Nebezpečné známosti 31. kapitola

Anotace: Nom tak sem přidávám další dvě kapitolky, po menším neúspěchu té předchozí. Tohle je díl spíše o řešení vztahů, nic víc nic míň. Přeji hezké čtení ;)

Vypadnu co nejrychleji z toho pokoje a přejdu do druhého pokoje, hnedka vedle. Musím dodržet, co jsem slíbila, pomoci Luimu. Povléknu bleskově další čtyři postele a zmizím k sobě do pokoje, zbytek nechám na Silerovi. Jsem z toho tak mimo, že bych se teď chtěla někde zavřít a už nikdy nevylézt. Když procházím kolem toho pokoje, kde se to stalo, tak dveře jsou stále zavřené. Je tam ještě Siler? Snad jsem se ho nějak nedotkla, ani mu nechci ublížit, ale já utéct musela, přesně kvůli tomuhle jsem to nejdříve nechtěla udělat. Dělám mu akorát plané naděje, že by mezi námi něco mohlo být. Bože, jsem tak tupá! V pokoji se zamknu, zamuchlám se do postele, pustím si televizi, i když je to francouzštinou, nechci, aby bylo v tomto pokoji ticho. Dohání mě to k šílenství, topit se v zoufalém přemýšlení, co kdyby…

Další den ráno mě vzbudí neustálé dupání, řvaní a smích. „Sakra, co to je?!“ ucedím si rozespale a přehodím si přes hlavu polštář, ale to nevydržím moc dlouho, protože bych se zadusila sama sebou. Neohrabaně vylezu z postele a jdu do koupelny. Hodím rychlou sprchu, umyju si vlasy a následně se „oháknu“ do tepláků a dlouhého trička. Usuším vlasy a zacvaknu si je do skřipce. Nazuju pantofle a jdu se podívat, co se tu děje, že je tu takový kravál. Sejdu až do hlavní místnosti dolů, kde obvykle jíme a co nevidím…celý stůl, zhruba pro čtrnáct lidí, je zabrán. Nejen, že u stolu sedí Jameson, Siler a Aaron s Rachel, ale zbytek židlí jsou zasednuty modelkami! „Co to je?“ zasyčím si tiše pro sebe a myslím, že se tak akorát můžu otočit na patě a jít do pokoje, protože tohle vypadá na dlouho. „Ah Amber, pojď si sednout vedle mě, přisuň si akorát tamtu židli.“ Houkne na mě Jameson a rukou mi pokyne, abych šla k němu. Vezmu si židli, která je ještě u krbu a nasoukám se do čela, vedle Jamesona. „Kdo to je?“ šeptnu na něj. „To je ten lyžařský svaz.“ Odpoví mi s úšklebkem Jameson. „Já myslela, že je to svaz 90-60-90.“ Rýpnu si a Jameson se začne smát. „To jsem si taky nejdříve myslel.“ Přizná se Jameson a upije ze svého velkého hrnku kávy. Když se tak na všechny podívám, opravdu by mohly chodit po mole a házet očka na publikum. Převážně tu sedí blondýny a Rachel prská na všechny, protože Aaron se rozplývá blahem. No jo, Rachel si musí hlídat své teritorium. Pohledem zavadím i o Silera, který se též na mě podívá, ale ihned uhne pohledem. Ah no super, ale co zase jiného čekat, utekla jsem jak zbabělec. „Dneska bychom mohli vyrazit dolů do města.“ Navrhne Jameson na naši pětku. „Jo to bychom fakt mohli.“ Ihned souhlasím. Ostatní to též odkývnou a ihned po snídani se jede do města.
