(Ne)šťastná náhoda

Anotace: 5. kapitola, Radka měla menší nehodu...

Sbírka: (Ne)šťastná náhoda

Pomalu se vzpamatovávala a začínala vnímat okolí. Někdo na ní mluvil. Byla to její kolegyně. Cože se vůbec stalo? Myslela na Michala a pak-ležela pod hromadou papírů, desek a šanonů. Asi jsem moc nahnula regál, on se převážil a obsah se vysypal na mě.
Kamarádka ji pomohla na nohy a vyvedla ji na chodbu, aby se posadila.
„Co se stalo?“ zeptal se někdo. Nevěděla kdo, nerozeznávala hlasy a v hlavě jí hučelo.
„Radko, vnímáš mě?“ zeptal se ten někdo.
Podívala se na něj. Byl to Michal. Mírně přikývla.
„Asi je v šoku“ řekl, „odvezu ji radši k doktorovi.“
Vzal ji do náruče a odnesl do auta.

„Je jen v lehkém šoku“ řekl doktor, „odvezte ji domu do tepla, udělejte jí něco k jídlu a bude v pohodě.“
Odvezl ji tedy domu a aniž se jí zeptal, odnesl ji do ložnice a přikryl peřinou až po bradu.
Přinesl jí něco málo k jídlu a zeptal se: „Prosím tě, na co si myslela? Jak se ti mohlo povíst převrhnout na sebe regál?“
„Shodila jsem ho na sebe úplně jednoduše-a myslela jsem na tebe.“
Smutně se usmál.
„Tak ty ses málem zmrzačila kvůli mně?“
Přikývla.
„Já už musím jít, ale po práci se stavim“ řekl a políbil ji.
Usnula jen chvíli po té, co za ním zapadly dveře. Připadala si strašně unavená a zničená. Ale i tak měla pocit, že byl Michal zpátky do 10 minut.
„Tak jak ti je?“ zeptal se.
„Ani nevim, já sem celou dobu spala.“
„Zejtra ještě do práce nemusíš, jestli nechceš, omluvím tě.“
„Ne, já normálně přijdu. Budu v pohodě, jen se ještě potřebuju prospat.“
„Dobře, tak já půjdu, ale zítra se u mě stav, chci si bejt jistej, že si pohodě.“
„Dobře, ahoj.“
„Ahoj.“

Druhý den v práci se jí ptal, jestli je v pohodě vždycky, když ji potkal. A když ji nepotkal, psal jí mejly. Po několikátém e-mailu už byla natolik vytočená, že naštvaně odepsala pouhé.-Nejsem invalida, nemusíš hlídat každý můj krok. Odpověď nepřišla. Buď to pochopil nebo se urazil, pomyslela si Radka.
Neozval se jí celý zbytek dne, až čtvrt hodiny před koncem práce, jí přišel krátký mejl.-Mohla by ses u mě stavit, prosím?
Šla tedy za ním.
„Ahoj, potřebuješ něco?“
„Musím něco chtít, když tě chci vidět? Jestli jo, tak si něco vymyslím“ řekl s úsměvem.
Došla až za ním ke stolu a také se na něj usmála.
„Když vynecháš otázku: jak se cítíš?-tak nemusíš.“
„Dobře“ řekl, přitáhl se ji k sobě a začal ji líbat.
„Počkej, neměli bystě zamknout? Aby sem nikdo nevtrhnul.“
„Neboj, je tři čtvrtě na pět, kdo by co chtěl, všichni už odpočítávají minuty do začátku víkendu.“
Neměl pravdu. Po chvíli se rozlétly dveře, v nich stála jedna z největších drben a zírala na ně s otevřenou pusou.
„Pardon“ řekla s potutelným úsměvem a odešla.
„Nikdo nepřijde“ připomněla Radka naštvaně Michalovi jeho slova.
To bylo jediné co řekla, než za sebou třískla dveřmi.
Byla naštvaná. Bylo jí jasné, že se o ní a o Michalovi musí všichni dozvědět- dřív nebo později. Jenže teď to rozhlásí ta kravka a za chvíli si budou všichni povídat, že v kanceláři dělali bůh ví co. Každý si něco přidá a ostuda je na světě.
Zastavila se až před budovou. Podívala se do oken jeho kanceláře, teď jí bylo líto, že se tak moc naštvala a beze slova odešla.
Tohle si zase Michal nezasloužil, pomyslela si.
Ale nevrátila se za ním ani na něj nepočkala. Na to byla moc hrdá.
Ale doma ji to štvalo ještě víc, a tak nakonec hrdost překonala a šla za Michalem. Když zvonila u jeho dveří, srdce jí zběsile tlouklo, avšak jakmile se otevřeli, jakoby se jí zastavilo. Ve dveřích stála modrooká blondýna.
„Dobrý den“ pozdravila.
„D-Dobrý den“ odpověděla Radka, „promiňte, já-já—naschle.“
Rychle se otočila a utíkala pryč.
Neslyšela ani její volání „slečno počkejte“ ani Michalovo „Radko stůj“. Dohnal ji až na ulici.
„Radko, neblázni“ řekl hlasitě, popadl ji za ruku a otočil ji čelem k sobě.
„Co je?“ vyjela na něj zostra, „chceš mi snad něco říct?“
„Jo, to chci-třeba to, že ta holka nahoře je moje ségra Simona.“
Zírala na něj s otevřenou pusou.
„Tvoje ségra?“ zopakovala.
„Jo.“
Chvíli bylo ticho.
„Promiň“ řekla Radka, „strašně se omlouvám-bože já jsem kráva.“
„To je dobrý, otevřít mě u tebe nějakej cizí kluk, udělal bych to samý-nebo bych mu dal pěstí.“
„Ještě že nejsem ty“ dodala Radka.
„To jo“ přitakal, „a teď pojď nahoru, ségra tě ráda pozná, neboj bude to hezkej večer. Simona je skvělá holka.“
Měl pravdu, všichni se ten večer skvěle bavili.