Z Afriky do divočiny- 6.

Anotace: Upozorňuji předem, že tento díl je takový oddychový.. V tom dalším by už nějaké to vzrůšo být mohlo ;) Předem děkuju za přečtení, a třeba tipy nebo komentáře :)

6.

               ,,Ahoj," přijala Nora hovor od Joachima.
 ,,Ahoj Leo, jakoupak máš službu dnes večer? Máš odpolední?"
 ,,Ne, dnes jsem měla ranní a zítra mám noční. Proč? Máš nějaký plán?"
 ,,Nechce se ti jít tančit?"
 ,,Tančit? Africký tanec plodnosti?"
 ,,No, to nevím, ale můžeme to zkusit," zasmál se Joachim. ,,V jednom klubu, P1, je dnes brazilská noc. Bude se tancovat samba, pít piňacolada a tak podobně."
 ,,No, zní to zajímavě. Tak v kolik?"
 ,,Vyzvednu tě v půl deváté?"
 ,,Tak jo. Chceš, abych si vzala na sebe něco speciálního?"
 ,,Nemusíš, protože jsi i v monterkách sexy."
 ,,Takže půjdu v monterkách."
 ,,Tak jo. Takže v půl deváté. Už se nemůžu dočkat."
 ,,I já. Tak zatím," rozloučila se a ukončila hovor.
     ,,Rande?" zeptal se jí Johaness, když seděla na jeho pracovním stole v nemocnici.
 ,,Jdeme tančit."
 ,,Tančit? Hmm, to se tak někdo má. Já tu budu tvrdnout celou noc."
 ,,Já budu celou noc v práci zítra, tak si nestěžuj."
 ,,No a vyhovuje ti to s Joachimem?" zeptal se Johaness a založil ruce na prsou. Byl oblečen celý v bílém a ještě měl na sobě lékařský plášť.
 ,,Proč se ptáš?"
 ,,No, jsem tvůj velký bratr. Musím se zajímat s kým chodíš."
 ,,To by snad měl táta, ne?"
 ,,No, jenže to bys za prvé musela někdy k našim dorazit, aby tě mohli vyzpovídat a tak a za druhé, táta Joachima Stubera miloval dřív než ty. Hlavně po tom, co nám zachránil pohár."
 ,,Hmm," řekla a ozvalo se rychlé zaklepání a do pracovny vtrhla mladá, blonďatá sestra.
   ,,Omlouvám se, nevěděla jsem, že tu máte návštěvu," vykoktala a Noru si prohlížela.
 ,,Copak jste potřebovala Schürin?" zeptal se jí Johaness.
 ,,Paní doktorka Schmutzlerová říkala, že tu máte hotové propouštěcí papíry těch tří pacientů , co jdou domů, a že když nám je dáte, tak ona je propustí," řekla sestra.
 ,,Jo, tady jsou. Já bych tam dorazil," řekl a podal jí troje desky s dokumentací pacientů.
 ,,Děkuju," řekla sestra, vzala desky, prohlédla si Noru, která seděla v minisukni na Johanessově stole a pak odešla.
   ,,Hele, brácha, já letím. Musím si ještě něco zařídit," řekla a slezla ze stolu.
 ,,A hlavně se připravit na rande, co?"
 ,,To jsem během pěti minut hotová. Pozdravuj rodiče."
 ,,Jo, budu. Čau," řekl a vypustil ji z jeho pracovny.
 

