konflikt

Anotace: pokračko

Sbírka: Trny růží

V sedm se probudí, všichni spí. Poléhává ve své posteli. Přes pootevřené okno jde slyšet ržání koní z výběhu nebo stájí. Klára neví. Netuší jak silný zvuk koně vydávají. Protáhne se, zívne. Kdesi četla, že člověk zívá, aby se mozek probudil. Zaujalo ji to.Přitáhne si k bradě tmavomodrou přikrývku, zavře oči. Přemýšlí jestli neudělala chybu, když sem jela, avšak překvapivě ještě usne. Probudí se krátce před devátou, holky se také probouzí. Venku se citelně oteplilo, další horký den je tu. "Dobré ráno," řekne rozespale Linda, ostatní se přidají. Dohodnou si v klidu pořadí do koupelny. Klára jde poslední, nechce se jí vstávat. Vyspala se sice dobře, ale v pohodlné posteli se jí zalíbilo. Vedlejší pokoj kluků dává svůj přechod do bdělého stavu hlasitě najevo. Den začal v celé budově. Na chodbě se ozývá křik a smích. Klára si tu připadá nepatřičně. Ona veselá není. Společně s ostatníma jde na ranní rozcvičku. Na nedalekém travnatém plácku postává pár dalších. Dochází pomalu ostatní včetně Ondry. Rozcvička může začít.

