Sloka z písně života 1

Anotace: Ahoj milé čtenářky tak rozjíždím novou kapitolku...nebudu psát románu tohle je totiž můj život a teď vám budu vyprávět jak to tedy bylo...

Sbírka: Sloka z písně života

Táhla jsem se s taškou na internát.V tašce mě tížili čokolády trocha oblečení a hlavně učení.Poslední dobou jsem si připadala jakobych měla místo hlavy pátrací balon.Měla jsem před maturitou a tak se můj život zcvrknul na dvě dvěci.Na učení a práci doma.Táta byl vždycky takový že nedbal mých zájmů a co se týče školy představoval si že po dodělání výučního listu nastoupím do práce.Moc se mu nelíbilo že si chci dodělat maturitu a tak ho moc nezajímalo že se potřebuji učit.Pořád jsem plela záhonky,utírala nádobí,prala prádlo a posluhovala kde bylo potřeba.
Na nástupišti už se kupí davy lidí.Všichni čekají stejně jako já na rychlík na Prahu.
Zkrátka trochu jsem se i těšila na to až zakotvím u učení.Pořád mi v hlavě šrotovala myšlenka že pokud neodmaturuju tak mě naši přerazí protože mě dva roky navíc drželi na škole a to vše zbytečně.Vlak se na písknutí píšťalky průvodčí rozjel a já se dívala z okna.Poslední dobou se mi blbě dýchalo a tak jsem raději zůstala u okýnka.Vítr mi cuchal vlasy a ´v mé hlavě se vznášela podivná mlha a stres ztohoto období.Snad ani nelze pomyslet na to že bych to neudělala.Co bylo nejhorší na tom všem byla angličtina.Z profesora angličtiny mi vstávali vlasy hrůzou jen jsem zaslechla jeho jméno.Nechtěl mě pustit k maturitě a já musela zakročit.Podala jsem tedy odvolání,které on bral jako nesouhlas se známkou.Výsledná na vysvedčení měla být pět.Doma jsem to mírně nadhodila a tak ztoho bylo zle.Moje spolubydlící na internátě na tom byla obdobně.Na konec jsem v reparátu obstála na výbornou.Ale nebyla si odpuštěna poznámka že stále ještě nemám vyhráno.Ovšem teď si to vlak šine vysokou rychlostí a já s bouchnutím okno zavřu.Iva na intru nebude.Nebude tam uz nikdo z mých přátel.Snad jen vychovatelky super ani ne ženský jako holky.Na intru jsem ztěžka dosedla na postel a přemáhala se otevřít učebnice.Přečetla jsem si jednu dvě stránky a připadalo mi že má mozková hemisféra je naprosto zaplněna daty.Navíc krásné počasí přímo lákalo ven.Bylo dusno a špatně se v tom učilo.Nad další stránkou bych málem histericky brečela jak mě to nebavilo a věděla jsem že musím.Trápila jsem se čím dál víc a ještě navíc reparát způsobil že jsem maturovala uplně jako poslední.Všichni spolužáci měli jakštakš hotovo a naše poslední čtyřka se chystala k perlení.Nad učebnicí marketingu jsem strávila asi dvě hodiny načež jsem zjistila že jsem zatím stihla spočítat kolik jsme měli předmětů na rozvrhu co visel na proti mě a nebo kolik dírek má můj stojánek na tužky.Ano bylo jich přesně třicet.Vztekle jsem zklapla učebnici a do maturity mi zbývají dva dny.
Ráno se nastrojím do minisukýnky černého svetříku a páskových bot a ještě několikrát se otočím v zrcadle.No to je hrůza pomyslím si.Moc se v tom necítím ale pořád lepší než kalhoty.A navíc je venku pořádně dusno.Vlasy jen tak učešu a v hlavě mi vyskočí věta...Není důležite co na hlavě ale co v hlavě.No jo horší je když je obojí katastrofa.Dívám se na sebe do zrcadla a koušu si nervozitou kůži u nehtu.Ale fuj okřiknu se.Rychle vyhledám pilník zapiluju, proklepu ruce a vydám se na autobus.V botkách na deseticentimetrové platformě celkem obstojně zvládám kamínky a štěrk co mě vyprovází z ulice Jandova.Kolem jede cyklista a huláká na mě.
,,Wau ahoooj." Ale jede dál.Vůbec ho nepoznávám a celkem mi to vrtá hlavou.Asi to měl být kompliment ale dosti neomalený.Do autobusu nastoupím a cítím jak si mě všichni prohlíží.To je vám děsnej pocit když na vás koukají jako na exota.A já mám ještě jeden úhlavní problém.Ačkoliv mi všude okolo říkají že mi to sluší nebo že nevypadám tak hrozně tak mám sebevědomí na bodě mrazu.Připadám si do všeho moc tlustá.Vlasy mám hrozné jak barvu tak střih ale pořád je to asi nejlepší ze všech ostatních možností.Připadám si jako děsná nicka.Každá holka na kterou se kamkoliv kdykoliv podívám je hezčí než já.Se svým velkým zadkem toho taky moc nenadělám neboť tento předpoklad máme v rodině a je to dědičné.
