Z Afriky do divočiny- 11.

Anotace: Tak, další ukecaný díl je zde. Někteří/ některé z Vás se konečně dočkají toho, jak Joachim.... :) Tak dejte vědět, jestli se líbilo :)

11.

               Joachim chodil před vyšetřovnou, kam odvedli Noru sem a tam jako zvíře v kleci. Už tam byla přes deset minut.
 ,,Joachime!" zavolal na něj ostře Johannes a přiběhl k němu v bílém plášti.
,,Volali mi, že je tu Nora. Co se stalo?"
 ,,Noru, zbil a, a znásilnil jeden kripl," řekl se zaťatými pěstmi.
 ,,Pane bože," zbledl Johannes a zaklepal na dveře vyšetřovny. ,,Počkej tady," řekl Joachimovi, když mu otevřeli dveře.
     ,,Co tam s ní dělají?" ptal se Joachim a podíval se na hodinky. Dalších deset minut uběhlo.
,,Už tam šel třetí doktor. Pane bože."
 ,,Jochi, klid. Nechceš kafe?" zeptala se ho Sandra.
 ,,Kafe? Ne. Chtěl bych toho šmejda rozsekat na sračky!"
 ,,Miluješ jí hodně, že jo?" stiskla mu Sandra ruku
 ,,Nikdy jsem nikoho tak nemiloval. Ona je ta jediná."
 ,,To bude dobrý. Nora se z toho klepe. Jí jen tak něco nesloží," řekl Tobias a stiskl mu rameno.
     ,,Joachime!" zavolal na něj Johannes ze dveří.
 ,,Zlato, jak je ti?" zeptal se hned jakmile na ošetřovnu vešel a nějací doktoři ho nezajímali. Chytl Noru za ruku a políbil jí na její hřbet.
 ,,Hrozně. Nechají si mě tu přes noc," zaskřehotala sotva slyšitelným hlasem.
 ,,Pane Stubere, jsem doktor Heinsling. Jsem otorynolaryngolog. Vaší přítelkyní si tu necháme přes noc jen na pozorování. Došlo k těžší kontuzi hrtanu, což se projevilo tímto chrapotem. Slečna bude mít hlasový klid, tedy zákaz mluvení a budeme ji kontrolovat. Mohlo by dojít k otoku měkkých tkání uvnitř krku a tím by mohlo být ztížené dýchání. Ale nepředpokládám to. Jen si ji to pro jistotu necháme."
 ,,Dobře, rozumím, pane doktore. Děkuju."
 ,,Tak jo. Ještě se uvidíme, slečno Friedrichová. Na shledanou," rozloučil se lékař a odešel z vyšetřovny.
 ,,My jsme taky hotovi. Kdyby jste potřebovala, klidně se ozvěte mě, nebo vašemu gynekologovi. Ale je vše v pořádku. Tak na shledanou," řekl další lékař a odešel.
 ,,Co ty, Andreasi, ty jsi taky hotov?" zeptal se posledního lékaře, který v ošetřovně zůstal Johannes.
 ,,Ah, pardon, zamyslel jsem se. Jsem Kautsch. Chirurg," představil se plešatý lékař Joachimovi.
 ,,Stuber. Je Nora v pořádku?"
 ,,Ano, ze strany chirurgie jsem dělal co šlo. Tedy, ty řezné rány jsme vyčistili, zrevidovali, vytáhli jsme pár drobných střepů a rány jsme zašili. Pokud nebudou nějaké problémy, tak za týden by se vyndali stehy. Johannes i slečna Eleanora jsou o všem poučeni. Takže slečnu si teď převezmou z ORL a zítra ráno se dostaví policie."
 ,,Policie?" zeptal se Joachim.
 ,,Jo, tohle se musí hlásit a Nora s tím souhlasila. Takže zítra ji vyslechne policie a asi bude chtít mluvit i s vámi ostatními," řekl Johannes.
 ,,To je dobře, že jsi s tím souhlasila," řekl a pohladil jí po vlasech. ,,Já i Sandra a Tobias vše řekneme. To není vůbec žádný problém."
 ,,Jochi, pojď se mnou prosím ven," řekl Johannes a do dveří akorát vjížděl sanitář s kolečkovým vozíkem.
     ,,Co se děje?" zeptal se Joachim před ošetřovnou.
 ,,Co se přesně stalo?"
 ,,Ten šmejd už Noru otravuje strašně dlouho. Už jsem ho jednou držel pod krkem, ale utekl. Pořád Noře psal, volal, čekal na ní před domem a sledoval jí."
 ,,S ním byli vždycky problémy, ale nečekal jsem, že by tohle mohl někdy udělat. Nikdy jsem nečekal, že zrovna tohle bude muset zažít MOJE sestra. Teď se o ní docela bojím. Tohle jí určitě srazilo až na dno a bojím se, že už by se z něj vyhrabat nemusela."
 ,,Ne, nic takového se nestane. Nora je hodně silná a já budu pořád s ní a ona to zvládne."
 ,,Doufal jsem, že to uslyším. Ještě jedna věc. Nevíš, kde ten hajzl bydlí?"
 ,,Bohužel."
 ,,No, policajti si ho určitě najdou. Jedu se ségrou na oddělení. Jdeš taky?"
 ,,Jo, jasný," řekl a vrátili se na vyšetřovnu.
     ,,Budu tu s tebou celou noc, ano zlato? Nenechám tě bez dozoru," řekl Joachim Noře.
 ,,Ne," zasýpala. ,,Běž domů. Musíš si odpočinout a převléknout se. Jsi celý od krve."
 ,,Pššt, zlato, víš že nesmíš mluvit."
 ,,Jochi, běž domů a přijeď až ráno. Budu potřebovat něco na převlečení," řekla Nora.
 ,,Dobře, ale hned ráno přijedu. Ano?"
 ,,Jo," řekla a Johannes se sanitářem ji odváželi na oddělení.

