Prodána ve 21.stoletím

Anotace: 6.kapitola.....Nikol si uvědomí pravdu

Nikol probudilo bouchnutí dveří, otevřela oči a uviděla Michala, jak nese tác se snídaní.
„Promiň, já tě asi vzbudil, nesu ti oběd. Jak ses vyspala?“
„Oběd to už je tolik hodin? Spalo se mi dobře, děkuji za optání.“
„ Jsou, tři hodiny odpoledne v pět tě propustí domů.“
„Konečně.“ Posadila se na postel a Michal ji přisunul jídlo, ruce ji boleli víc než včera a celkově ji bylo hrozně. Vzala si do ruky lžíci, ale ta ji hned spadla.
„Ukaž, pomůžu ti.“ Vzal do ruky lžíci a začal ji krmit polévkou. Připadal si jako malé dítě.
„Já už nechci, ňjak jsem plná.“
„To nevadí, Marie ti nachystala skvělou večeři na uvítanou.“
„Marie?“ kdo je sakra Marie a proč ji zmínka o njáké ženě tak naštvala?
„Marie je hospodyně, bydlí v domě a stará se o něj. Usmál se na ni, ale jí do smíchu moc nebylo. Proč musí mít hospodyni, určitě je mladá a krásná, jak to bývá ve filmech a co já? Já jsem jen ubohý mrzák!
„Co se děje Nikol, před chvíli ses ještě usmívala a teď jsi naštvaná. Udělal jsem něco?“
„Ne jen se mi chce spát, jsme unavená. Můžeš mě prosím tě nechat odpočívat?“
„Jo jasně.“ Vstal, vzal tác s jídlem a pomalým krokem opouštěl pokoj, u dveří se otočil a jen zakroutil hlavou. Když zavřel dveře, Nikol si lehla a zakryla si obličej dekou, sakra co se to semnou děje a proč jsem, najedou taková? Tenhle pocit neznala. Znovu usnula. Zdáli se jí škaredé sny, viděla v nich Michala v náručí jiné ženy.

Vzbudila se a byla úplně zpocená, co to bylo za sny? Venku byla tma a v pokoji nikdo. Určitě šel za tou Marii, cítila, jak ji začínají pálit oči, přece nebudeš brečet kvůli tomu, že on je teď s jinou ženou, zatím co ty tady ležíš a jsi uražená. Pustila si televizi, ale vůbec nevnímalo o čem je ten film, který dávali. Mohla to být už hodina co se vzbudila , když do pokoje vstoupil ten samý doktor jako včera.
„Tak mám pro Vás dobrou zprávu, dnes Vás propustím. Sestra donese za chvíli oblečení a vy mi to jen tady podepište.“ Podal ji papíry a ona je podepsala, vrátila mu je zpět.
„Já bych potřeboval, abyste se podepsala Vašim novým příjmení a né za svobodna.“
„Omlouvám se, neuvědomila jsem si.“ Vzala papíry nazpět, ale vůbec nevěděla, jak se má podepsat. Úplně ji vypadlo její nové příjmení, dívala se na papíry a přemýšlela. Všiml si toho, že zřejmě neví jak se má podepsat a musel se tomu zasmát. Co před ním Michal tajil ohledně této dívky?
„Takže mohla byste se už podepsat paní , Konečná.“ Rychle se podepsala a podala mu doklady nazpět.
„Zachvěli je tady sestra, s Vašim manželem jsme se domluvili na kontrolách. Nashledanou a buďte na sebe opatrná.“ S tím odešel. Nikol seděla na posteli a přemýšlela, kde může být? Do pokoje vstoupila sestra a podala ji oblečení. Pomohla ji s oblékáním a vyvedla do čekárny, kde ji usadila do křesla. Bylo už devět hodin a Michal stále nikde, sem tam přišla sestra, někdo odešel a jiní zase přicházeli. Ale Michal nikde, kdybych měla aspoň peníze, mohla jsem si vzít taxi, ale zase tuto myšlenku hned zapudila, nevěděla vůbec adresu. Četla si časopis a čekala, než konečně dojde. V deset hodin už toho měla akorát tak dost. Že by na mě zapomněl? A nebo, je s někým jiným, vůbec by se tomu nedivila. Je krásný a určitě úspěšný, musí se kolem něho ženy jen točit a on si vybral ji. Znala ho necelí týden a z hrůzou si uvědomila že k němu začíná něco cítit, copak je možné že by mohla mít ráda někoho, kdo si ji koupil? Vůbec tomu nerozuměla, musí se toho citu rychle zbavit, nebo se do něho nakonec zamiluje. Z myšlenek ji vytrhlo bouchnutí dveří, nezvedla hlavu. Určitě to bude zase návštěva pro pacienta.
„Nikol. Promiň, já jsem musel ještě něco dodělat v kanceláři. Omlouvám se ti.“ Vzal ji časopis z ruky a položil ho na stolek.
„Čekáš tu dlouho? Pojď, pojedeme.“ Pomohl ji postavit a vzal ji opatrně do náruče. Nesl ji dlouhou chodbou až k východu z nemocnice. Už ode dveří poznala jeho auto, měl to samé, jako když si přijel pro ni. Posadil ji na zadní sedačku, tak by měla pohodlí a jeli domů. Celou cestu mlčela, neměla mu co říct. Dívala se z okna auta a přemýšlela, jak dlouho to ještě potrvá, než dojedou domu, měla zlost na sebe i na Michala. Proč ji spaluje takový pocit jen, co si ho představí s jinou ženou, vůbec ji na něm nezáleží, ale to co se stalo v té sprše, bylo krásné. Ne to se už nesmí opakovat!
„Tak už jsme tady. Vítej doma, lásko.“ Podívala se znovu z okna a uviděla obrovský dům ohraničený velkým živým plotem a kovovou bránou, která se sama otevřela. Nejspíš dálkové ovládání, jeli po bílé příjezdové cestě a Michal zastavit před velkými prosklenými dveřmi. Dům vypadal jako módní hit od moře, byl krásný a hodně prosklený, bílá fasáda podtržena černými okny. Vystoupil z auta, pomohl ji vylézt, opět ji vzal do náruče a nesl dovnitř do domu. Vešli do haly a poté obloukem do obýváku, připadlo ji, že je až moc podobný tomu jak byla zařízena ložnice, nejspíš si dal záležet, aby k sobě všechno pasovalo. Bílí nábytek a vše ostatní hnědé.
„Marie už jsme tady, můžeš chystat na stůl!“Prohodil Michal s úsměvem. Nesl ji někam dozadu přes celý obývák, uviděla schodiště ze kterého spadla a srdce ji poskočilo. Vešli dalším obloukem do jídelny, úplně všechno stejně pomyslela si a přišlo ji to nudné, jak může mít někdo všechny místnosti stejně vybavené, to je prostě hrozné. Posadil ji k velkému prosklenému stolu na semišovou židli, on sám si sedl, naproti .
„Tak Marie kde jsi, už máme hlad?“
„Už jdu.“ A ve dveřích se objevila Marie. Nikol nemohla uvěřit svým očím, mohlo ji být něco okolo 50let, malá s robustní postavou, bože jak mohla žárlit na někoho takového. A došlo ji to ona žárlila a to znamenalo, že její srdce už je ztracené.