Slepá ulička

Anotace: Kapitola 3. Chuť žít

---------------Prosím komentáře,co bych měla upravit,co chce změnu...ale taky náměty na pokračování:)je to přece pro vás:)Snad vás ten kousek bude bavit alespon trochu,tak čtěte tiše a pomalu:D-------------

TEREZA

"Blééé"vydávám zvuky postřeleného kojota a objímám mísu vší silou. Nějaké vlasy spadlé dovnitř mísy už ani neřeším. Bože, ať už to přejde. Přísahám, že už nikdy nebudu pít. No možná, až to přejde. Hm, ale zase ten absinth nebyl tak špatný. "Bléééé" Ok, tak byl no.

Po celých dvou hodinách se i s kýblem doplazím do svého pokoje. Třepe se mnou únava a vysílení. Ségra si spokojeně slintá do polštáře. No jo, to má zas někdo život. Ta akce s Vaškem celkem nic moc. Vlastně já si z toho ani moc nepamatuju. Do háje, sakra.

"Ehee, co je?" nevrle zabručím.
"Ptám se tě, kde jsi byla?"
"Musíš u toho tak řvát?Bolí mě hlava."
"To je mi milá slečinko úplně jedno.Ty teď pěkně vstaneš a zajdeš do obchodu.""Ať tam zajde Haňa."Snažím se co nejopatrněji přetočit na bok.
"Ty zas smrdíš ty prase, vstávej."Strhl mi fota peřinu "A dělej! Jo a abych nezapomněl, než odejdeš do toho obchodu, umej si po sobě laskavě ten záchod hovado jedno. Jak tohle může být moje dcera? Podívej se na Haničku, jak se pěkně učí a pomáhá doma."
No, aby jste se s ní neposrali" Prohodím směrem k němu a snažím se pomalu vstát. Eeee zavrávorá se se mnou celý pokoj. Sotva se stihnu chytit dveří.

"Frek-ven-ce 1" hlaholá rádio z kuchyně."Je jednáct hodin a dvacet dva minut, pěkný den vám přeje vaše Alžbeta a za malý moment příjdou zprávy. Píííp píííp píííp Frek-ven-ce 1" Každý víkend pořád to samé, už by mohli taky změnit jednou slogan. S povzdechnutím se odhodlaně zvednu a jdu vstříc novému dni.

HANKA

Vzbudil mě smrad. Ale opravdu neuvěřitelný smrad. Hm, k čemu to přirovnat? S nechutí jsem pootevřela jedno oko. Venku už svítalo. Vlastně, abych řekla pravdu, ten pohled na ni mě nikterak nepřekvapil. Ležela tam jako lidská troska. Jako bezdomovec s tím rozdílem, že má kde bydlet, má i milující rodiče, ale nedokáže si toho vážit. Ale co, pro jednou je to její život. Znechuceně si zacpu nos a dokonale zvládnutým pohybem jedné ruky otevřu okno. V kuchyni už se ozývají zvuky nádobí. Hm, snídaně.

"Brý ráno." prohodím do prostoru a jdu se posadit ke stolu na své místo, kde už na mě čeká koblížek s kakaem. Dneska mě čeká velký den. V těhle chvílích je mi fakt líto, že nemám žádnou kámošku. Nikoho o kom bych mohla říct, že je můj BEST friend. Ale co, však já to změním. Do kuchyně prosvítá skrz žaluzie slunko.Snad svítí na lepší časy. Alespoň doufám.

Máti s taťuldou vyrážejí na procházku. Vždycky v neděli po obědě rodinná procházka. Poslední dobou to ale fakt nenávidím. Táta s mámou za ruku, táta hořekuje na Terku a máti ho uklidňuje. Terka si zpívá čímž ho ještě víc irituje a já mezi nima jako tlumící zeď. Dneska jsem se tomu vyhla. Vlastně poprvé jsem jim zalhala?! Každý používá lži, ať už je milosrdná či nikoliv. Před mamkou jsem se svíjela v křečích. Oh jak trpím. Ty jo, už jsem jako Tereza.

"Tak vážně s náma nepůjdeš? Uvidíš, procházka to zlepší."
"Ne mami, já bych snad nedošla ani na konec bytovky. Udělám si čaj a zalezu do postele a navíc máte přece sebou Terku." Ta se na mě pošklebně usměje. Prokoukla mě mrcha, hodím po ní prosící pohled a onA mě kupodivu jak bývá jejím zvykem nepotopila. Ba právě naopak.
"Tak ji nechte a už konečně pojďte nebo nám utečou dechovky v parku.A víte,že je tam dneska Evča a Vašek"zrekapituluje jim program,na který se snad celý měsíc těšili.

Zavřu se v pokoji a čekám, až se z bytu bude ozývat jenom hodinové tik tak tik tak. Rychle ze sebe shodím peřinu a zašátrám pod postelí. Vytáhnu barvu na vlasy a přečtu si návod už asi po sté. Hodím na sebe staré tričko a jdem na to..

"Hani, pojď jsem, přinesli jsme ti zákusky."volá na mě mamka už ode dveří.
"Ty vole, ségra, co se ti stalo? Jsi strkala hlavu do kečupu?" tlemí se mi ségra, čímž připoutá na mě pozornost.
"Co-o?" vypadne mamce zděšením z ruky tácek se zákusky.
"Co to to to tam máš? Tak proto ti bylo tak špatně? Hano, mluvím na tebe! Co jsi to proboha provedla s těma svýma krásnýma blond vláskama?"
"Myslíš s tou slámou, co jsem nosila na hlavě? Obarvila a tobě se to snad nelíbí?"Co jsem taky jiného mohla čekat,ikdyž jsem byla se svým výsledkem naprosto sopokojená. No možná je to trošku intenzivnější červená, než na obrázku, ale..
"Nemyslím tu barvu, ikdyž ta je taky dost příšerná.Ty jsi si ostříhala vlasy?"
"No jenom jsem je trošku zkrátila."
"Trošku? To si ze mě děláš srandu né?" V tom jejím jekotu nebyl slyšet ani příchod taťky.
"No podívej se na ni, podívej co se sebou udělala. No to to teda od teď jsme spolu skončily, jasný? Opovaž se přijít, že něco chceš. Ty na to nic neřekneš?" hledala jako vždy zastání u táty.
"No hmm, já tomu moc nerozumím, ale zas tak strašné to není. A je to přece IN a navíc ty jí sama kuůpuješ ty stupidní holčičí časopisy,já ti pořád říkal,ať jí raději místo Bravíčka koupíš Svět motorů,ale ty néé,no tak se nediv." Vlepím tátovy pusu a Máti se po mně ožene. Naštěstí můj vytrénovaný postřeh byl rychlejší a já zavčas uhla.
"Jdi mi z očí"
"Teda ségra, já čumím. Gratuluju, tak tě konečně výtám ve světě dospělých."
Ano má pravdu, připadám si jiná. Možná to je tou barvou, možná střihem a taky možná jenom proto, že je na čase přestat si sypat popel na hlavu a žít.Mám taky právo...