Druhá šance(druhá část)

Anotace: ...

„Nechceš pomoct?“nakoukne ke mně do pokoje teta, zrovna když se obleču do černých krátkých šatů.
„Dobrý“odseknu a třepajícíma rukama si šaty na těle uhladím. Teta mi podá delší černý kabátek, který si v rychlosti obleču, protože uslyším na chodbě hlasy holek a já nepotřebuju, aby mě viděli takhle oblečenou.
„Kam jdeš?“zeptá se mě Deniska a lehne si do postele. Barunku, která se ke mně začne natahovat, vezmu do náruče a Denisce jen řeknu 3 slova: jdu do práce.
„Kdy se vrátíš?“udělá na mě smutnej obličej Barunka a pevně se ke mně přitiskne.
„Nevím zlatíčko, ale teta se o tebe postará“ujistím ji „a proto dneska můžeš spinkat u mě v posteli“
„Jo!!“vykřikne nadšeně. Rychle ji pustím, aby následovala Denisku a také si lehla a zakryla.
„Dobrou noc“popřeju jim a obě obejdu, abych jim dala pusu na tvář, rozsvítím lampičku na stolku a zhasnu lustr, takže celým pokojem projede malé světílko od lampičky.
„Ahoj“loučí se semnou holky a obě zaujmou svou polohu, aby mohli spokojeně spát. Potichu zavřu dveřu a otočím se na tetu, která se na kě dívá skleslým, ale přitom radostným pohledem.
„Dávej na sebe pozor“
„Neboj, postarej se o holky a kdyby se něco dělo, tak mi zavolej, příjdu co nejdřív“slíbím a teta jen přikývne. Se smíšenými pocity si obuji boty na podpadku a od tety přijmu kabelku stejné barvy, jako mám celou garderóbu, tedy černou a bez rozloučený opustím byt.
„Dobrý den“pozdravím sousedku drbnu, která nemá nic jiného na práci než takhle pozdě večer zalévat květiny na chodbě.
„Snad večer ne?“rozlobí se na mě kvůli blbému slovu a já bez dalších řečí opustím i panelák a zamířím si to rovnou k taxiku, který pro mě objednala teta, že prý mě odveze na místo.
„Dobrý večer“pozdravím tentokrát správně postaršího pána.
„Dobrý slečno, kam to bude?“zeptá se a já mu roztřeseným hlasek nadiktuju z rukávu adresu hotelu, při čemž ten pán mi řekne, že jsem si vybrala slušný hotel a celou cestu mi vypráví historii a jak je krásný a další věci, ze kterých je mi zle. Copak ten řidič nemůže být chvilku zticha?! Nemůžu být se svými myšlenkami samotná, aniž bych poslouchala jeho kecy.
„Jsme tu slečno“vytrhne mě řidič z přemýšlení a začne se dožadovat své odměny ve výšce 200 korun. Dám mu požadovanou částku a vystoupím z auta. Přímo přede mnou se objeví velký hotel, spoustů lidí, kteří chodí sem a tam, někteří vycházejí, někteří vchází dovnitř a já se přidám k těm, kteří vcházejí.
„Dobrý den“pozdraví mě kluk v červeném, který mi otevře dveře a nechá projít první. S poděkováním vejdu a rovnou si to bez rozhlédnutí zamířím k recepci, kde když řeknu číslo pokoje, mi hned slečna podá klíče
„Díky“poděkuju a vezmu si od ní klíče a i instrukce, kde se pokoj nalézá. Najdu ho během pár minut a během dalších už sedím nervózně na posteli a bojím se 9-té hodiny, která se hrozně rychle blíží. Když mi na hodinkách přeskočí velká ručička na 12, ozve se mírné zaklepání na dveře a posléze se otevřou. Prvně se objeví velká kytice růží a pak vklouzne dovnitř pán, který se už ode dveří na mě zářivě usmívá.
„Dobrý večer,“pozdraví mě mile a příjde ke mně. Postavím se na nejisté nohy, které se mi začnou třepat, ale on je naštěstí nevidí, protože mám dlouhý kabát „tohle je pro vás“ podá mi krásnu kytici do rukou a já ji vezmu do těch vsých, které se mi nebezpečně klepou.
„Nebojte se“řekne s úsměvem a já přikývnu. Nevím, jak se mám v takové situaci chovat, tohle mi teta neřekla...Sakra co teď? Nejradši bych utekla, ale nemůžu...