          ,,Tak co?" ptala se Sandra i Tobias.
 ,,Nechají si jí tu na noc. Na pozorování. Nesmí mluvit a zítra ráno ji a asi určitě i nás vyslechne policie."
 ,,Kdybych já jen nechodila ven. Nemuselo se to stát," řekla Sandra.
 ,,Ne, to by určitě udělal něco i tobě. Je to šmejd a zaslouží si vykastrovat. Měl jsem ho zmlátit na kaši, když jsem ho měl v rukou," řekl Joachim a promnul si kořen nosu."
 ,,Jochi, tomu by nepomohl. Jestli měl na Noru spadeno už dřív, asi by mu v tom rozmlácený ksicht nepomohl. Doufejme, že z té své garsonky jen tak nevyleze," řekla Sandra .
 ,,Ty víš kde bydlí?" zeptal se Joachim.
 ,,Jo, naproti hotelu Zentrale," řekla Sandra.
 ,,No, asi bude lepší, když pojedeme domu. Musí ti z toho být taky hrozně," řekl a položil Sandře ruku na paži.
 ,,Jo, byl to hrozný pohled. Pozdravuj Noru od nás a vyřiď jí, že držíme palce."
 ,,Určitě. Děkuju, že jsi jí pomohla. Nebýt tebe, mohlo to dopadnout ještě hůř," řekl Joachim a Sandru objal.
 ,,Ještě hůř? To jde? Myslím, že už teď je to příšerné, ale drž se a hlavně nevyváděj žádné kraviny. Jasné?" řekl mu Tobias.
 ,,Jo jasný. Díky. Ahoj," řekl a odcházel z nemocnice.
     ,,Zlato, jsi v pořádku?" zeptal se Tobias, když se Sandrou nasedli do auta.
 ,,Jo, jsem," řekla a sledovala Joachima, jak rychle odjíždí od nemocnice. ,,Já jsem blbá, neměla jsem mu říkat, kde ten hajzl bydlí. Určitě tam jede."
 ,,Jak to víš, kde bydlí?" zeptal se a startoval auto.
 ,,Když ti to řeknu, tak okamžitě vypálíš za Jochim."
 ,,Mluv!"
 ,,Mayer mě zval k sobě do bytu. Že prý mi to udělá jazykem tak, jako nikdo."
 ,,Kretén!" bouchl Tobias do volantu a skutečně vyjel rychle za Joachimem.

