Z Afriky do divočiny- 13.

Anotace: Je třináctka šťastné číslo, nebo ne? Tak i tak ale doufám, že právě tento třináctý díl, se Vám bude alespoň trochu líbit. Hezké čtení :)

13.

               ,,Ahoj, stalo se něco?" ptal se hned po Nořiným příchodu do šatny zoo Hans.
 ,,Ahoj. Proč se ptáš?"
 ,,No, vypadáš hrozně. Co se stalo?"
 ,,Nejdřív jsme se s Joachimem pohádali, pak jsem se opila a včera, když jsem měla šílenou kocovinu, tak přijela Joachimova sestra s přítelem. Takže to bylo rychle k jejich mámě na oběd, večeře pak byla u nás a až dnes ráno zase odjížděli s tím, že nevědí kdy se vrátí. Joanna je modelka a ten její Paul je fotograf, takže spolu letěli někam do Finska, Norska nebo tak něco."
 ,,No a co ten pes? Vlkodav?"
 ,,No, toho jsme si přivlastnili."
 ,,Takže máte psa?"
 ,,Godzilu," řekla a promnula si oči.
 ,,Takže jsi nemohla ani dospat tu kocovinu. A o čem se můžou dva tak perfektní lidi jako vy hádat? I když dneska bych o té perfektnosti moc nemluvil," řekl a uskočil, protože ho Nora chtěla praštit ramínkem na šaty.
 ,,Zase něco o dětech. Mám ale takový blbý pocit, že jsem v tom svém opileckém deliriu mluvila o svatbě."
 ,,Tak pokud jsi byla na mol, tak tě nemohl nikdo brát vážně. No, ale když Joachim chce tak moc děti, tak proč si spolu neadoptujete nějaké africké dítě?"
 ,,Hm, zkusím mu to navrhnout," řekla a natáhla se pro zvonící telefon. ,,Friedrichová. Ano Martine, přijdeme," řekla a po té i s Hansem odešla k řediteli.

               ,,Ahoj, jsem doma," hlásila se Nora.
 ,,Ahoj. Jak bylo?" zeptal se Joachim, když jí přišel naproti.
 ,,No, dostala jsem domácí úkol a nápad. O čem chceš slyšet dřív?"
 ,,O tom úkolu."
 ,,Musím vytvořit přednášku na téma operace divokých šelem a tu pak přednést na veterinární konferenci v Berlíně."
 ,,Aha. Takže pojedeš do Berlína? Kdy je ta konference?"
 ,,Ta je za tři týdny ve středu a budu muset do Berlína. Ale vůbec mi to nevadí, dlouho jsem tam nebyla."
 ,,Ale za tři týdny ve středu máme zápas v Glasgow. To s tebou nebudu moci jet."
 ,,To nevadí, i tak ti budu držet pěsti. Jede i Hans."
 ,,I tak se o tebe budu bát."
 ,,Já se o tebe bojím na každém zápase, ať už je to tady doma nebo kdekoliv jinde."
 ,,Hmm, hmm, nejsem nadšený z toho, že s tebou nebudu moci jet, ale ty se tam evidentně těšíš, takže ti to nebudu kazit."
 ,,Jsi nejlepší," řekla a pověsila se mu kolem krku. Joachim jí obtočil ruce kolem pasu.
 ,,A co ten tvůj nápad?"
 ,,Půjdeme někam na pořádný kus masa a já ti to tam řeknu? U vaření by mě přešla chuť na nějaké debaty a hlavně v restauraci na tebe nebudu moci křičet."
 ,,Áh, tak to bude nějaké vážné téma. Takže jdeme?"
 ,,Jen se převléknu a půjdeme," odběhla do ložnice a po chvilce vyrazili do restaurace.
               ,,Tak spusť. Jaký je ten tvůj nápad? Určitě bude geniální a budu s tím souhlasit, ale i tak chci vědět o co půjde," pobídl jí Joachim, kdy jim číšník přinesl objednané jídlo.
 ,,Jde o to, proč se pořád hádáme."
 ,,Myslíš přímo to, že se hádáme, nebo kvůli čemu se hádáme?"
 ,,To, kvůli čemu."
 ,,Kvůli dětem. Já svůj názor nezměnil."
 ,,Já také ne, ale pokud chceš, můžeme si pro začátek adoptovat dítě na dálku."
 ,,Africké?" zeptal se a dal si do úst kus steaku z argentinské krávy.
 ,,Přesně tak."
 ,,Hm,hm, hm," pokýval hlavou a polkl rozžvýkané sousto.
 ,,Nelíbí se ti to?"
 ,,Už nějakou dobu o tom přemýšlím. Ještě dřív, než jsem potkal tebe."
 ,,Že si adoptuješ afričánka?"
 ,,Ne, že svým jménem založím nadaci, která bude africké děti podporovat. Takže bych si vlastně adoptoval úplně všechny. No a protože ty to tam znáš a určitě víš, co je potřeba, tak budeš můj společník."
 ,,Proč musíš všechno komplikovat? Nabídla jsem ti africké dítě k adopci a ty chceš hned všechny."
 ,,To není žádná komplikace. To je jen věc, plán, nad kterým již delší dobu uvažuju."
 ,,Byl jsi někdy v Africe?"
 ,,Jednou. V JARu."
 ,,To nic není. Měl bys jít do víru dění. Tam, kde je opravdu nouze a bída. Kolikrát, když jsem viděla jak ti lidé potřebují pomoc, tak jsem litovala, že jsem veterinář. Ale i tak jsem se k lidským lékařům přidala a pomáhala jak jen jsem mohla. Na to, abys zřídil takovou nadaci bys potřeboval spoustu času, spoustu peněz a spoustu nervů s jejím založením, úřady a tak."
 ,,To s tebou souhlasím a byl bych rád, kdybys mě vzala do Afriky. Tam, kde jsi působila. A pak bychom se rozhodli co a jak dál."
 ,,Tak dobře. Souhlasím s tebou," řekla a pokračovala v jídle.

