Únos VIII.

Anotace: Navazujeme pomalu na druhý příběh...

,,Co se dá dělat? Ještě něco vymyslíme. Holky nějaké nápady mít budou."
,,Tak se teď něco pokusíme vymyslet my,"rezolutně rozhodla samozvaná velitelka. Posadily se proti sobě do tureckého sedu co nejpohodlněji, jak jen jim to sukně dovolovaly. Obě chvíli dumaly. Anna začala.
,,Máme dvě možnosti; buď zkusit pevnou a nebo utéct s holkama na vlastní pěst. Pro a proti má každý. Pevná linka má spíše víc proti; za prvé nemusí fungovat, ale to riziko je zanedbatelné. Za druhé, jak chceš telefonovat, aniž by si nás všimli? Ten únik na vlastní pěst má něco do sebe, mohlo by se to povést, ale sedmdesát mil, než bychom ušli-
,,Ale já nevím, u kterého cípu toho lesu jsme," skočila jí Marietta do řeči, ,,může to být od našeho domu klidně i třicet mil, může to být padesát, ale stejně tak i deset."
,,To nevadí, možná bychom to nějak ušli. Ale co s pitím. Nám zbyly dvě celé minerálky a svíčka. Benzín v zapalovači také máme. Ale kolik toho mají holky? To je to, co nevíme. Pochodovali bychom týden, což je deset mil za den a pít bychom tak jako tak potřebovali. Čtyři litry nestačí. Zítra se holek musíme zeptat."
,,Ty děláš, jako bychom skutečně mohli utéct na vlastní pěst. Ty máš nějaký nápad a nechceš mi ho říct!" obviňovala Marietta.
,,Mám, ale sama si řekla, že je to pouze nápad."
,,Prozraď! Nebo alespoň objasni!" prosila Marietta.
,,Neprozradím, ani neobjasním! Tady mají i stěny uši."usadila Mariettu Anna. Marietta se rozhlédla, jestli neuvidí někoho, kdo by je odposlouchával, ale přirozeně nikoho neviděla.
,,Zítra se dohodneme s ostatníma."

V ten den, co se Anna měla vrátit domů zazvonil v jedenáct hodin u Leiových telefon. Rozmrzelá a rozespalá Milli ho zvedla: ,,Ano, tady Leiovy. Kdo tam?"
,,Tady Susan Stádenská, matka Anny," z tónu Anniny matky Milli pocítila, že něco není v pořádku.
,,Děje se něco?" optala se.
,,Ano, Anna se ještě nevrátila domů a ani nebere mobila. Není náhodou u vás? Mám o ni strach. Vždy, když se opozdí, zavolá. Co se s ní mohlo stát?"
,,Ne, u nás není. Opravdu nevím, co s ní je. Buďte v klidu. Pokud se do rána nevrátí, zavolejte policii," Milli to říkala s klidem, ale strachem se jí třásla kolena. Co se mohlo s její nejlepší kamarádkou stát? Proč nepřišla domů? Tyto otázky běhaly Milli v hlavě, ale odpověď samozřejmě nenacházela. Nevěděla, kde Anna je. Ani ve snu by ji to nenapadlo.
,,Víte co, až se něco nového dozvíte, zavolejte."
,,Dobře Milli. Díky. A omlouvám se, že otravuji tak pozdě. Ahoj."
,,Nevadí. Nashledanou," Milli šla zadumaně zpět do postele, ale usnout nemohla. Nešlo to. Nevěděla, co je s Annou.