Dar lásky II. část

Anotace: Příběh o přátelsví, lásce atd.

Oslava pařanů

Je ráno, zazvoní mi budík. Vstanu a jdu zbudit Maxe, aby zase nezaspal. „Dobré ráno“ Povím mu když na mě ty jeho zelené oči koukají. „Dobré ráno.“ Poví mi taky a začne líst z postele. Já jdu zatím udělat snídani a než vstane, jdu se učesat, namalovat a obléct do mých oblíbených džínů a do krásného topu. Jdu se najíst a koukám, že už se Max cpe, zavrtím nechápavě hlavou a jdu si sednout. Když oba dojíme, připravíme si do školy. Když jsem hotová, jdu se obout vezmu si na sebe sandále s nízkým podpatkem a čekám na Maxe, ten se pomalu vyštrachá za svého pokoje a obuje se. Po cestě do školy si povídáme. Když jsme skoro u školy, uvidím Matěje jak tam na mě čeká, usměji se na něj, rozloučím se s Maxem a běžím za ním. „Ahoj“ Pozdravím ho. „Ahoj“ pozdraví mě nazpět a na přivítanou mi dá polibek. Jdeme spolu před mojí třídu, tam se spolu rozloučíme a on jde o kousek dál do své třídy. První hodinu hudební výchovu a učitelka je nemocná tak máme suplování, jenže učitel nedorazí a tak si celou dobu povídám s Janou a všichni mi říkají že mi to sluší. Po této hodině máme tělocvik a jdeme ven, učitel nám ohlásí že bude soutěž mezi školami. „Monika Fundlandská, Jana Nová, Tereza Sisová.“ Přečte učitel nás jako nejlepší žákyně v běhu a prosí, abychom tam šli a my bez rozmyšlení souhlasíme. Když máme odpoledku, tak jdeme s holkami do Mc Donaldu, abychom tam mohli si povídat co se bude všechno dít dneska na oslavě Janiných 19-tin. Když nám v půl třetí skončí škola, ženu domů, abych mohla zabalit dárek a připravit se. Když jsem připravená, obléknutá, dám do mé tašky dárek pro Janu a láhev vodky. Jdu pro Matěje, po cestě se stavím ještě koupit čokoládu. Když stojím před barákem, kde na zvonku je příjmení Ogarovi. Zazvoním a vyjde Matějova mamka. „Dobrý den je doma Matěj?“ Optám se s úsměvem. „Ano je, hned ti ho pošlu.“ Odpoví mi na zpět a za chvilinku vyjde Matěj s taškou. „Ahoj“ pozdravím ho a on mě místo pozdravu políbí. Po cestě k Janě si ještě povídáme. Než tam dojdeme tak mě Matěj chytne za ruku a přitáhne k sobě. Já se mu dívám do těch jeho nádherných očí a čekám co udělá. On mě políbí a zašeptá mi do ucha „Miluji tě.“ „Já tebe taky.“ Odpovím a usměji se na něj. Natáhnu ruku aby mohla zazvonit na zvonek se jménem Nový. Hned po tom co prst sundám se otevřou dveře a v nich Jana. „Ahoj lidičky.“ Přivítá nás, „Ahoj oslavenče.“ Pozdravíme ji nazpátek a ona už nás ze dovnitř jako by jsme se šíleně zpozdili. Když dojdeme do obýváku a já se kouknu na gauč kdo všechno přišel. Většinou ty lidi neznám až na tři lidi. Terezu, Luboše a. Ne, proč sakra, proč právě jeho musela pozvat, zastavím se a koukám na něj, na toho kluka, která mi před dvěma roky zlomil srdce. Matěj se na mě koukne, jako co se děje. Zavolám Janu, že si s ní potřebuji promluvit. „Proč si musela ze všech kluků na světě, pozvat právě jeho?“ optám se. „Je to Lubošův brácha, musela jsem ho pozvat.“ Stojí si za svém. Tohle mě pěkně zaskočilo. „Proto mi Luboš pořád někoho připomínal, ale proč si ho musela pozvat, to nechápu.“ Ptám se. „Kvůli Lubošovi, víš co já pořád nechápu? Proč ti tak vadí, nevím co se stalo?“ poví mi a já si jenom můžu vzdychnout. „Chodila jsem s nim, byl to tokový románek, zlomil mi srdce ale Matěj mi ho zase zahojil.“ Povím a skloním smutně hlavu. „aha, tak to jsem nevěděla, ale už se stalo, vydržíš to tady že jo? Aspoň kvůli mně. Prosím!“ poprosí mně a udělá smutný očíčka a já souhlasím. Než dojdeme zas tam tak mi ještě poděkuje a vrátíme se s úsměvem tam, ale hned mi ten úsměv spadne, když uvidím, jak se na mě Matěj naštvaně kouká, pak už to nevydrží a odchází. „co si mu řek, ty hajzle?“ použiji sprostá slova a vůbec mi to nevadí. „Jen pravdu, kterou ses ty mu styděla říct.“ Poví úplně normálně jako by mu to nevadilo. „ty seš normální-“, přeruší mě Jana. „Uklidněte se prosím, a ty Moni, jdi za nim, přece“pobídne mě a ani by nemusel, okamžitě se za ním rozběhnu. „Matěji, počkej!