Dám si kytičku do vázy, která je nachystaná na stolku a napustím si do ní v koupelně vodu. Rychle zkontroluju jak vypadám, a svého pohledu v zrdcadle se leknu. Jsem celá bílá, jako bych měla každým okamžikem omdlít a mé oči jsou bez jiskry, která se v nich vždy nacházela, ale teď jim chybí. Se smíšenými pocity se vrátím do pokoje, kde pán pohodlně sedí v křesílku a prohlíží si nějaký časopis, který ovšem po mém příchodu odloží a zářivě se usměje.
„Jsem Petr“představí se mi a podá ruku.
„Elizabeth“vyslovím své jméno šeptem a neujde mi jeho pohled, kterým mě sjel od vrchu dolů a zase naopak.
„Pěkný jméno“
„Dík“
„Jste tu nová co?“zeptá se na rovinu a já přikývnu. „dobře, já nejsem zákazník, chtěl jsem si vás vyzkoušet, jak budete reagovat, když nějaký příjde a vidím, že jsem udělal dobře, když jsem vás vzal. Takže Elizabeth, posaďte se“nabídne mi a ukáže na postel, kam se teď, když mi řekl tuhle novinku, velice ráda posadím a on udělá to samé. „budete vystupovat pod jménem Katie, takže na Elizabeth zapomeňte, příště Katie. A teď vaše teta mi říkala, že máte dceru a sestru, o které se musíte starat, jen doufám, že budete mít hlídání, protože tu žádné rodinné potíže netrpím. Dále zákazníci vám budou dávat 10 tisíc za jednu noc, a když budete hodně dobrá tak vám i připlatí. Dostanete náramek, který budete nosit vždy, když vás někdo bude chtít a nesmíte ho za tu dobu sundat. Jednou za měsíc, je jedno kdy půjdete na tuhle adresu, je to můj známý dokto, který vás prohlídne jestli jste v pořádku, platit nic nebudete o to se starám já. Je všechno jasné?“
„Myslím, že ano“přikývnu a vezmu si od něj náramek, který mi nabídne a pod jeho dohledem si jej nasadím na levou ruku, se kterou skoro nic nedělám, takže nepůjde tak vidět a co nejdřív si ho sundám, až odejdu z tohoto hotelu a budu doma. Ne doma ne, už v taxíku nebo s čím pojedu domů si ho sundám.
„Takže jak se jmenujete?“zeptá se pro jistotu
„Katie“odpovím a mu se na tváři objeví úsměv.
„Super Katie, takže teď běžte domů a tady je adresa, tentokrát pravá, kam zítra ráno příjdete a nafotíme pár fotek“podá mi další lísteček, který hned bez toho, abych se na něj podívala, strčím do kapsy a oba jak na povel vstaneme.
„Těšilo mě Katie“řekne a podá mi kytici do ruky a společně výjdeme z pokoje na chodbu, kde se posléze rozdělíme. Zatímco já jdu k výtahu, on na druhou stranu, kde zaleze do jednoho z pokojů, ale ještě před tím se na mě usměje.
Už o trochu klidnější zapadnu do výtahu, kde se hned sesypu na zem podél zdi a rozbrečím se do kytice. Když ucítím, jak se výtah zastavil a dveře se otevřeli bez řečí a za pohledů všech přítomných, z něj vyběhnu a zastavím se až na ulici, kde nasednu do prvního volného taxíku, řeknu adresu a v první chvíli ze sebe ztrhnu náramek. Strčím ho do kabelky a lístek s adresu k němu přidám.
Konečně spatřím nás panelák, kde svítí už jen jedno okno a to okno patří holkám, které bez světílka neusnou, protože se bojí tmy. Dám řidiči požadovanou částku a rychle z taxíku vystoupím, abych se mohla rozběhnou a zapadnou do paneláku. Vyběhnu rychle schody do našeho 2 patra, otevřu si dveře a zapadnu do bytečku, který je pohlcen tmou, kromě zvuků televize a světla, které z ní vychází. Projdu do obýváku, kde najdu sedět tetu s Barunkou v náručí, která ji tam spinká.
„Ahoj, co se dělo?“zeptám se šeptem a posadím se vedle ní, abych si Barunku mohla opatraně vzít do náruče.
„Ahoj, nemohla usnout a začala plakat, když zjistila, že tu nejsi“vysvětlí mi teta a vezme si ode mě kytici, kterou hned dá do vázy. Odnesu tiše Barunku do pokoje, kde ji uložím k sobě do postele a potichu si z pod polštáře vezmu pyžamo. Dám ji pusu a zakryju peřinou, to samé udělám Denisce a přestěhuju se do obýváku, kde se odevzdám teta, která mě hned začne vyzvídat, co a jak byla. Při vyslovení jména Katie, si pomyslím, že se ze mě Katie nikdy nestane, alespoň ne vědomě.