Romance ze zameckeho hotelu V.cast

Anotace: Tak je tu dalsi pokracovani...Je to trosku kratke...Priste to vynahradim...A pište mi jak se vám to líbilo:DAbych vedela jestli mam pokracovat dal nebo ne

Sbírka: LiL.Gawjuz.BbeXD

Doba společné snídaně byla z celého dne tou nejpříjemnější chvílí v rodině hoteliéra Horstera.První povinnosti už každý vykonal,a ted si mohly dopřát malý oddech,posedět si a popovídat v přívětivém rodinném kruhu.Alexandra už dávno patřila k rodině.S hoteliérovou jedinou dcerou Barbarou byly nerozlučné přítelkyně už od prvních školních let.Svého otce Alexandra neznala,a když před několika lety zemřela také její matka,Alexandra musela přerušit studia jazyků.Barbara Alexandře v té době ze všech sil pomáhala a Barbařin otec jí nabídl nový domov ve své rodině.A také jí hned zaměstnal ve svém hotelu jako recepční,protože tehdy plynně mluvila anglicky a francouzsky.Španělsky a italsky se doučila ve večerních kurzech.Alexandra měla opravdu mmořádné jazykové nadání.V hotelu mohla navíc cizí řeči dobře uplatnit,protože tu měli hosty z celého světa.

Dnes ráno byla Alexandra středem rodinného zájmu,protože se u snídaně s jemnou výtkou zeptala,proč jí nikdo neřekl o pravém původu pana Waldenburga. "Jak vidím,Alexandreo,tak už to víš,"podíval se na ní zamyšleně pan Horster. "Ano,je to princ a má taky obrovský zámek.Jenomže jsem byl do této chvíle jediný,kdo o tom věděl.Prosil mne,aby byl v našem hotelu vždycky jen pouhý pan Waldenburg.Mám-li to tak říct,pokaždé si sem přijede odpočinout,když ho něco souží."Alexandra si štastně oddechla."Jsem strašně ráda,pane Horstere,že o tom mohu mluvit.Princ Henrik se dal se mnou včera večer do řeči a svěřil se mi se vším možným.Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo,že má takový urozený člověk se svým překrásným zámkem starosi."A potom jim vypravovala o všech problémech,které na prince dolehly. "Pane Horstere,obrátila se na hlavu rodiny,"vy jste přece rutinový hoteliér a dokonale se v tomto podnikání vyznáte.Co o tom soudíte,bylo by možné zřídit v jeho zámku hotel?"Pan Horster se na Alexandru s uznáním podíval."Mám za to,že je to dokonce skvěla myšlenka,"řekl."Hosté princovi určitě chybět nebudou.Pokud vím,zámek Waldenburg leží v kouzelné venkovské krajině,a lze tedy předpokládat,že se tam každý host výborně zotaví.S tím by se opravdu dalo něco podniknout."Rozproudila se živá debata na toto téma,až Barbara namítla:"Jenomže nebude záležet jenom na princi Henrikovi,jestli se pro takový plán nadchne.Musel by souhlasit také jeho syn,protože koneckonců zámek jednou zdědí¨.A kromě toho financuje opravy z peněz,které získává jako vítěz při závodech." "Věčně závodit nemůže,"připomněl dceři pan Horster. "Navíc je princ Henrik ve svých padesáti letech ještě muž plný síly,kterého to určitě nějak netěší,být finančně závislý na synovi.Jak já to vidím,potřebuje něčím naplnit život.Možná že taky ví,že jeho budoucí snacha,která je dcerou továrníka,nebude mít ani trochu zájem,přestěhovat se do venkovské samoty." K tomu řekla Alexandra:"Měla jsem pocit,že by to moc těžko nesl,kdyby na záchranu zámku mělo být použito peněz,které pocházejí z firmy jejího otce.Připadá mi,jako by mu opravdu nic jiného nezbývalo,než zámek proměnit v hotel,pokud to nepohltí závratné sumy." "Vidíš,"řekla Barbara, "a vtom případě by mu zase musel přijít na pomoc jeho syn.Takže to úplně závisí na něm,jestli by ten tvůj plán byl providitelný." "Princ Henrik by pro svůj záměr mohl získat bankovní ůvěr,"poznamenal pan Horster. "Pokud vím,jeho majetek je dosud bez dluhů."Otočil se k Alexandře a řekl otcovsky:"Ale než ten sůj nápad svěříš princi Henrikovi,měla by sis nejdřív zámek pořádně prohlédnout.Nemohu tu tvou ideu jen tak bazvýhradně odsouhlasit,protože jeho zámek neznám.Než o takové závažné věci začneš mluvit,měla by ses pokusit to nějak zařídit,aby tě princ pozval k prohlídce svého sídla.Když bude třeba,mohl bych to nějak diplomaticky zařídit." "Ne,to není nutné,protože princ Henrik mě už do zámku pozval,"přiznala se Alexandra a podívala se na pana Horstera trochu nejistě. "A vy si opravdu myslíte,že mám dost bystrý zrak na to,abych to všechno dovedla posoudir?" "Určitě,"přikývl hoteliér nez nejmenšího zaváhání."Kdybys měla přece jen nějaké pochybnosti,všechno si to můžeš zatím nechat pro sebe.Popřípadě bych tam jel taky.Ale jsem si naprosto jistý,že to posoudíš perfektně i beze mne." "Tak se toho odvážím,"vydechla Alexandra odhodlaně."Jenom je otázka,jestli mohu opustit svou práci tady v hotelu?" "Jdi,prosímtě,řekla Barbara, "kdybys byla nemocná,taky bychom to museli zastat za tebe.Kromě toho jsi za poslední roky neměla vůbec dovolenou.Tak si ji ted vyber vrchovatě."Také manželé Horsterovi ökamžitě souhlasily.Pak se celá rodina zvedla,protože čas už pokročil a museli jít každý za svými dalšími povinnostmi.