Zasněžené cesty, dřevěné chaty, svítající výlohy, všude samá francouzština, prostě je to pohádkové město. „Je to tu fakt pěkný.“ Usoudím a Rachel mi to odsouhlasí. Oddělili jsme se od chlapů a my ženský se procházíme po krámech s oblečením, drogérií a dokonce jsme narazili na úžasné obrovské květinářství s kouzelnými vázami. „Kdy jsi naposledy dostala kytku?“ zeptám se Rachel zvědavě. „Mmmm asi tak před dvěma měsíci.“ „K čemu?“ „Když jsem byla na jednom rande s jedním zbohatlíkem, přinesl mi tulipány, fakt krásné, ale víš, co byla chyba?“ „Co?“ „Že byly jenom dva.“ „A?“ optám se. „Když ti přinese muž sudý počet květin tak je to prostě idiot. Vždy se dává lichý počet, neřeknu, když to někdo dává ke kulatým narozeninám, ale na rande…“ „Aha, takže jestli chápu dobře, tak jsi ho pak už nikdy neviděla.“ „Jsi chytrá holka.“ Usměje se Rachel. „A co ty, tvá poslední květina, kdy a od koho?“ vyzvídá též Rachel. „Mmmm, no popravdě jsem žádnou nedostala.“ „Nikdy?!“ „Nikdy.“ „Tak to je hodně smutný.“ Ucedí Rachel, prudce se otočí ke stojanům s řezanými květinami a šáhne po bílé lilii s velkým květem. Položí ji na pult a vytáhne si peněženku. Poručí si ji zabalit s komolenou francouzštinou a vrazí mi ji do ruky. „Tak tady ji máš ode mě!“ vyhrkne s úsměvem a já na ni čumím, jak z jara. „T-to ne, to nemůžu přijmout.“ Řeknu vážně a chci ji vrátit. „Nezájem!“ řekne tvrdohlavě a vyjde z krámku. „Hey!“ křiknu na ni a utíkám za ní. „Je to od tebe hezký, ale nemusela jsi ji kupovat!“ doběhnu ji a jdu zase pomalým krokem vedle ní. „Jsem ráda, že jsem první kdo ti ji koupil, hahaha.“ Zakrákorá vítězně a já jen hodím oči v sloup. Rachel bude vždy tou stejnou Rachel. Obejdeme si ještě pár krámků s oblečením, jenže tu mají vše tak předražené, že si ani jedna nic nekoupíme. O půl hodiny později se sejdeme i s těmi třemi u velkých starobylých hodin. „Tak co jste si koupily?“ zeptá se Aaron zvědavě. „Nic, mají to tu drahý.“ Odpovím za Rachel a ta se hnedka nasáčkuje ke svému milovanému. „Zajdeme si někam na oběd?“ navrhne Jameson. „Já bych šla.“ Odpovím celkem už hladově. „Já taky!“ vyhrkne Rachel. „Tak ok, někam zajdeme…“ hlesne Jameson a společně se rozejdeme k nějaké restauraci. Všimnu si, že Siler se courá nějak v zadu, tak na něj počkám. „Ahoj.“ Pozdravím ho, protože jsem to ještě dneska neudělala. „Ahoj…“ oplatí mi pozdrav a podívá se na mě, kupodivu normálně. „Je to tu pěkné, že? Takové klidné městečko.“ Navážu konverzaci. „Jo, to jo.“ Odpoví jednoduše a schová pusu a nos do velké černé šály, jaká mu je zřejmě zima. Zastavím se a podívám se na něj vážně. Taky se zastaví a čeká, co se bude dít. „Já, vím, že jsem nezachovala nejlíp, nechtěla jsem tě tam nechat, ale zároveň to bylo asi to nejvhodnější, byla jsem celkem dost zmatená.“ „Já tě chápu, měla jsi pravdu, zašli jsme až moc daleko a přijímám to, je to moje chyba, ale nic to nemění na našem přátelství, tak jak ty ráda říkáš.“ Řekne vážně. Zašklebím se na něj. „Vždyť je to pravda.“ Oboří se Siler. „Jo však jo, já jen nechci zkazit to dobré.“ „Já to chápu.“ Odpoví mi. „Hey vy dva, pojďte!“ křikne Rachel na nás z dálky a my se rozejdeme za nimi. „Takže vše v pořádku?“ zeptám se. „Jop.“ Odpoví mi kývnutím a mě to jako odpověď stačí.

