Minulost tě dožene

Anotace: část 32

Vjela do garáže a všimla si, že auta jsou na svých místech. Dům byl v plném počtu obydlen.
Nepočítala s tím, že se vrátí před půlnocí. V obýváku byla tma, jen v kuchyni zahlédla světlo. Šla kolem hodin v hale a všimla si, že ukazují po desáté. Vešla do kuchyně, kde seděl Howie s Nickem a popíjeli whiskey.
„Nazdar kluci, co tady tak potichu?“ Promluvila Jess tichým hlasem. Prošla otevřenými dveřmi a přisedla si mezi ně.
„Vychutnáváme si klid,“ odvětil Howie. Nick se jen letmo podíval do dívčiny tváře, ale nepromluvil. Před očima se mu jevil moment, kdy Jessiina zbraň přistála u jeho nohou.
Po minutách beze slov, kdy nikdo nenašel téma rozhovoru, ze sebe Jess vyloudila otázku, která jí utkvěla v hlavě.
„Doslechla jsem se, že máte příští víkend charitativní koncert? Proč jste nic neřekli?“ Nemohla vydržet to pomyšlení, že odjedou, aniž by něco řekli sami. Věděla, že není jejich matka, ale jsou přece rodina. S většinou se zná už od dětství a navíc, Alex je její bratr. Stejně s nimi musí jet, tak se zkusí alespoň přivtěřit.
„Cože? Jak to víš? Mělo to být překvapení,“ divil se Howie.
„No, mám své zdroje,“ podotkla. „A navíc, pokud je to charita, pravděpodobně o koncertě ví půlka státu, jen já ne.“
„Chceme tě vzít sebou, to se neboj, že bychom tě tady nechali. Konečně zažiješ tu parádu,“ vyzradil Nick, který nevěděl, co si má myslet o scéně před odchodem. Na co má asi zbraň?, vrtalo Nickovi hlavou. Určitě v něčem jede, to je jasný. Bez vysvětlení si vzal do hlavy, že je Jess v něčem nelegálním a v podstatě měl maličko pravdu. Na svůj věk nemohla vlastnit zbraň a už vůbec pracovat v Mikově týmu. Jess se však podařilo všeho dosáhnout jen proto, aby dostála svého příslibu nad zesnulými rodiči. Vztek držela pod pokličkou. Ten pravý vztek.
Nick byl o necelý rok starší než ona, proto je znala odjakživa. Než zemřeli rodiče, bydleli kluci u těch svých, o několik domů dál, ale po oné nehodě, se přestěhovali k Alexovi. Jess si taky občas zazpívala s triem, které bývali, než se přidal Brian s Kevinem. Nick byl její dětskou láskou, ale nikdy to nezjistil. Vždycky si všechno říkali, Jess se mu svěřovala, aniž by to kdokoliv věděl a věděla, že to u Nicka zůstane v tajnosti, stejně jako když ji vypadla zbraň a nechtěl ani vysvětlení. Bylo ji divné, že se ji ještě nezeptal. Co si asi myslí? Nick a Howie byli její nejlepší přátele, se kterými strávila celé krátké dětství. Vytvořili si své světy, ve kterých žili. S Nickem jeden a s Howiem úplně jiný. Bylo to dávno a v minulosti to navždy zůstane. Už to stejné nikdy nebude.
„Stejně bych s vámi do New Yorku musela jet,“ na chvilku se odmlčela, co má dopovědět, aby nezjistili pravý důvod, kterým byla stejně Alexova skupina.
„Nemohla bych zameškat váš koncert. Ještě si vzpomínám, když jsem si s vámi párkrát zazpívala a bylo to super. Chtěla bych to zase zkusit,“ vzpomínka na zpěv s klukama ji vehnala do očí malou perličku slzy, až se ji oči zatřpytily steskem z radostné minulosti.
„Neměla jsi nás opustit. Bez tebe nám bylo smutno a pořád je,“ zasmutnil Howie. „Taky bych to rád zopakoval, určitě.“
„Kdo ti vůbec řekl o koncertě,“ podivil se znovu Howie, který uchopil dívku kolem pasu.
Jess nevěděla, co říct.
„Jeden můj přítel,“ plácla, aniž ji došlo, že pravdivě. „Něco o tom zaslechl. Jakto, že máte týden před vystoupením a ke mně se to dostalo až dneska?“
„Pořád kamsi odjíždíš a nikdo neví kde. Odjedeš, vrátíš se po týdnu v noci a ráno zase utečeš kdoví kde, tak se ani nediv,“ stěžoval si Nick. „Chtěli jsme ti to říct dávno, ale nebyla možnost si o tom v klidu promluvit. Pořád s Alexem do sebe narážíte a nenecháte toho ani na chvilku.“
„Tak jste to měli říct vy? Já nejsem věštec?“ Odsekla ho. „A vůbec, stejně si vždycky začne on. Až přestane mít námitky, tak budu v klidu i já.“
Noční povídání skončilo smíchem po vzpomínání na neřesti, které prováděli, když jí bylo čtrnáct. Odcházeli spolu po schodech do svých ložnic mírně přiopilí skleničkami whisky a těšili se na ráno, které vždy přinese něco nového a nečekaného.