          ,,Ahoj," nastoupila k Joachimovi do auta a hned ho políbila.
 ,,Ahoj. Krásně voníš a opět ti to sluší. Očekával jsem ty montérky s laclem, ale šatičky jsou mnohem víc sexy. Budu si tě muset pořádně hlídat."
 ,,Děkuju za pochvalu."
 ,,Neděkuj, já si to vyberu," řekl, políbil jí na líčko, nastartoval a rozjel se.
     V hudebním klubu už se tančilo, pilo, flirtovalo, no zkrátka párty už byla pořádně rozjetá.
 ,,Jochi!" zavolal na něj zajímavý mužský hlas.
 ,,Támhle jdeme," nasměroval Joachim Noru za hlasem. Je tu nejlepší kamarád a spoluhráč s přítelkyní. Chtěli tě poznat," řekl Joachim Noře.
 ,,Proto jsi mě sem vylákal?"
 ,,Ehmm, jo," řekl a došli k dlouhovlasé blondýnce se širokým úsměvem a příjemně opálenému blonďákovi.
     ,,Čau, jak bylo na Bali?" zeptal se ho Joachim a pozdravili se zvláštním podáním ruky.
 ,,Teplo," řekl a prohlížel si Noru.
 ,,Elo, tohle je Tobias a jeho přítelkyně Sandra. Sandro, Tobi, tohle je moje přítelkyně Eleanora, ale já jí říkám Ela."
 ,,Jinak jsem zvyklá na oslovení Nora. Ahoj, moc mě těší," řekla Nora a s oběma si podala ruku.
 ,,I nás moc těší. Teď už chápu, proč jsi se celou dobu neozýval, ty kanče," šťouchl Tobi do Jochiho.
 ,,Vůbec si jich nevšímej. Jsou jako malí kluci, když jsou spolu. Můžu ti říkat třeba Nora? Ela ti asi říká jen Jochi, co?"
 ,,Přesně tak a pořád si na to nemůžu zvyknout. Říkej mi jak chceš, skousnu cokoliv."
 ,,Děkuju. Byli jsme na tebe zvědaví, protože Jochi o tobě básnil, i když nic konkrétního nám neřekl."
 ,,Vážně?" překvapilo to Noru.
     ,,Zlato, co si dáš k pití?" zeptal se jí Jochi a dal jí ruku kolem ramen.
 ,,Já mám skvělou piňacoládu," ukázala Sandra na skleničku.
 ,,Tu já vynechám a dám si pro začátek gin s tonikem," řekla Nora.
 ,,Hmm, slečna je gurmán. To se mi líbí," řekl Tobias a Jochi mu za to vrazil svůj loket mezi žebra. Nora zůstala se Sandrou sama a tak se posadily. U stolu, kde seděli bylo relativní ticho, takže na sebe člověk nemusel křičet, ale mohl si normálně povídat.
 ,,Jochi říkal, že jsi se nedávno přistěhovala."
 ,,Jo, žila jsem tři roky v Africe."
 ,,V Africe? To je super. Co jsi tam dělala?" ptala se Sandra.
 ,,Veterinu, stejně jako teď tady."
 ,,Ty jsi veterinářka?" vykulila na ní Sandra své mandlové oči.
 ,,Jo."
 ,,Teda, já bych čekala, že děláš do modelingu, nebo jsi nějaká herečka nebo tak. Ale veterinářka? To by mě teda vůbec nenapadlo."
 ,,Modeling?" vyděsila si Nora. ,,Ne, to nemusím. I když jestli v tom děláš, tak hodně štěstí."
 ,,Jo, trochu dělám. Občas. Ale to je úplně jedno," mávla rukou a v hovoru pokračovali.
     ,,Jdeme tančit?" zeptal se Joachim, když měli z poloviny vypito.
 ,,Jasný," řekla a nechala se odvést na parket.
 ,,Elo? Nevadí, že jsem tě představil jako svou přítelkyni?" zeptal se během tance.
 ,,Ne, nevadí."
 ,,Protože já tě za ní opravdu považuji. Doufám, že to cítíš stejně."
 ,,No, to je jasné, jinak bych s tebou přeci nebyla."
 ,,No, ale jestli je někdo jiný, třeba nějaký doktor, tak mi to řekni rovnou."
 ,,Doktor? Cože? Nechápu o čem mluvíš," přestala Nora v tanci.
 ,,Mluvil jsem teď s jednou kamarádkou a ona tě viděla dnes u jednoho doktora v kanceláři. Prý jsi seděla na stole v minisukni," dořekl Joachim vážně a Nora dostala takový záchvat smíchu, až se po ní nejbližší taneční páry a skupiny otočili.
 ,,Je jeden doktor, kterého nikdy v životě neopustím. Jmenuje se Johaness Berg Friedrich a je to můj brácha."
 ,,Uf, já jsem ale idiot. Omlouvám se," řekl, pohladil jí po tváři, políbil a malinko vynesl do vzduchu.
 ,,To nic. Já doufám, že ty někde nemáš třeba nějakou modelku."
 ,,Mám tebe a ty strčíš všechny modelky co znám do kapsy," přitiskl si jí k sobě a pokračovali v rytmu hudby.

               ,,Jak je, zlato?" přišel Joachim ráno na verandu za Norou, která seděla v předklonu a hlavu měla mezi koleny.

 ,,Blbě," odpověděla ochraptělým hlasem.
 ,,To ti věřím," řekl a pohladil ji po zádech. ,,Už jsi snídala?"
 ,,Ne, asi to nezvládnu," řekla a podívala se na něj.
 ,,Bolí žaludek?"
 ,,Je takový jako na vodě, ale hlava se mi rozskočí a vynechává mi hlas."
 ,,Taky jste to včera se Sandrou pěkně rozjely, ale ta noc s tebou za to stála. Byla jsi tak moc žhavá," řekl a políbil jí lehce na spánek, i když by si sex z noci nejraději zopakoval.
 ,,Tak alespoň něco pozitivního," řekla ne příliš nadšeně.
 ,,Ale no tak, zlatíčko. Určitě to nebylo poprvé ani naposledy. Běž si dát vlažnou sprchu a já ti zatím připravím něco lehkého na snídani," řekl a když se nezvedala, tak ji chytil za ruku a na nohy vytáhl.