První den ve stájích si připadá Klára jak nemotorné tele. Instruktáž ošetřovatelů nestíhá vnímat a když dostane úkol vyčistit Rozárku chce se ji brečet. Bojí se, neví co přesně má dělat. "Tak, kdo jde k Rozárce?" rozhlehne se stájí. Klára zpanikaří, všichni už pracují jen ona hloupě stojí v uličce, rychle dojde k boxu a nesměle přizná, že Rozárku má ona. Mladá dívka ji vyzve, aby vstoupila do boxu. "Já jsem Pavlína, ukážu ti co a jak" představí se a hbitě rozloží bednu s čištěním. Bere do ruky jednu pomůcku za druhou, říká přesné názvy. "asi je to moc rychlý?.." znejistí...."si úplný začátečník?" optá se. Klára mlčky přikývne. Pavlína vezme znovu všechny pomůcky, tentokrát je představuje naštěstí pomaleji. Klára se snaží vše zapamatovat, nechce vypadat jako neschopná blbka.Pavlína ji ukáže postup čištění a vyzve ji, aby si vše zkusila sama. Klára je nejistá při prvních tazích v hedvábné srsti. Bojí se, že ublíží Rozárce. Pavla ji jemně vede ruku. "přitlač, neboj. Je to pro ni masáž" vyzve Kláru. Pomalu co nejpečlivěji čístící klisničku. Rozárka spokojeně žere seno a občas zkontroluje stav své očisty. "Jí se to líbí, když ji někdo čistí?" zeptá se Klára. Pavla souhlasně přikývne. "jsou to všichni mazli, milují, když se o ně staráme" zasvětí ji. "chodíš ke koním dlouho?" osmělí se Klára a rozvine bližší rozhovor. "už devět let. Jsem tu častěji než doma, o příteli, ani nemluvím. Koně jsou můj život, viď Rozárko," láskyplně pohladí klisnu. "co teď?" dotáhne Klára poslední tah kartáčem a čeká. "kopyta," zašvitoří Pavla. Sleduje Klářinu reakci. Uklidňuje ji a hned ukazuje postup. Klára pod dohledem zkouší druhou stranu. Rozárně využije její nejistoty a hlavou do ní zezadu strčí. Klára se vyděsí. S úděsem odstoupí od koně. Pavlína se směje. "ona si jen hraje, to naši koně dělají. Cítí z tebe strach, dobírá si tě. Neboj nekousne." uklidňuje ji. Klára nejistě se vrátí k noze. Pavlína ji už Rozárku přidržuje, aby se tolik nebála dočistit kopyta. "Tak jak?" zeptá se přicházející Sára, když se její kamarádka s námahou narovná po vyškrábání zadního kopyta. "Přežila jsem," zasměje se Klára, spadl ji kámen ze srdce je to lehčí než si myslela. Koně tu jsou hodní. Sundá klisně ohlávku a společně s Pavlou opustí box. "Byla jsi hodná Rozárko, dík" poděkuje koni a ještě před uzavření boxu ji laskavě pohladí po hlavě. Rozárka spokojeně přivře oči.
Přesně ve dvě všichni čekají na Ondru před domem. Oděni v tenkých letních věcech, s klobouky nebo šátky proti slunci na hlavách a s potem na čele z pražícího slunce.
Jde se do lesa k malému dřevěnému stolku sloužícímu coby odpočívadlo. "První hra!" oznámí Ondra. "všichni se seřaďte do dvojcí, jeden bude se mnou" všichni bez řečí splní. "Postupně ten co nemá druhého vyleze na stůl, otočí se a zády dopadne na ruce ostatních." vysvětlí. "co když mě pustí?" obává se Linda. "O to tady jde, pro ty co to neznají. Tvoříme tým a v týmu musí být důvěra, pokud jeden z vás nemá důvěru ostatních nebo naopak nevěří zatěžuje to celkové vnitřní vztahy mezi váma" Dohadují se. Několik lidí dává najevo nedůvěru k ostatním. Klára se do hovoru nevměšuje, stojí opodál, nechce hrát , ale chce patřit do party, moc k nim chce patřit. "Půjdu první!" vykřikne.. "ne to byl zkrat" omlouvá se, když na ni všichni obrátí svou pozornost. "ale ne, Kláro, výborný nápad. Potěšila jsi mě, protože mi přijde, že zrovna ty potřebuješ věřit." mile se na ni usměje Ondra. Klára cítí, že není cesty zpět, ale bude jim věřit. Pomalu vyleze na stůl, otočí se, před očima se jí odehrávají scénáře, ve kterých už má v sádře celé tělo. "nedo.." nedořekne. "dokážeš!" povzbudí ji Ondra a další se přidají. "Chytneme tě!" křičí všichni hromadně. "kdo by nechal takovou krásku spadnout?" prohodí Marek a ostatní kluci téma začnou rozebírat. Kláře je hrozně, otočena tváří k ostatním, stojíc na vyvýšeném místě se cítí poníženě. Přidá ji, že se jí smějí. Je jí hrozně. Ondra se odpojí od členů záchrany a přejde ke Kláře. "zkus" pohlédne na dívku. Zavrtí hlavou. "Sedněte si všichni." vyzve skupinu. "Tímto vás budu trápit dokud se nesjednotíme, chci, abyste na tyto prázdniny vzpomínali v dobrém a zároveň si něco odnesli, něco co je důležité pro vaši psychiku. Teď zkus Kláro popsat u koho bys měla strach konkrétně, že se tě chystá pustit" vyzve dívku. Kláře se svírá hrdlo. Ondra je však neodbytný. Klára to ví, jen si je nechce poštvat proti sobě. Ondra naléhá. "u všech! Já nemám důvěru k nikomu, leda tak k Sáře!" vykřikne. Vstane, chce utéct. Ondřej ji pohotově zadrží. "sedej, nikdo ti nic nevyčítá.. To je normální postoj, ale předpokládám, že u tebe se to táhne déle a netýká se to tudíž této konkrétní skupiny přímo. Viď?" zahledí se jí do očí. Klára přikývne, sklopenýma očima sleduje špičky svých tenisek."Ondro, nemůžeme něco dělat a nepatlat se pořád v jejích nicotných myšlenkách?" zeptá se Jirka zprudka. Nevědomky tím způsobí velký konflikt hned první celý společný den. Ondra se je snaží uklidnit. Skupina se rozštěpí na menší skupinky, které mezi sebou vedou tvrdé diskuse až hádky. S Klárou ovšem po dvou větách nemají téměř nic společného. Je to udivující jakým směrem se hádka ubírá. Jirka nezvládá krotit emoce, holky se Kláry většinou zastávají. Skupinky se opět tříští, přibývají nové a nové argumenty a téměř nikdo si už nevzpomene, že prapůvod je v Klářině pošramocené duši. Dokonce i Sára si řeší své mindráky místo, aby se jí zastala. Několik lidí chce odejít, ale pokaždé, když se o to pokusí je Ondra zadrží. Většině zúčastněných dochází argumenty a především nálada hádat se, jednotlivci se opět vracejí do svých názorových skupin, tentokrát s jiným podtextem. Jen Jirka se nevzdává a tvrdě útočí. Ondra náhle prudce vstane. "Dost!!" zakřičí, ruce položí na stůl a opře na ně váhu svého těla. "Doufám, že jste si všimli alespoň trochu, že vaše hádka měla úplně jiný podtext než kvůli čemu začala!" upozorní je hlasitě. Jeho rázný a zároveň klidný, vyrovnaný hlas teď dominuje okolní poklidné přírodě. V kontrastu se zelení vybízejícímu poklidu působí skupina atypicky, ba přímo směšně. Jakoby nedokázali ani vybrat si vhodné prostředí. "Ten problém kvůli, kterému se hádáte pokud jste si nevšimli není vlastně vůbec v Kláře. Její trápení nevede normální vyrovnané lidi k hádce, nýbrž k lítosti, kdežto vy jste pod nátlakem Jirky se hádali, téměř fyzicky napadali." Skupina mlčí, hledí na svého vedoucího s vážnou tváří, ba přímo s obdivem, tedy většina. "Problém je v tobě Jiří" ukáže na osmnáctiletého kluka. "Takže teď ti dám slovo a snaž se nikoho nezranit, platí?" vyzve jej. Jiří mlčí, avšak nátlaku pohledů ostatních, které se ze zvědavých mění na nenávistné, se ukáže jeho prudká povaha. "Já tady mezi váma magorama nehodlám bejt!" Jsem měl naplánované úžasné kalby s kámoši a mátinka se rozhodla, že ze mě udělá nějakého poslušného synáčka a pošle mě do tohoto šíleného místa očividně.!!" křičí. Ticho a kouzlo lesa je dnes silně pošramoceno. Ondřej se je snaží uklidnit, ale nakonec během celého odpoledne se rozhodne, že Jirka pomoct nechce přijmout. Je o jednoho míň. Parta devatenácti lidí se schází u večeře.
-----------------------------------------------


Po večeři si Onřej přisedne ke Kláře osaměle sedící ve venkovním altánku. Dívka se od něj odtáhne. "Proč nejsi s ostatníma?" optá se jí. "Chci být sama, přemýšlím." odpoví a než stihne Ondřej zareagovat dodá, "nemusel jsi hned Juru posílat domů. Teď si každý myslí, že za to můžu." Zamyšleně se na ni zahledí. "ne.. to si určitě nikdo nemyslí," odpoví a povzbudivě ji poplácá po rameni. Klára nereaguje, mlčky pozoruje noční krajinu. "Kláro, pokud si chceš popovídat jsem ti kdykoliv k dispozici." Vstane. Klára přikývne a zůstane sama s okolní tmou a svýma myšlenkama.