Já anděl 26

Anotace: Spojenec.

Sbírka: Já anděl

*To je taky dost. Kde ste se flákali? Mám hlad.* Ozvala se Čika jen jsme se znovu objevili.
„Asi má hlad.“
„To mě nepřekvapuje. Ta má hlad pořád.“
*No dovol.*
„Myslim, že by se jí nelíbilo, co říkáš.“
„A proto je tak roztomilé, že mi nerozumí.“
*To by si se divil, panáčku.*
Vyskočila na linku. Jerome si ji zprvu nevšimnul, protože se dal zase do krájení pórku. Všiml si jí až když byla úplně u něho. Ohnala se a sekla ho do ruky.
„Nemám ten pocit.“ Rozesmála jsem se.
„Mrcha jedna. Marš.“ A ukázal velice názorně na druhý konec továrny.
*Pch*
Zvedla vzdorovitě ocas a odkráčela.
„To je krev?“ Bylo zvláštní vidět krvácet taky někoho jiného než sebe.
„Co by to bylo jiného?“
*Hleďme. Opět je v dobrém rozmaru.*
Střelil po mně pohledem, díky čemuž mi došlo, že mi právě četl myšlenky.
*Přestaň s tím!!!* zavrčela jsem. Už mě vážně začínal dost vytáčet.
Odfrknul si, ale neřekl na to nic.
„Tvá matka je velmi krásná.“ Řekla jsem jenom aby řeč nestála. Z toho věčného mlčení jsem byla nervózní.
„Má matka je hlavně mrtvá.“
„Všimla jsem si.“ S chlapem, kterej má permanentní periodu je skutečně složitý pořízení.
„Ty to seš normálně takhle milej a nebo jenom když jsem tu já?“
„Co?“ podíval se na mě zmateně.
„Promiň, ale přijde mi, že oba máme motivaci k tomu spolu vzájemně vyjít. Jenomže ty se neustále chováš tak, že mi dáváš na jevo jak ti překážím. Snažím se být milá, ale je to jak házet hrách na stěnu.“
Našpulil pusu a svraštil čelo.
„Na společnost nejsem zvyklej.“
„Těžko tomu uvěřit po tom, co Čika říkala.“ Zasmála jsem se.
*Hups.*
Tak tohle jsem možná říkat nemusela.
„Kruci.“
Ztratila jsem strategickou výhodu.
„Mluvíš s kočkou, jo?“ zeptal se pochybovačně.
„Rozumím jakékoli řeči. Takže i řeči zvířat. Ano.“
„Děláš si srandu?“
„Ne.“
„Takže když jsi mi říkala, že má asi hlad, tak to opravdu říkala?“
To mě docela pobavilo.
„Na tohle ani nemusíš rozumět kočičí řeči.“
*Hele važ svá slova! Jsem citlivá a mohlo by se mě to taky dotknout.*
Vynořila se odkudsi.
„Si to tak neber. Jenom jsem si do tebe jemně rýpla. Mimochodem ti ta uraženost dlouho nevydržela. Se vsadim, že jsi nedošla ani na konec továrny.“
„To s ní jako teďka mluvíš, jo?“ Jerome vypadal trochu vyveden z míry.
„Tak vzhledem k tomu, že rozumí zhruba tak všemu, co si říkáme, tak to není tak složité. Zkus to taky.“
„To by bylo trochu divný, nemyslíš?“
*Proč? Protože jsem podle tebe primitivnější tvor?*
„Ptá se, zda ti to přijde divný, protože je podle tebe primitivnější tvor?“
„Né, tak jsem to ... no možná.“
*Tak to si trhni nohou.* Uraženě odkráčela.
„Kam jde?“ zeptal se Jerome a vypadal poněkud zmateně. Zase. Všimla jsem si, že cokoli se týkalo jeho kočky, ho mátlo. Bylo to docela směšný.
„Trochu se jí to dotklo. Máš si prý trhnout nohou.“
„Čiko vrať se. Mohu ti s klidem říct, že se chováš úplně stejně, jako jakákoli jiná lidská ženská. A jelikož se čas od času snažím o konverzaci s nima, dokážu si představit, že bych to s tebou zkusil taky.“
*Pěkný. Ale o milodary se tě neprosim.*
„Já taky ne. Právě jsi zvládnul urazit celý ženský pokolení v jakékoli životní formě. Jsi vážně kabrňák.“
„Co ty taky ne?“ zjevně nechápal.
„Ani já a ani Čika nestojíme o tu tvou náhlou snahu. Nejdřív urazit a pak čekat, že to s přehledem přejdem.“
„Jo a nepřijde ti taky, že jste poněkud přecitlivělý?“ Ta ironie z jeho otázky jenom čišela.
„Jo a nepřijde ti taky, že jsi poněkud hulvát?“
To už jsem pěnila. V ruce mě zase pálilo.
„Jdu spát. Je pozdě.“ A odebrala jsem se do ložnice. Pro jistotu, abych zase neudělala něco, čeho bych mohla litovat. Třeba vzít mu té jeho životní energie nadlimitní množství. Teda né že bych na to teďka neměla opravdu až smrtící chuť.
Vypadal vyděšeně, že by měl zase spát na gauči, ale na nějaký odpor se nevzmohl. Nejspíš mu došlo, že přestřelil.
„Ženský.“ Prsknul ještě jedovatě.
*Chlap.* Prskla po něm na oplátku Čika.
Zahihňala jsem se.
„Co říkala?“ zavolal na mě do ložnice.
„Zkus jí přečíst myšlenky.“
Jenom si povzdechnul, otočil se na bok a za chvíli jsem zaslechla pravidelné oddechování.
„Vítězství.“ Zavískla jsem potichonku.
*To si teda piš.*
Právě jsem získala proti Jeromovi spojence. Může se hodit.