Doteky stínů

Anotace: Alexandra přišla o svou lásku.O chlapce,který pro ni znamenal víc než cokoliv jiného.dokáže se vyrovnat s jeho smrtí????

Červnové dopoledne bylo zataženo šedou clonou a vystínované černými mraky,ze které mrholili drobné kapky deště.Tomuto dni dával depresivní vzezření pohřební průvod u kostela,kde začínal pohřební obřad.Alexandra seděla v první lavici a z jejích krásných,světle zelených očí padaly v řádcích slzy.Neměla ani odvahu ani sílu podívat se na tělo své lásky ležící v černé rakvi,obsypané květinami.Vypadal jakoby jen spal a měl se za pár minut probudit,jako každé ráno,které spolu strávili,ale teď to bylo jiné.V rakvi leželo pouze jeho studené tělo,ale to co měl v sobě,svou veselou povahu,svůj smích,svůj vtip to bylo již daleko.Při vzpomínkách na krásné chvíle,které spolu zažili bodlo Alex u srdce.Nechtěla věřit tomu,že by ji jen tak opustil,že by už nikdy nezažila žádné chvíle s ním,že by její postel na,které se tolikrát milovali zůstala chladná,že by ji už nikdy neobjal,nepolíbil,neřekl,že ji miluje.Ne!Nemohla tomu uvěřit.Nedokázala to ani tehdy,když rakev s její láskou zasypávali hlínou.Stále tam stála a doufala,že se víko otevře a on se vrátí.Živí a zdraví.K ní.Nic.,,Pojď Alex,odvezu tě domů,"navrhl plačící dívce její kamarád Jura.Byl to jeden z jejích dobrých přátel,na které se mohla spolehnout.Byl to vcelku pohledný mladý muž,který měl srdce tam kde má být a pro takové kamarádky jeko byla Alex by se rozdal.,,Ne nechci,"odpověděla mezi popotahováním a podívala se na něho svýma zarudlýma očima od věčného pláče.,,Pojď,skočíme si někam na jídlo.Musíš už mít hlad,"chtěl ji nalákat na představu jejího oblíbeného jídla.,,Ne,nemám hlad,"špitla jakoby pro sebe i když ji kručelo v žaludku cítila,že by do see stejně nedostala ani sousto.Nemohla by se na jídlo ani koncentrovat natož si ho vychutnat.,,Tak alespoň na kafe,"snažil na ni zapůsobit kofejnem.,,Tak dobře,"obrátila se přímo k němu a spodporou jeho silné paže se vydaly směrem k stříbrnému Opelu.,,Alex,"zvolal po chvilce ticha.,,Hmm,"reagovala přes slzy a dívala se z okna na tu sychravou oblohu plné černých vran.,,Já vim,že to bude těžký,ale....nevim jak dál asi by bylo blbý ti říct,že to bude dobrý a takový ty uklidńujicí kecy co?"řekl a zastavil před malou benzinkou,kde byl malý stoleček a dvě židle i s popelníkem.Alex i přes bolest,která jí sžírala nejenom mysl,ale i tělo se musela lehce pousmát.Věděla,že jura není dobrý řečník a na takové ty psychologické řeči moc není,nicménně uměl ji vždy rozesmát a v jeho společnosti zapomínala na problémy všedního dne.sedli si k malému stolečku,před sebou kafe s automatu a každý si zapálil cigaretu.,,Říkal jsi,že mě pozveš na kafe.Ne na břečku z automatu,"snažila alespoň o menší konverzaci.,,Jindy ti to nevadilo,"řekl s lehkým úsměvem,aby ji připravil o chmurné myšlenky.Věděl jak moc má Alex citlivou duši i když se to snaží skrývat,tak uvnitř je to malá ustrašená holka,která potřebuje někoho,kdo by ji dával lásku.Do této doby to byl Honza kdo ji vedl životem,kdo ji zvedl když upadla,kdo byl vždy připraven ji pomoci a ukázat cestu,když sama nevěděla kudy kam.Ale te´d je Honza mrtví a ta krásná dívka má teď pocit,že tu není nikdo kdo by ji měl rád,kdo by o ni stál.Má pocit,že je v tomto hnusném světě sama.Znal ji dost dlouho,aby věděl co se jí honí hlavou,věděl jak kladný vztah má k depresím a ještě kladnější k práškům na uklidnění.Ještě než poznala Honzu měla jisté psychické problémy a brala antidepresiva,které měly i jisté vedlejší účinky.dobře si pamatoval jak vypadala,když zrovna měla svůj stav.No jo typický umělec,bohém,šílenec to všechno byla,ale jedno se Honzovi muselo nechat on byl jediný chlap,který veděl jak na ni,jak ji zvládnout,jak s ní mluvit v daný okamžik,jak ji povzbunit.on byl jediný,koho její umíněná,divoká povaha snesla i poslouchala.jinak neposlouchala nikoho.,,A jak ti šli ty...no však víš ty vaše zkoušky...no ty jak se jmenuje?"snažil se ji navnadit na konverzaci,ve které se vyžívá.,,Myslíš klauzury?"zeptala se a usrkla s přimhouřenýma očima kofejnovou tekutinu z automatu.,,Jo no tohle,"odpověděl a popotáhl z cigarety.,,Ale jo myslím,že to udělám zase na plnej počet jak zátiší tak figru,"řekla s celkovým nezájmem i když klauzurní práce jsou na uměleckých školách nejdůležitěší zkoušky.,,A čím si to dělala?"zeptal se a doufal,že z jeho hlasu vychází patřičný zájem.,,Zátiší temperou a figuru kombinace pastel tempera,"odpověděla a dopila poslední zbytky té odporné kávy.