           Joachim zaparkoval u služebního vchodu do zoologické zahrady, kam odvážel Noru na noční službu.
 ,,Nejraději bych sebou flákla do postele a nejméně osm hodin se z ní nehnula," řekla Nora.
 ,,Však já jsem ti říkal, abys si odpočinula. Nemuseli jsme k Tobimu a Sandře na ten oběd."
 ,,To je v pohodě. Oni jsou v pohodě. Nějak to zvládnu a třeba bude klid a tak si budu moci lehnout," řekla Nora a všimla si, jak k nim běží jedna z ošetřovatelek.
  ,,Paní doktorko! Bethany! Už to začalo!" volala ještě než k nim doběhla.
 ,,Co se děje?" vyklonila se Nora z okénka.
 ,,Jde nohama a Matyas si neví rady!"
 ,,Tak nebudu mít klid. Rodí nám nosorožčice koncem pánevním. Ahoj, ozvu se,"dala Joachimovi jen rychlou pusu a vystoupila z auta.
          ,,Tak co se děje?" zeptala se, když přiběhla k výběhu s nosorožci ještě v šatech a lodičkách.
 ,,Visí z ní jen nohy," odpověděl nervózně doktor Matyas Schuster.
 ,,Jak dlouho?" zeptala se Nora a připravovala se, že do výběhu vejde.
 ,,Pár minut," řekl a Nora si stoupla tak, aby na zadní část těla nosorožčí matky viděla. ,,Kdyby to byla kráva, tak to mládě za nohy vytáhnu."
 ,,Ne, kdepak. Je to moc nebezpečný pro mládě, matku i pro nás, co bychom byli u toho. Není to ještě tak moc, pokud nejsou prasklé plodové obaly, tak je mládě ještě v pořádku."
 ,,Nezasáhneš?" zeptal se Matyas.
 ,,Ne, příroda si s tím poradí," řekla a chytla se mříží, které byly na vratech do výběhu.
 ,,Co když se to mládě dusí?!"
 ,,Matyasi, klid! Už jsem u toho jednou byla. Ona to zvládne, ví co má dělat."
 ,,Bethany není kdejaké zvíře z Afriky. Tu tady máme od mláděte."
 ,,Matyasi, skončila ti směna. Běž domu," řekla Nora klidně, ale z nosorožčí rodičky nespustila oči.
 ,,Ne, počkám do konce."
 ,,Matyasi, vypadni domu!" zvýšila na něj mírně hlas a kývla na jednoho z ošetřovatelů, aby ho odvedl pryč a ten tak udělal, i když se to Matyasovi nelíbilo.
Všichni napjatě sledovali co se bude dít dál a částečně si oddychly, až když bylo mládě na světě.
           ,,Co se tu děje?!" přiběhl k výběhu ředitel.
 ,,Martine? Co tady děláš?" divila se Nora.
 ,,Volal mi Matyas celý rozzuřený, že jsi ho odtud vyhodila a že nechceš Bethany pomoct s porodem."
 ,,Uklidni se, Matyas zbytečně vyváděl. Bethany to zvládla i bez naší pomoci. Podívej," řekla a kývla hlavou k výběhu.
 ,,Mládě! My máme mládě! To je úžasný! Hned ráno se postarám o to, aby přijela televize i noviny. To je parádní. Je tak malé. A tak ošklivé," řekl a díval se na ležící nosorožčí mládě.
 ,,Zadrž, ještě nemáme vyhráno. Ještě se nepostavilo."
 ,,Jak dlouho už je na světě?" zeptal se a Nora se podívala na hodinky.
 ,,Zhruba čtvrt hodiny. Bethany se o něj vůbec nezajímá."
 ,,To není dobré," řekl a podíval se na Noru.
 ,,Přineste mi prosím pořádné boty," řekla směrem k ošetřovatelce, která pro ní k bráně přiběhla.
 ,,Co chceš dělat?" podíval se na ní Martin.
 ,,Pomůžu mu já."
 ,,Chceš ho postavit?"
 ,,Zkusím to."
 ,,Jdu do toho s tebou," řekl odhodlaně Martin.  
          Nora se přezula z lodiček na jehlových podpatcích do pevných, pracovních bot a vydali se opatrně do výběhu.
Když se dostali až k mláděti, tak nejdříve sledovali, co bude dělat jeho matka, ale ta odešla na druhý konec výběhu a o mládě ani lidské návštěvníky v jejím příbytku nejevila zájem.
 ,,Zvládl jsi to!" říkala nadšeně Nora a mládě nosorožce objala kolem krku a políbila na čumák.
 ,,Noro," řekl na to Martin káravě.
 ,,Nemohla jsem si pomoct," řekla a sledovala, jak mládě nejistě stojí na svých nožkách a zkouší první kroky.
 ,,Noro, ona si ho vůbec nevšímá," řekl Martin po té, co zkoušeli mládě nahnat k matce a nebo obráceně. Vše ale bylo marné.
 ,,Přineste mléko v lahvi se savičkou ohřáté na tělesnou teplotu," rozdala Nora další pokyny.
     ,,Jsi dobrá," řekl Martin, když sledoval, jak mládě saje mléko z lahve, kterou mu Nora držela.
 ,,Matyas už by ho tahal za nohy," řekla a mládě pohladila po ještě tupém nose.
 ,,Byla to ale pěkná dřina a pořádné nervy."
 ,,Nervy to ještě budou."
 ,,Dokrm ho a běž se trošku natáhnout."
 ,,To je dobrý. Zůstanu tu přes noc."
 ,,Ne, trvám na tom, abys se převlékla a alespoň na chvilku natáhla."
 ,,No, převléknout bych se mohla, to máš pravdu," řekla a podívala se na své lehké šaty, jež měla na sobě a k tomu pracovní obuv.
 ,,Šikula," pochválila nosorožče, když dopilo mléko s chutí. Pak předala další pokyny a odešla na svůj lékařský pokoj.

