Úklid

Anotace: XVII.

Všechny rozhovory se sportovci se nakonec ukázaly jako přínosné v jediné věci. Okruh lidí, kteří věděli o dispečerově ranním pravidelném běhání byl opravdu hodně široký. Není nad to mít hodně podezřelých, člověk si pak může vybírat.

V dokumentaci o dotacích a posudcích se často opakovalo jméno ing. Šoltyse, což signalizovalo že pravděpodobným spolupracujícím spolužákem bude on. Ovšem podle spojovatelky se nacházel na jakémsi školení, jehož samotný název byl naprosto nesrozumitelný a překladatel z úředničiny do češtiny nějak nebyl při ruce. Ale prý zítra už bude zpátky. Tak aspoň něco.

Ještě jednou jsem se pustil do procházení dokumentace z místa činu. Mapka plochy kterou pročesala rojnice byla opravdu úctyhodná. A přesto nic. Vůbec nic. Proč nenechal pachatel vražednou zbraň na místě činu? Mohl by podle ní být identifikován? To je přece hloupost, přišel tam připraven, čekal, věděl co chce udělat. Na druhou stranu s ní musel jít zpět k autu. Šance že by ho s ní někdo potká je mizivá - a pokud si na ni vzal nějaký igelitový pytel, koho by co napadlo. Navíc k Labi je to kousek, riskovat nějaký zbytek DNA případně otisku prstu, vlákna, když může naprosto pohodlně důkaz zlikvidovat tak, že ho velmi pravděpodobně nikdo nenajde. Jestli se na čin dobře připravoval - a všechno nasvědčuje tomu že ano, pak tahle varianta byla nejpravděpodobnější. Ledaže ...



Přemítal jsem o tom co je pravděpodobnější i cestou zpátky do Malíče a nakonec alibisticky rozhodl, že možnosti jsou fifty fifty. Zazvonil jsem na zvonek u Struhařů a ze dveří se vykolébala panímáma. Po nezbytném úvodu a vyslechnutí již mnohokrát slyšeného jsem se nenápadně přehoupl na to co mě zajímalo.

„Nemáte náhodou příbuzné v Německu paní Struhařová?"

„Jak jste na to prosímvás přišel? Brácha je v Brandejse a sestra se vdala do Prahy."

„Svědkové u vás viděli postávat černé auto minulý týden, s německou značkou. Tak mě to napadlo jestli..."

„Kdepak příbuzný, to byl Paul. Víte, dcera byla loni na tom studentském výměnném pobytu v Portugalsku a tam se s ním seznámila. Stavil se tu za ní, jel někam do Bulharska a pak do Řecka. Moc milý chlapec, pěkně jsme si popovídali. Měl spoustu fotek z cest, hodně toho sjezdil. Dnes ti mladí...to za našich časů nebývalo. Jen výlet do Prahy, to byla velká událost! A oni si dnes křižují Evropou sem a tam jako nic."

Vida, tak zakuklený nacistický špion se sem dostal pomocí krytí Erasmem...škoda že nejsem konspirační teoretik, takových pěkných možností by se dalo vymyslet! Každopádně teorie dědy Hlouška byla opravdu romantická. Snad mu ani nebudu říkat jak jednoduché řešení ve skutečnosti měla abych mu nekazil jeho zápal pro věc.