Dohodnutý sňatek 25

Anotace: ....

Září utekl neuvěřitelnou rychlostí, říjen ještě větší a o listopadu? O tom ani nemluvně... všechno utíkalo neuvěřitelnou rychlostí a mě bylo čím dál víc hůř. Učení na maturitu, starosti ve škole, což se odrazilo na mém zdravotním, Anička, která si našla nové kamarádky a už se zdálo, že zapomněla na to co se stalo s mamkou, nebo alespoň o tom nemluvila a v noci už neplakala.
„Niky, miláčku vstávej“ probudí mě uprostřed noci Markův hlas. Unaveně otevřu oči a teprve teď si uvědomím realitu. Ležím v obýváku nad hromadou učení a nejspíš jsem usnula.
„Ahoj, kolik je hodin?“ zeptám se a posadím se, čímž shodím knížky, které mám položené na břiše na zem.
„Skoro půlnoc, co tu děláš? Nemáš být v posteli a spát?“ zeptá se. Posadí se vedle mě a sebere knížku ze země. Hned si ji prohlídne a pak ji položí na stůl.
„Učila jsem se a nějak jsem tu asi usnula“ pokrčím rameny.
„Pojď půjdeme si lehnout, nech věci tady, zítra je sobota tak to uklidíme pak“ usměje se na mě. Hned se natáhne za mě, kde zhasne lampičku na stolku, zvedne mě do náruče a pomalu semnou jde nahoru.
„Jak bylo v práci?“ zeptám se unaveně.
„Nic vůbec zajímavého.“ odpoví. Po chvilce ucítím, jak mě pokládá do postele a starostlivě přikryje peřinou. Po probuzení už nejspíš neusnu, takže počkám, než si lehne i Marek a pak se k němu přitulím a on mě po celou tu dobu co je vzhůru, hladí po zádech a občas dá pusu na čelo.

Ráno se vzbudím s nepříjemným pocitem. Je mi zle od žaludku, jsem celá zpocená a navíc tu něco příšerně smrdí, což mi dráždí ještě víc žaludek!!! Hned se otočím na druhou stranu, kde spí Marek, ale žaludek se mi otočí a já už odhazuji peřinu a běžím do koupelny. Stěží za sebou stačím zavřít, abych nevzbudila Marka, který se vrátím pozdě z práce a už objímám záchodovou mísu, kam vyzvracím všechen obsah.
Jak je možný, že je mi tak zle?! Vždyť jsem nic nepila, nesnědla!! hlava mi třeští, žaludek je jako na vodě!! Panebože co se to děje?!, napadne mě a už zase objímám záchodovou mísu.
„Niky, jsi v pořádku?“ozve se vedle mě Markův hlas. Jen mávnu rukou, aby šel, ale on místo toho ke mně přijde sehne se ke mně a oddělá mi vlasy.
„Prosím tě co jsi pila?“zasměje se, když se na něj úplně celá vyřízená podívám.
„Právě, že nic!“ odseknu a spláchnu nadvakrát.
„Nebudeš nemocná?“zeptá se hned starostlivě a podá mi ručník, abych si utřela zpocený obličej. Hned tak udělám a ještě dojdu k umyvadlu, abych si vypláchla pusu, protože v ní mám stále hnusnou chuť.
„To neříkej ani ze srandy“zhrozím se hned. „nemůžu být nemocná!“
„Bohužel miláčku, vypadá to tak, že jsi“usměje se na mě líbezně a já se na něj jen zamračím. „do postele“zavelí.
„Ani mě nehne“řeknu naštvaně a abych mu to dokázala skřížím si ruce na prsou mile se na něj usměju.
„Dělej nebo tě tam dostanu sám!“řekne se smíchem a já na něj jen hodím vyzývají pohled, ať to zkusí. Než se naději, už po mě skočí a začne lechtat.
„Dost!! Marku, dost!!“křičím a snažím se ho ze sebe dostat, ale marně.
„Copak? Tak už si tam lehneš dobrovolně?“ zeptá se.
„Už ležím“vyvedu ho z omylu.
„Vidíš, jak umíš poslouchat“usměje se a vleze ze mě.
„Stejně ležet nebudu, nic mi není a navíc, musím se naučit do školy a pak nemá dneska přijet Val s holkami?“zeptám se.
„Mají, ale myslím, že jim nebude vadit, když budeš ležet, zvláště když jim vysvětlím, že jsi nemocná“
„Nejsem!!“řeknu naštvaně. Marek se jen usměje a s zakroucením hlavy odejde do koupelny, kde si hodlá dát sprchu. Hned jen co se za ním zavřou dveře, rozběhnu se ke své skříni a obléknu se a než by někdo stačil říct švec už jsem venku z pokoje.
„Dobré ráno paní Nikol, co si dáte k snídani?“zeptá se mě Martina jen co na ni narazím v kuchyni, kde zrovna nalévá do konvice vodu.
„Dobré ráno, nejspíš jen jogurt, nemám na nic chuť“řeknu a posadím se za stolek v kuchyni, kde přede mě hned Martina položí jogurt se lžící a čerstvě uvařený čaj v konvici nebo kávu. Sotva si naliju do hrnečku čaj a ponořím lžíci do jogurtu, jsem hned vyrušena Markových křikem.
„Kde zase je?!“
„Ajaj“řeknu a za pobaveného pohledu Martiny vyběhnu ven z kuchyně rovnou do zahrady. Uteču až nakonec zahrady, kde si pobaveně sednu a opřu o strom a sleduju Marka, jak se mě pokouší najít. Odtud je skvělý výhled na celou zahradu, takže ho vidím, jak si stoupne doprostřed zahrady a rozhlíží se. Párkrát se podrbe na hlavě, pak se otočí dokola a nakonec se otočí přímo ke mně.