“ volám za nim a on se nezastavuje. „Matěji, prosím, Miluji tě!“ zakřičím co nejvíc můžu, až se otočí všichni okolo. Matěj teda zastaví, nechce být středem pozornosti. „Matěji nevím co ti řekl, ale-“ zarazí mě, „Ať mi řek co mi řek, ty si mi to měla říct první.“ Poví zklamaně. „Ale já jsem se styděla ti to říct, bála jsem se abych tě neztratila.“ Povím a začnou si mi drát slzy do očí. „Neztratila by jsi mě, ale to že si se sním vyspala to jsi mi říct mohla.“ Poví naštvaně. „Počkej o čem to mluvíš?“ nechápu co to říká, můj první sex byl s nim. „O tom že jsi mi lhala a já ti tolik věřil.“ Poví ještě víc zklamaně. „nelhala, já jsem s nim nespala, on kecá, věř mi, ty jsi byl první, aspoň tohle mi věř.“ Poprosím ho. „Chceš mi říct že kecal?“ nechápe. „Jo on kecá pořád, kecal když říkal že mě miluje, on kecá pořád.“ Povím a utřu si slzy. „Já mu rozbiju pusu, lásko neboj, tohle neměl.“ Poví mi, políbí mě, chytne mě za ruku a jdeme zpátky na oslavu. Ani nezvoníme, Matěj dojde do obýváku tam mě pustí. „Ty hajzle pojď sem!“ Poručí mu. Filip se tedy zvedne a znuděně k němu dojde, Matěj neváhá ani na chvíli a vrazí mu jednu pěst do pusy. „Počkej Matěji.“ Zakřičím, ale to už se Filip na něj vrhne a perou se jako o život. „Matěji, Filipe nechte toho!“ křičím já, Jana a Luboš. Za chvíli Matěj přestane a podívá se na mě já mu naznačím, že prosím aby toho nechal. Matěj z něho sleze a dojde ke mně. Já ho pevně obejmu. Když vstane i Filip a koukne se na mě, já uvidím že má monokl, rychle se kouknu na Matěje. Teče mu ze rtu krev, vyndám z tašky papírové kapesníčky a utřu mu ret. „Děkuji.“ Poděkuje. „Ty neděkuj, děkovat bych tady měla já.“ Odpovím mu políbím ho na tvář. On se na mě jenom usměje. „Ó, jaká to láska. Prý se ten tvůj umí prát.“ Poví znechuceně Filip. „Buď už zticha, závidíš, protože tebe nikdo milovat nebude, seš ubožák. Matěj se umí rozhodně prát líp než ty, koukni se na sebe a na něj, Matěj má jen rozbitý rty, ale ty máš monokl a rozseknutý obočí.“ Povím vítězoslavně. Filip se otočí k zrcadlu a uvidí to, urazí se, sedne si na gauč a nemluví s náma. Všichni se zasmějeme. Asi hodinu se bavíme, pak vstanu, dojdu pro dárky a jdu za Janou. Postavím se před ní a nastavím ruku, Jana vstane a můžu začít. „Takže Jani, přeji ti všechno nejlepší, hodně štěstí, zdraví a ať ti to s Lubošem vyjde. Tady máš malí dárek..“ povím a podám ji dárek, který sem ji přinesla a dám ji pusu na tvář. Všechny ostatní jsem inspirovala, jdou jí taky gratulovat a Jana přímá gratulace ráda. Po té co rozbalí dárky, nám přinese dort a šampaňské na pití. Všichni si ťukneme. Luboš vstane a pustí muziku, já vyndám z batohu tu vodku. Jana vyndá skleničky a už pijeme. Já a Jana si jdeme zatancovat a protože máme už trochu v sobě tak se u toho šíleně smějeme. Potom se k nám připojí i kluci a když tam dá Luboš ploužáky, tak já a Jana k sobě kluky přitáhneme co nejblíže a ploužíme s nimi. Skoro celý večer pro tancujeme a propijeme. Když Jana dopije poslední skleničku, začne ji Luboš líbat jako kdyby měl nastat konec světa. Matěje to inspiruje a začne mě taky líbat. Chytne mě do náruče a přenese do pokoje pro hosty, který tam Jana má pro případy že by někdo k nim přišel a chtěl u nich přespat. Když mě položí na postel, začnu mu rozepínat košili a sundám mu nedočkavě triko a on tak stejně nedočkavě sundá ze mě triko. Nepřestáváme se líbat ani když mu sundávám kalhoty, které jdou zezačátku těžce přes jeho velké vzrušení špatně, jakmile se dostanu za, jde to lehce. On ze mě skoro násilím sundá kalhoty. Přitáhnu si ho k sobě, když mi sundá kalhoty a nechám ho, aby mi líbal na krku a při tom sundával podprsenku. Po té pomalu přejede a líbá mě na ňadrech. Pak už se naše těla spojí a je to jako vždy nádherné. Po té už se jen mazlíme a líbáme. Znovu se dám do přemýšlení a vzpomínání, co jsem dnes prožila. Na Janě oslavě jsem potkala Filipa, teď když si vzpomenu ani nevím co s ním je a kam zase šel. Byl to krásný večer. Pak už jen usnu ve Matějově náruči.