zmáčknout kohoutek, Engel se otočil. V momentě zazněly dva výstřely, po kterých nastalo hrobové ticho. Bonn vyčkávala, co se bude v následující chvíli dít. Engel pomalu klesl k podlaze.