Autobus se konečně dokodrcá ke škole.Před školou už stojí více než půlka mé třídy.Slečny mají nejnovější modely a samozřejmně značkové a já jdu v sukni co mi mamka pořídila za pár korun u vietnamců.Zvláštní je že mi vždycky všichni říkají že mám osobitý styl.Tak mi to spíše přijde jako zaobalená narážka na věci od vietnamců než jako kompliment.Po chvíli se se třídou nahrneme dovnitř a já nafasuju kytku pro komisaře.Stojíme jako trubky a posloucháme jak nám všichni přejí aby se nám dařilo.Nervozně přešlapuji a čekám na větu...Tak a teď bych poprosila zástupkyně třídy aby vás tu přivítali.Vykračuji a dávám si záležet na chůzi.Předsedovi sotva slyšitelně popřeji aby se mu u nás líbilo a aby byl shovívavý a co nejrychleji si to nasměruji zpátky k ostatním.Konec estráda rozpuštěna maturity začínají.Ještě jsem čekala jak dopadnou ostatní.Během prvního dne vyhodili dva.A fofrem se domu učit.V hlavě mi třískalo na poplach.Zrovna vyhodili ty od kterých bych to vůbec nečekala.Další den byl nekonečný.Moření se v učení tlačení do hlavy spousty informací a hlavě se tolik nechtělo.Do noci jsem v tom ležela a vždy když jsem došla na konec nevěděla jsem co bylo na začátku.
Den maturity...
Ráno jsem si vzala bílé minišaty a přesto černé sako.Do vlasů jsem posadila černou lesklou čelenku a vyrazila jsem.Po cestě kolem mě až nápadně objížděl ten cyklista.Už jsem si jista že ho neznám.Pořád se po mě dívá a jsem z něho nervozní za mou cestu už kolem mě jede bezúčelně po třetí.Ještě ani nejsem ve škole a už se mi potí ruce a v batohu se přehrabuju jako slepice.Dělám nepochopitelné věci a jsem děsně nervozní.Musím zabojovat jde mi o všechno.Od vychovatelek jsem ráno měla na stole malého plyšáčka a od třídní učitelky jsme dostali malý kamínek pro štěstí.Ve škole seděli zrovna na službě dva kluci, kteří se mi oba celý rok dost líbili.No to je zase situace pomyslím si.Jistě budu o to víc nervozní.Jako první jdu na češtinu.Česká exilová a samizdatová literatura autoři a vydavatelství.Na potítku totálně panikařím otázka ze které jsem věděla absolutní minimum.Totálně mě to rozhodí.Pomalu se ke mě přiloudá předseda komise a tiše šeptá jestli něco vím.Poté zašeptná několik autorů a já už se chytím.Přeci Škvorecký a Lustig jsou mí oblíbenci.Vypsala jseem vše co šlo i nešlo a i to co jsem věděla navíc.Druhá otázka z češtiny věty oznamovací tázací a jejich intonace.Prkotina.Kupodivu na horkém křesle zaperlím vše řeknu až se nemají na co ptát.Učitelka češtiny vyhledá i několik perliček a já je všechny zoodpovím.Následuje čtenářský deník.Toho se bojím uplně nejvíc ač jsem toho přečetla nejvíc ze třídy včetně povinné četby bojím se že mi dají třeba František Kožík Světlo v temnotách.Nehorázně hrozná knížka o které nemám skoro co říct.
Verdikt zní.Pavel Kohout Katyně.A já slastně vydechnu neboť je to moje druhá nejoblíbenější kniha.Rozpovídám se učitelé se na sebe jen culí.Z místnosti vylezu a hned zamnou vyletí třídní.Pohladí mě po zádech a celá nadšená mi sdělila že tohle byl nejlepší výkon ze všech.Trochu se začervenám a kluk co sedí u služby mě pustí sednout abych mohla otevřít angličtinu.Úspěch z češtiny si nestihnu nijak vychutnat neboť přichází na řadu angličtina.Katastrofa všech katastrof.Kluci mi nabízí hroznové víno a já se cpu a zároveň pročítám všechny otázky.Pořád se spolu mile bavíme a je mi snima moc fajn.Moji spolužáci se zavřeli ve třídě a já jsem pořád nachystaná dole a připravena tam jít.
,,Katko už" Usměje se na mě učitelka.Zvednu se kluci mě povzbudí pohledem a já vykročím k osudí.Sáhnu pro číslo a když si vytáhnu moje aktvity jsem docela rada.Trochu se uklidním a něco potím a smolím na papír.Učitel mě na horkém křesle dusí a ždímá.Každou větu mi opravuje a je to boj na kudli.Z anglictiny vylezu upocena a rikam si tak na ctyrku by to mohlo stačit.Po chvíli zamnou vyleze učitelka.
,,Neboj budeš mile překvapena." Mrkne na mě a jde pro kafe.Kluci semnou stále šaškují a mě čeká účetnictví.Už to v tuhle chvíli beru jako rutinu ovšem jak si vytáhnu rozvahové účty tak u maturity končím.Učetnictví dám na dvojiku a ekonomiku a marketing na jedničku.Z klukama ze služby se bezvadně skamarádím a když se vyhlašují známky div se nepyšním jako páv.Mám je skoro nejlepší.A huráááá do života.Chce se mi ječet kříčet štěstím a skákat do stropu nejradši bych udělala nějakou šílenost.Až po cestě na intr kdy volám Kátě novinky mi dojde kolik chlapů mi probíhalo za poslední dobu prsty.Já se jen učila a mučila.Teď bude všechno jinak.
Totiž Káťa jede dneska k nám oslavu té maturity.Nejradši bych se zlískala už ve vlaku.Na intr doběhnu rychle a všechny věci naházím do batohu a chystám se na tu kalbu století.S převlékáním se ani nenamáhám jen si přezuju boty a triskem běžím na nádraží.Tam už čeká Káťa vlepím ji obrovskou pusu až se na mě důchodkyně pohoršeně podívají.Nevím řekla bych že je to nějaký zájezd.Paní okomentovala moji obuv k minišatům a nastoupili jsme do vlaku.