     Joachim dorazil před hotel Zentrale a přeběhl silnici na druhou stranu. Pak šel vchod od vchodu, dokud u třetího vchodu nenašel na poštovní schránce Benovo jméno. To už přijížděl i Tobias se Sandrou, který se hned vrhl za Joachimem. Ten už našel i ty správné dveře od bytu. Nezdržoval se ani žádným klepáním či zvoněním, ale dveře jednoduše vyrazil.
 ,,Kde jsi? Vylez ty hajzle!" křičel v bytě.
 ,,Co tu kurva děláš?" křičel na něj Ben, ale Joachim se nezdržoval s žádnou odpovědí a hned dal Benovi pěstí do obličeje, následovala pěstí do břicha. Ben se bolesti ohnul a když se zase narovnal, tak ho Joachim chytil za krk a vší silou s ním bouchl o zeď a držel ho silou.
   ,,Jochi!" okřikl ho Tobias, ale Joachim ho v návalu vzteku vůbec neslyšel a třískal s Benem o zeď.
 ,,Měl bych tě taky prohodit sklem, ať víš, jaké to je!" křikl Joachim a odhodil Bena do prostoru.
 ,,Joachime! To stačí!" křikl na něj znovu Tobias a snažil se ho chytit za ruku, ale tím, že byl Ben na zemi, tak ruku Joachim nepotřeboval, protože do něj začal kopat! Ben už se nijak nebránil, jen sténal bolestí.
,,Tak dost! Stačí!" opřel se do něj Tobias celou silou a vytlačil ho o kus dál.
 ,,Ještě jednou o tobě jen uslyším, tak tě zabiju. To ti přísahám!" křičel Joachim a Ben se zvedal ze země. Mezi ním stál Tobias a celou situaci jistil. Ben se pomalu sbíral na nohy. S roztrženým obočím a krvácením z nosu se opřel o zeď a zaostřil na Joachima.
 ,,Těšil jsem se, až se do tý tvý princezničky udělám. Až jí postříkám celý obličej a budu jí to dělat do zadku," řekl Ben s výsměchem a Joachim se na něj rozeběhl, ale narazil jen do Tobiase, který musel vynaložit veškeré své síly, aby Joachima od Bena udržela dál.
 ,,Běž ven! Vypadni Jochi!" zakřičel na něj Tobias a pak se podíval na Bena.
 ,,Kdyby tam ta tvoje blonďatá kurvička nepřišla, bylo by to lepší," řekl Ben tentokrát Tobiasovi a ten se rozmáchl a zasáhl ho pěstí do brady, až uslyšel cvaknutí.
 ,,Kreténi! To máte spočítaný. Už si do balónu ani jednou nekopnete. Zavřou vás za pěkně dlouho!" zakřičel z posledních sil Ben a pak se sesunul k zemi a ztěžka oddychoval.
          ,,Proč jsi tam lezl!" pustil se Joachim na chodbě domu do Tobiase.
 ,,Protože ty jsi magor. Nemůžeš to nechat na policajtech? Málem jsi ho ukopal! Copak chceš, abys s ním seděl v jedné cele? To chceš?"
 ,,Copak ty jsi ho neslyšel? Neslyšel jsi co říkal?"
 ,,Slyšel a pokud tohle řekne ještě někde, tak ho za to zavřou až zčerná. Už se ven nikdy nedostane! Ale je to právník, umí v tom chodit a pokud bude chtít, tak nás za tohle dostane. Oba dva!"
 ,,Já jsem kretén," řekl a schoval si obličej v dlaních.
 ,,Ano, to teda jsi. Teď nasedneš do auta, pojedeš domu a připravíš vše na zítra pro Noru. Je to jasné?"
 ,,Jo, jo. Díky, že jsi mě od něj odtrhl."
 ,,Tak teď už vypadni!" řekl Tobias a počkal, až odjede.

              ,,Dobré ráno, zlatíčko," řekl Joachim, když vešel k Noře do nemocničního pokoje.
 ,,Ahoj," zašeptala.
 ,,Jak je ti? Stále nemůžeš mluvit?" zeptal se a ona zavrtěla hlavou.
 ,,Dnes je to snad ještě horší."
 ,,Doufám, že jen s tím hlasem. Co hlava? Nebolí tě?"
 ,,Už ne."
 ,,Miláčku. Tady. To je pro tebe," řekl a předal ji obrovskou kytici barevných frézií.
 ,,Za co?"
 ,,Moc mě mrzí, co se stalo. Měli jsme včera hned odejít a nedopadlo by to takhle. Teď si to vyčítám já, Sandra, všichni."
 ,,Ne! Není to ničí vina. Ani tvoje, ani Sandry!"
 ,,Pššt, nenamáhej se, když ti to dělá problémy. Už tu byla ta policie?"
 ,,Jo, teď mluví s bráchou. Za chvíli přijdou i za tebou."
 ,,Brácha tu byl?" zeptal se a podíval se na křeslo, kde byl zmuchlaný povlak od přikrývky. ,,Celou noc, viď?" zeptal se a Nora přikývla.
 ,,Obejmeš mě?" zeptala se a do očí se jí nahrnuly slzy.
 ,,No samozřejmě. Nevěděl jsem, jestli smím," řekl a svíral jí v náručí, jakoby ji neviděl dlouhé měsíce.
     ,,Pardon," řekl muž v černém svetru, když vešel do pokoje.
 ,,Kdo jste?" zavrčel Joachim.
 ,,Jsem komisař Olaf Laderschaft. Vyšetřuji to znásilnění vaší přítelkyně," řekl a ukázal Joachimovi služební průkaz.
 ,,Och, promiňte. Joachim Stuber, dobrý den," řekl a podal mu ruku.
 ,,Moc mě těší,i když za jiných okolností bych vás poznal raději. Mohli bychom vyslechnout i vás?"
 ,,Samozřejmě. Zlatí, tady jsem ti přinesl nějaké oblečení, tak se připrav a pak pojedeme domů, ano" řekl Joachim a odcházel s komisařem Laderschaftem kvůli výpovědi.
     ,,Pane Stubere, já vím, že je to naprosto hrozná a choulostivá záležitost. Všiml jsem si ale vaší ruky," řekl komisař.
 ,,Pane komisaři, jsem debil. A včera, v záchvatu vzteku jsem jel za tím, co to udělal a trochu ho zřídil."
 ,,My jsme ho samozřejmě ještě včera pozdě večer zatkli. Když jsme se ho ptali, proč vypadá tak, jak vypadá, tak nám řekl, že byl ožralý a skutálel se ze schodů. Takže jste se zranil doma? Když jste vzteky praštil do zdi?"
 ,,Přesně tak," řekl Joachim a pak už odpovídal na otázky ohledně Nory a jejím pronásledování Benem.

        ,,Co to sakra je?" zeptala se Nora, když Joachim zaparkoval před domem.
 ,,Novináři. Krysy se shromáždili. Zajímalo by mě, kdo jim to vyžvanil."
 ,,Z té nemocnice to mohl být kdokoliv. Zvlášť když jsi setam objevil osobně."
 ,,Mrzí mě to. Chtěl jsem tě domu donést v náručí, ale bohužel to nepůjde," řekl Joachim a sáhl ma zadní sedačku a podal Noře svou kšiltovku. Pak ji vzal kolem ramen a protlačil ji mezi novinářemi a lovci fotografií až do domu.
     ,,Zlatíčko, nesu oběd," řekl Joachim a položil vedle Nory na postel tác s jídlem.
 ,,Nemám hlad," zašeptala Nora.
 ,,Měla bys do sebe něco dostat. V nemocnici jsi prý nesnídala."
 ,,Já nemám chuť."
 ,,Dobře, schovám ti to k večeři, ale alespoň si vypij džus," řekl a podal jí sklenku.
 ,,Jochi, v kabelce mám prášky, co jsem dostala od bráchy, podej mi jeden," řekl a Joachim tak udělal. Pak si Nora zase lehla, zavrtala se do peřin a pokračovala ve spánku.
Joachim jí často kontroloval, protože ten spánek nebyl vůbec klidný.