Po společném obědě v jedné pizzerii, jedeme zpět do naší chaty a je kolem třetí hodiny. A protože se nudím, rozhodnu se strávit odpoledne v termálech, na masážích a relaxací. Vytáhnu sebou ještě Rachel, protože ta to taky potřebuje.
„Auuu…“ utrousím bolestí, když mladičká Asijka do mě tluče loktem. Ryje mi ho přímo do zad a já cítím jen napětí. „Nestěžuj si furt, počkej, jak budeš vděčná večer, to lehneš a usneš bez nějakých problémů. Tyhle ženský mají kouzelné ručičky!“ prohlásí Rachel a její záda zase obšťastňuje starší Francouzska. Pak nám na záda nalijí jakýsi voňavý olej, který chladí a zabalí nám záda do ručníků. „Teď si patnáct minut poležte a relaxujte, olej se musí vstřebat, aby se s těmi zády mohlo dál pracovat.“ Řekne nám Francouzska strohou angličtinou, ale snaha byla. Nastane ticho a my tam jen tak ležíme a odpočíváme. „Jak jsi šťastná s Aaronem?“ zeptám se Rachel a otočím hlavu na ni. Ona hlavu též otočí čelem ke mně a usměje se. „Jsem s ním šťastná a doufám, že to tak zůstane.“ Odpoví mi, ale samozřejmě to nenechá jen tak. „Proč se ptáš?“ „Jen tak, zajímá mě to.“ „Proč?“ „Tak zajímá mě i to, jestli dokážeš být s tím druhým šťastná, když ho znáš pár dní.“ „S Aaronem nám to klape skvěle, otázkou bude, jak nám to bude klapat, až budeme zase zpátky doma, třeba máme jen takový dočasný románek, ale doufám, že ne.“ „Aaron takový není, nikdy nestřídal holky, jak ponožky, ale uvidíme no. Určitě vám to přeju.“ „Díky.“ Poděkuje a nastane ticho. „A ten vztah po pár dnech poznání…záleží na těch dvou, jestli se spolu snesou, jestli je k sobě něco táhne. Mě se Aaron líbil už od první chvíle co, jsem ho viděla, nevím, jestli to měl tak i on, ale klape nám to.“ „Jenže ty jsi s ním začala chodit, aniž bys ho pořádně znala.“ „Tak je pravda, že Siler má své mouchy, ale je to skvělý chlap.“ Začne mluvit narovinu. „Kdo se tu baví o Silerovi?“ utrousím. Vážně se na mě podívá. „Myslíš, že jsem slepá a blbá, myslíš, že nevidím, jak na tebe kouká a jak ty na něj.“ „Tak to není.“ Obořím se vážně. „Amber, já Jamesona se Silerem znám už pět let a myslím, že i s nimi mám něco zažitého…Jameson i Sailer jsou skvělý chlapy. Sice se Siler někdy chová, jak idiot, ale to jen proto, že je ještě mladý a musí si to v hlavě srovnat, ale jinak je skvělý. Já ho nechci nějak vynachvalovat, ale tak to je, teď si to musíš jen ty urovnat.“ „Já nevím, já se spíše bojím.“ „Bojíš se, že by tě vyměnil za jinou?“ „Jo.“ „To už by byla věc jiná, ale to by raději nezkusil, jinak bych ho musela zabít a já nerada zabíjím pěkný chlapy.“ „Ty jsi spíše místo ředitelky časopisu měla být guru lásky.“ Rýpnu si do ní. „Jooo, hold člověk si nevybere, měla by sis to pořádně promyslet a jednou něco doopravdy zkusit Amber, ne jen o tom přemýšlet.“ Poradí mi a já jsem opravdu ráda, že zrovna Rachel je má přítelkyně. No každopádně mi nasadila dalšího brouka do hlavy.