               ,,Tak jak to šlo?" zeptala ošetřovatelů, když měla chvíli před předáním služby.
 ,,Bethany o něj vůbec nejeví zájem, krmili jsme ho celou noc a střídali se u něj po dvou hodinách," řekl ošetřovatel.
 ,,Maxi, měli jste mi to říct, když jsem tu byla. Střídala bych se s vámi," řekla a zívla si.
 ,,To je v pořádku. Vy už jste svou těžkou práci odvedla," řekl Max a zívající Nora předala službu Thomasovi.
          Poslední metry před domem už se musela přemlouvat, aby tam vůbec došla. Byla vzhůru příliš dlouho. I ve chvíli, kdy si všichni mysleli, že je na lékařském pokoji a odpočívá, tak něco dělala. Sledovala všechny webkamery, které v Zoo byly, byla na pravidelné obhlídce, kde poslouchala zvuky noční zoo, pak ji volali z pavilonu opic, že se jeden z malých a divokých hulmanů zahákl za nohu v kleci a nemohl ji uvolnit.
     Vyšla schody ke dveřím domu, které potom pořádně nezavřela a čekala ji cesta po schodech až do podkroví.
 ,,Jen pár minut," řekla a ztěžka se posadila na druhý schod. Celou předchozí noc protancovala v klubu s Joachimem a jeho přáteli, ráno se pak trápila kocovinou a místo toho, aby ona nebo Joachim uvařili oběd, tak přijali pozvání k Tobiasovi a Sandře a oběd následovaný odpolední kávou a i večeří na grilu absolvovali u nich, takže na spaní Nora neměla vůbec žádný čas.
Po náročné noční službě toho měla víc než dost a únava na ní dolehla. Navíc si až později všimla toho, že si u postavování nosorožce na nohy podvrtla kotník, který jí začal bolet, takže domu si dokulhala s lodičkami v rukou. Byla proto ráda, že si nyní může sednout na schody a chvilku si odpočinout před výšlapem do podkroví.
     ,,Elo," uslyšela nad sebou a otevřela oči.
 ,,Jochi?" zeptala se a rozhlédla kolem sebe. Stále byla na chodbě.
 ,,Co tu děláš? Děje se něco?"
 ,,Kolik je hodin?"
 ,,Je čtvrt na osm."
 ,,Tak tu nejsem dlouho," oddychla si.
 ,,Co tu děláš? Takhle na schodech?"
 ,,Jsem úplně vyšťavená. To byla noční za všechny prachy, opravdu."
 ,,No to vidím. Jsi zralá alespoň na dvanáct hodin spánku. Pojď ke mě," řekl, postavil ji na nohy a pak ji hned vzal do náruče.
 ,,Já bych to možná došla."
 ,,Tak o tom pochybuji. Drž se," řekl Joachim a nesl Noru do schodů.
Potom jí pomohl z oblečení a položil ji do postele.
     ,,Zůstaneš tu?" zeptala se se zavřenýma očima.
 ,,Ne, nechám tě v klidu se vyspat. Přijdu na oběd, ano?"
 ,,Tak si vezmi moje klíče. Pochybuju, že bych pak byla schopná vstát z postele," říkala a u posledního slova už nevěděla o děním kolem sebe.