Nedostižná - Prolog

Nedostižná - Prolog

Anotace: Krátký prolog k příběhu a k němu vysvětlení...

Sbírka: Nedostižná

Pozn.:
Asi se zdá zvláštní dávat prolog někam doprostřed příběhu. Původně jsem vůbec nepočítala s tím, že bych tento příběh rozšířila až do takové podoby, v jaké je dnes. Opravdu.
Mým zamýšleným koncem příběhu byla část, kdy Evey políbí Davida přede dveřmi na tvář, takže žádná Zoo ani začátek chození, nic takového jsem v plánu neměla.
Nicméně osud a také někteří z Vás tomu chtěli jinak :-)
Takže vzhledem k tomu, jak mám v plánu příběh psát dál a jak ho ukončit, tak mi došlo, že prolog by se hodil.
Malé vysvětlení k němu by se možná hodilo též.

Celý prolog pronáší David. Je to o hodně později, než všechny kapitoly (včetně epilogu s porodem), které jste zatím přečetli. Tím pádem části příběhu, které teď čtete, jsou celistvé nepřerušované retrospektivní vzpomínky Davida.
Prolog je psán v přítomnosti, ve které se David nachází nyní. Později bude tento prolog součástí jedné z pozdějších kapitol.



 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

* * *

Nikdy bych nemyslel, že se lidský život může začít měnit a získávat zcela nový směr od jedné, na první pohled, naprosto obyčejné situace.
Nikdy bych nevěřil, jak strašně krásně může člověku být, až máte pocit, že se rozletíte k nebi nebo vybuchnete prostým návalem radosti ale taky, jak hrozně moc se můžete bát. Bát se tak moc, že při pouhé jediné konkrétní myšlence se začnete třást a je vám tak špatně, že se vám chce zvracet.
Nikdy by mě nenapadlo, jak hrozně moc mohou některé věci, dá-li se těmto určitým ‚věcem‘ říkat věci, bolet, trhat vás na kousky, užírat vás zevnitř.
Nikdy bych netušil, jak moc pro mě někdo může znamenat. Nikdy, kdybych nepotkal tu úžasnou bytost, pro kterou bych udělal všechno. Všechno… kdyby to jen šlo. Všechno… kdyby to bylo v mé moci.

A v takových chvílích, kdy jedna vaše část by si přála okamžitě zemřít a necítit nic, zatímco ta druhá chce bojovat do posledního dechu, posledního úderu srdce, posledního pohledu a doteku, přesně v takových chvílích začínáte vzpomínat tak, až vás samotné překvapuje, jak moc barevné, živé, stálé, plné všech pocitů, myšlenek a emocí, které jste v tu danou chvíli prožívali, vaše vzpomínky jsou…

 

* * *

Autor Anne Leyyd, 27.01.2011
Přečteno 491x
Tipy 13
Poslední tipující: PIPSQUEAK, Berry, horse.aranka, angelicek, KORKI, Darwin, Lenullinka
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Tak to pak jo :-).

15.02.2011 18:30:00 | Berry

Děkuji moc :)

30.01.2011 19:07:00 | Anne Leyyd

Nemám slov, přečetla jsem to jedním dechem, úžasný prolog...*:)

30.01.2011 19:03:00 | PIPSQUEAK

Děkuji. No, vzhledem k tomu že se snažím, aby příběh nebyl jen pouhým zařazením do červené knihovny, tak vše nemůže být jen růžové. Chci se držet reality :) Nemůžu říct jednoznačně dobré nebo špatné... uvidíme :)

30.01.2011 17:31:00 | Anne Leyyd

To mě trochu děsí, snad nebude špatný konec... Nechám se překvapit, ale je to emocionálně úžasné.

30.01.2011 09:00:00 | Berry

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí