Trojúhelník

Trojúhelník

Anotace: 3.kapitola, moc moc vám děkuju za to kolik si vás už trojúhelník přečetlo...už se to v tuhle chvíli vyšplhalo přes 100, mocinky vám děkuju, jinak prosím o komentíky, jinak v tomhle díle vstupuje další důležitá postava...

Sbírka: Trojúhelník

Celý ten týden na horách pokračoval ve stejném stylu. Ale jak to tak bývá, všechno hezké uteče jako voda. A tak než se Adam a Martina nadáli, byl týden pryč a oba zamířili zpátky do Plzně.
Hned druhý den po příjezdu pozval Adam Martinu do kina. Martina se nemohla ani dočkat. Hlavně byla zvědavá, na jaký film půjdou. Adam jí to totiž neřekl.
Když přišla, už na ni čekal.
"Ahoj"řekla nadšeně.
"Ahoj" odpověděl a dál jí na uvítanou pusu a objal ji. Zlehka se dotkla jeho vlasů nagelovaných do rošťáckého rozcuchu.
"Tak na co jdeme?"
"Nech se překvapit."
Ani v kině jí neřekl co je to za film, a tak celá napjatá čekala, až přejdou kinoreklamy. Na plátně začali skotačit veverky. Alvin a Chipmunkové. Po tváři se jí rozlil úsměv, naklonila se k Adamovi a dala mu pusu.
"Máš vkus"pochválila ho.
"Díky" řekl a vzal ji za ruku. V průběhu filmu se k sobě neustále přibližovali. Nakonec ležela Martina na Adamově rameni a drželi se za obě ruce. Nepustili se, ani když vycházeli z kina.

Jak si povídali ani si nevšimli, že je někdo sleduje zpoza stromu nenávistným pohledem. "Takhle to nenechám" zašeptala zlověstným hlasem a odkráčela rázným krokem.

Martina a Adam si užívali své zamilovanosti. Pak ale Adam přestal odpovídat na SMS a vůbec se neozýval. Nejdřív si Martina říkala, že má moc učení, ale po týdnu už byla naprosto zoufalá a brčela Renče do telefonu. Ta už nevěděla jak ji utěšit.

Byla sama doma, ležela v posteli zachumlaná do peřin, po tvářích měla rozteklou řasenku. Zazvonil zvonek. Nejdříve ho ignorovala, ale zvonek zvonil dál, a tak se zvedla a šla otevřít.
Za dveřmi stál Adam.
"Ahoj miláčku" řekl tiše. Chvíli se na něj dívala a pak ze sebe vypravila jen-"A-Ahoj."
"Můžu dál?"
"Jo-jasně." Šli do jejího pokoje.
"Musim ti něco říct" řekl hned.
"To teda musíš" přisvědčila Martina, tentokrát rázně, "já si celej tejden představuju, jak ležíš někde v nemocnici nebo jak se někdo líbáš s jinou-a ty pak přijdeš s tim, že mi musíš něco říct?"
Znova jí začaly po tváři týct slzy.
Mlčky vytáhl kapesník a slzy jí setřel.
"Neplač" řekl.
"Tak mluv" vyzvala ho rezignovaně.
"Promiň, že jsem se ti neozýval, ale já nevěděl čemu věřit sám-natož co říct tobě."
Marina se posadila vedle něj.
"Chodil jsem s jednou holkou-s Klárou. Jenže po čase se změnila, začala být namyšlená a tak... Před dvěma měsícema jsem se s ní rozešel.-Jenže před týdnem se znova objevila a řekla-řekla, že-že- se mnou čeká dítě.-A já ani nevím jestli je to pravda."
"Dítě?" vydechla po chvíli Martina.
"Jo."
"A ty nevíš jestli je to pravda?"
"Nevim."
"Tak jí dotáhni na gyndu, buď se ukáže, že kecá a nebo-že je to pravda." Přikývl.
Na chvíli zavládlo ticho.
"Můžu se tě na něco zeptat?"ozvala se opatrně Martina.
"Jasně."
"Mně je to trochu blbý se ptát, ale...copak vy ste neměli ochranu?"
"Ale jo, měli. Klára brala prášky, ale co já vim jak je brala. Ani si neumíš představit, jak si teď nadávám, že sem pořád nepoužíval šprcku-ale tehdy jsem to nepovažoval za důležitý.-Tehdy" zopakoval trpce.
Složil hlavu do dlaní a povzdechl si. Martina ho objala kolem krku a dala mu pusu do vlasů. Zvedl hlavu a vděčně se jí podíval do očí. Sedla si na jeho klín, aby mu byla blíž a objala ho. Ještě před chvíli na něj byla naštvaná, ale teď zase cítila, jakoby mezi nimi proudilo teplo a láska. Opřeli se o sebe čely a začali se líbat. Po tom týdnu se od sebe ani nechtěli odtrhnout.
"Nejradši bych od tebe už nikdy neodešel a zůstal tady s tebou do konce života" svěřil se Adam.
"To ti víc než ráda věřím, ale to fakt nepůjde."
"Ne, to nepude, bohužel."
"Hlavně se mi ozvi hned, jak budeš vědět, jestli je těhotná nebo ne."
"Budeš první komu to řeknu."

"Tak co mi chceš?" zeptala se Klára kysele.
"Pojď se mnou a uvidíš" vyzval ji. Šla tedy za ním. Celou cestu nepromluvili ani slovo.
"Cože?" zeptala se vyděšeně a dál zírala na ceduli gynekologická ambulance a nakonec rázně odsekla, "tam mě nedostaneš."
"Ne? Ale, ale-pročpak?"
"Proč? Myslim, že to víš sám."
Adam dál mlčel a nechal ji schválně podusit.
"Nejsem těhotná.-Vymyslela jsem si to" vřískla na něj.
"A proč? Proč sis to vymyslela?"
"Protože jsem tě chtěla zpátky."
"A to sis myslela, že mě získáš zpátky, když si vymyslíš, že si těhotná?"
Sklonila hlavu, ale neodpověděla. Zavrtěl hlavou. "Ty si vážně nenormální" řekl jen, otočil se a odcházel.
"Počkej. Kam jdeš?" zavovala.
"Co nejdál od tebe" odsekl.
"Ale-ale nemůžeš přece jen tak odejít."
"A co bych tady asi tak dělal?" otázal se znechuceně.
"No-byl tady se mnou."
"S tebou? Tak to rozhodně ne."
"Ne? Ty tady se mnou nezůstaneš a pudeš za tou tvojí pipinou?"
Na místě se otočil.
"Cos to řekla?-Nikdy-zdůrazňuju nikdy-Martině nenadávej."
"Ale já tě mám ráda víc než ona."
"Pozdě."
Tentokrát odešel opravdu.
"Tohle ti nadaruju. To si pamatuj" zařvala za ním ještě Klára.

"Martino" řekla její máma, "máš návštěvu." Rychle běžela ke dveřím. "Ahoj" pozdravil jí Adam.
"Tak co?" vyhrkla hned.
Zavrtěl hlavou. Vrhla se mu kolem krku.
"Nechceš jít ven?" zeptal se.
"Jasně. Skočím si jen pro bundu."
Hned jak vyběhla, znovu ji objal a šťastně políbil.
"Já se cítim tak krásně. Tak lehce, že bych mohl lítat" přiznal.
"Tak mi hlavně neuleť" usmála se.
"Neboj, neuletim..."
Autor Monika Lily Serena, 31.01.2008
Přečteno 576x
Tipy 5
Poslední tipující: Štětice, Sidonie89, Lavinie
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře
© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí