Já anděl 39

Anotace: Masáž lávovými kameny. Toto je taková předzvěst jistého zlomu. Myslim, že vás i docela překvapim ;)

Sbírka: Já anděl

„Prosím, myslíš, že bys mohl jít konečně do té sprchy? Cítím se hrozně nepatřičně.“
„Jistě.“
Nejspíš jsem ji zbytečně vyděsil. Ale přišlo mi, že by nemusela být až tak upjatá, jak je. Jenomže to by asi nesměla být původem anděl.
Popadnul jsem ručník a šel se umýt.
Pustil jsem si hodně horkou vodu. Nějak jsem potřeboval zahřát. Kapky vody mě masírovaly na zádech. Z obrovské sprchy na mě dopadaly jako životodárný déšť.
Výhodou dobrých hotelů je, že tu vždycky najdete vzorečky šampónů a mýdel. Tenhle hotýlek nebyl výjimkou. Docela jsem si to užíval. Zvláště pak proto, že není vůbec jisté, kde se budeme v příštích dnech nacházet. Může to být klidně na delší dobu poslední možnost, kdy se budu moct umýt. Tedy jako takhle luxusně. Jinak má schopnost ovládat vodu má i své kladné stránky. Sprchu si můžu dát i za parného dne uprostřed města. Stačí mi jen chtít.
Ze sprchy jsem vylezl jako znovuzrozený. Bylo mi strašně příjemně, ačkoli jsem byl totálně utahaný. Cestování mě vždycky hrozně unaví a ten časový posun taky není úplně košér.
Zabalil jsem se do ručníku a vylezl z koupelny. Byla řádně zamlžená.
„Hm, uklidíme.“ Zamumlal jsem si pod imaginární vousy a stáhl vodu z celé koupelny do jediné velké kapky, která nakonec skončila v umyvadle. Nechal jsem tedy koupelnu kouzelně suchou a čistou.
Santin to pozorovala se zájmem a přiznávám, že jsem se před ní asi i trošku předváděl. Ale co už. Pro jednou si můžu dovolit poškádlit svou ješitnost.
„Můžu?“
„Jo jo. Je volná.“
Rozbalila jeden ručník ve tvaru labuťky, který byl položen na posteli a vydala se úplně oblečená do koupelny. To jsem komentoval jen tlumeným smíchem.
Rozestlal jsem postel, vzal si trenky a delší triko, abych ji nepřiváděl do rozpaků a zachumlal jsem se do peřiny. Jo, já vážně baštim horizontální polohu. To je prostě bomba. Ještě by to chtělo nějakou masáž.
*A pro pos – to není vůbec špatný nápad.*
Zvedl jsem telefon a zavolal na recepci.
„Dobrý den. Tady de Monti pokoj číslo 302. Mám k vám takovou prosbu. Můžete mi poslat maséra na pokoj?“
„Vydržte pane, pokusím se zjistit, zda je zrovna někdo k dispozici. Malý moment. Mohu vám zavolat za pár minut?“
„Jistě. Já nikam neuteču.“
Položil jsem telefon a převrátil se na záda. Zaposlouchal jsem se do zvuku sprchy a pomalu se mi začala zavírat víčka. Když potom telefon zazvonil zpět, tak jsem nadskočil úlekem. Mikrospánek to je sviňa.
„De Monti.“ Představil jsem se.
„Tak maséra vám můžeme pane de Monti poslat během patnácti minut. Přejete si jej pouze pro sebe a nebo i pro vaši paní?“
No to je otázka.
„Myslím, že spíš ne. Pro mě bude úplně stačit.“
„Ještě mi prosím řekněte, o jakou masáž se bude jednat?“
„Chtěl bych masáž lávovými kameny. Záda mi plně postačí. Je možno připsat mi to k účtu?“
„Ale jistě pane.“
„Excellent.“
„Name of your masseur is Johnson.“
„Dobře, děkuji.“
Položil jsem sluchátko a na rtech se mi usadil blažený úsměv. Někdy není tak docela na škodu nechat se trošku rozmazlovat. V Albertville byla trochu nuda a taky se tam dost dobře nic nedalo. Pokud jsem dostal úkol, tak jsem občas mohl vycestovat, ale zpravidla se dalo všechno zařídit na dálku. Rychlé a bezbolestné úkoly. Ale taky nezábavné.
Netrvalo to snad ani 10 minut a ozvalo se tiché zaklepání na dveře. Přišlo mi to jako pouhý okamžik.
„Dále.“ Zavolal jsem a dveře se otevřely.
Nejprve dovnitř vjelo lůžko a hned za ním skládací stolek s proprietami. Vzápětí se také objevila drobná postava v bílém. Johnson jak se zdálo nebyl muž, jak bych si byl původně myslel, ale křehká asiatka. Tak bych to tipoval, že se sem přivdala.
Uklonila se tradičním způsobem a jemným pohybem ruky mi naznačila, abych se položil na to její lůžko. Řádně ho nejdřív zabrzdila a pokryla dlouhým bílým suknem. Pod hlavu mi dala polštářek a já jsem se tam potom pohodlně uvelebil. Připadal jsem si teda poněkud nepatřičně díky naprosto příšerným trenýrkám, které jsem měl na sobě. Ale to zhruba jen do chvíle, než mě od zadku dolů překryla velkým ručníkem. Bylo mi to hned příjemnější.
„Záda, pane?“
„To by bylo skvělé.“
Přiznám se, že asiatky mám docela rád. Předně jsou poslušné a pak taky dělají svou práci dobře. Jsou spolehlivé. A v neposlední řadě nemyslí na kraviny. Tahle dívčina, protože na víc než 25 rozhodně nevypadala, ačkoli u těchhle národů se věk odhaduje neuvěřitelně těžko, sice přemýšlela, ale né nijak přehnaně a hlavně v thajštině. To ať si žvatlá co chce. Pro mě za mě i o tom, že nechala zapnutou žehličku.
Ruce měla vskutku obratné. Kdovíjak přišla na můj blok pod pravou lopatkou a projela mi i svaly, o kterých jsem neměl tušení, že existujou.
Dveře koupelny cvakly a otevřely se. V nich stála Santin v županu. Jelikož jsem měl hlavu položenou tím směrem, tak jsem viděl ten okamžik, kdy se v těch dveřích zarazila. Zamrkala víčky a trvalo jí chviličku než se vzpamatovala.
„Dobrý den.“ Pozdravila ji thajka a dál se věnovala mým zádům, což mi bylo docela milé.
„Dobrý den.“
Konečně se rozešla do místnosti.
„To tričko jsem ti připravil na tvou půlku postele.“ Ani jsem jí nemusel číst myšlenky. Tak jednoznačně se rozhlédla po pokoji.
„Díky.“ Popadla tričko a zmizela zase v koupelně.
Zajímavé. Naučila se studu během jediného týdne. No to by mě vážně zajímalo jak.
Thajka odešla a Santin do té doby nevylezla z koupelny.
„Vylez, už odešla.“
Dveře se otevřely a v ten okamžik zalila celý pokoj nám známá žlutá záře.