          ,,Dobré poledne, holčičko," slyšela Nora svou matku. Otevřela oči a viděla, že vedle ní Lydia opravdu sedí.
 ,,Mami? Co tu děláš?" zeptala se Nora stála ještě ochraptělým hlasem, ale už tam bylo znát zlepšení.
 ,,Johannes nám to řekl a navíc jsme si to přečetli snad ve všech novinách i na internetu. Joachim nám pak dovolil, abychom sem za tebou přijeli a dělali ti společnost, zatím co on musel na trénink."
 ,,Je dobře, že tam šel."
 ,,Hezky se o tebe stará. Má tě moc rád."
 ,,Já vím," řekla Nora a rozplakala se.
 ,,Co se děje? Noruš, no tak. Co je ti?" byla Lydia tím náhlým a prudkým pláčem zaskočená.
 ,,Mami, to bylo strašný. Já už to nikdy nechci zažít."
 ,,Ne, už se to nestane. Nikdy. Slibuju," řekla Lydia a svou dceru objala.
 ,,Pořád mi připadá, že cítím, jak na mě sahá, jak ze mě trhá šaty a jak mu smrdí dech po chlastu."
 ,,Pššt, to se zpraví, uvidíš, že jo."
 ,,Ale kdy? Mám strach."
 ,,To je pochopitelné, ale neboj se. Máš mě s tátou, máš Johannese, Joachima, který tě miluje a spoustu přátel."
 ,,Já vím," řekla a otírala si oči hřbetem ruky. ,,Taky Joachima miluju, i když jsem nikdy nečekala, že potkám někoho jako je on."
 ,,Jo, je skvělý. Je to gentleman a navíc je hodný, hezký, bohatý, ale taťka mi ukazoval nějaký video z fotbalu a tak byl teda pěkně sprostý a naštvaný. jestli si to šel v takovém stavu vyřídit s tím parchantem, tak se divím, že ještě žije. Ale dost už. Udělala jsem ti plány na dnešek," řekla a setřela jí poslední slzy.
 ,,Jaký?"
 ,,Dáš si koupel, pak oběd, pak se podíváme na film, potom přijde svačina a pak uvidíme," řekla Lydia a táhla Noru do koupelny.

               ,,Vážně to chceš udělat?" zeptala se Sandra a podívala se na Lydiu, když se sešli u Joachima doma.
 ,,Jo. Nechci být jako Harry Potter s jizvou na čele."
 ,,Tak se dáme do toho," řekla bruneta s nůžkami a hřeben v ruce a pustila se do Nory.
          ,,Ahoj miláčku! Jsem doma!" hlásil se Joachim ode dveří.
 ,,V kuchyni!" ozvala se Nora.
 ,,Jak jsi se měla?"
 ,,Normálně. Byla jsem na další terapii a pak tu byla máma i Sandra. Zítra přijde tvoje mamča," řekla a až nyní se otočila k Joachimovi čelem, aby před něj položila talíř.
 ,,Elo! No teda, tobě to sluší! Páni, je to příjemná změna. Nečekal jsem, že bys se rozhodla pro ofinku."
 ,,Áh, ty jsi si všiml?"
 ,,No jasný. Jsi kočka. Krásný," řekl a nahnul se k ní, aby jí mohl políbit na spánek.
 ,,Děkuju. Nechtěla jsem, aby mi všichni civěli na čelo, jak Harrymu Potterovi a navíc mi to nebude pořád připomínat, ty víš co. Už je to třetí týden a já se na to nemohla dívat."
 ,,Jsi překrásná," řekl Joachim a nespustil zNory oči.
Tři týdny byl s ní doma. Opouštěl jí jen když šel na trénink nebo na zápas. Nora chodila dvakrát týdně na psychoterapii a vše se tak zdálo být na dobré cestě.