               ,,Zlato, pojď mě prosím utáhnout," zavolala Nora na Joachima a ten poslušně přicupital.
 ,,Teda, tobě to sluší," řekl, když si jí prohlédl v dirndlu, kroji na Oktoberfest.
 ,,Děkuji. Proč jsi si nevzal ty kalhoty s kšandama?"
 ,,Protože v nich vypadám jako idiot," řekl a zavázal jí korzet. ,,Chceš tam napravo mašli?"
 ,,Jo, ale nemusí být napravo."
 ,,Musí, to znamená, že jsi zadaná," řekl a mašli utáhl a porovnal.,, Hm, buď jsem to utáhl hodně a nebo jsi nějaká hubená."
 ,,Není to utažené. Mám tam ještě dost místa na dýchání."
 ,,Takže Můžeme vyrazit?"
 ,,Jo."
 ,,Cítíš se na to, že tam bude hodně lidí, bude tam určitě nějaká televize, budeme se muset neustále fotit a usmívat?"
 ,,Jo. Pojď, nebo přijdeme jako poslední," řekla a Joachima táhla z ložnice.
Nora ve svém černo-červeném dirndlu se sukní do půli stehen a bohatou spodničkou a Joachim v tradičních bavorských kalhotách a kostkovanou, též tradiční, košilí dorazili do pivnice zhruba někde uprostřed.

Po příchodu se museli jako všichni ostatní vyfotit u naraženého sudu s pivem a pak teprve mohli stoupat po schodech do pivnice. Jenže u vchodu se také páry, nebo celé rodiny fotili, takže se čekalo i na schodech.
          ,,Ahoj. Teda tobě to sluší," říkal Tobias, když se na schodech zařadili hned za Joachima s Norou.
 ,,Ahoj a děkuju," řekla Nora, když se s Tobiasem a Sandrou přivítala ona i Joachim.
 ,,Tak už jsem zaslechla, že jsi mě vystřídala na mém místě," řekla Sandra jen na oko vážně.
 ,,Cože? V čem?" zarazila se Nora.
 ,,No, mluvilo se o nás jako o nejhezčím páru z týmu a o mě jako o nejhezčí z přítelkyň a manželek, ale ty jsi mě sesadila."
 ,,Tak takový věci, bych asi ani neřešila. Tady není nikdo přímo ošklivý," řekla Nora a rozhlédla se po přítomných slečnách, ženách a dámách.
 ,,No, přítelkyně Santiaga trochu jo," řekla tiše Sandra.
 ,,No, kromě přítelkyně Santiaga tu není nikdo ošklivý," doplnila tiše Nora a obě dvě pak propukly v smích. Tobi s Jochim zatím řešili své, chlapské, problémy.
               ,,No, to zní dost dobře," řekla Sandra i další ženy u stolu, když jim Nora vysvětlila Joachimův plán s Africkými dětmi.
 ,,Zní to dobře, ale horší to bude zrealizovat."
 ,,Když máš jméno a peníze, tak jde úplně všechno. Když se pod to připojí třeba i další známá jména, tak to půjde raz dva. Alespoň třeba co se reklamy týče, víš? Mohla bych třeba něco nafotit, vydražit a výtěžek by šel vám," říkala Sandra, když se najednou

 celou pivnicí ozvalo dětským hláskem: ,,Strejda Joachim!"
Nora se otočila odkud to šlo a Joachim vedle ní už se zvedal a dřepl si k zemi. Do napřažených rukou mu vlétla malá černovlasá holčička v ružovém kroji.
     ,,Hey, Paola, ahoj," řekl a postavil se s ní.
 ,,Ahoj strejdo," řekla malá holčička, chytila Joachima za obě tváře a dala mu pusu.
 ,,Jak se máš princezno?"
 ,,Dobře strejdo. Můžu u tebe zase spinkat?" ptala se malá holčička a Nora je jen poslouchala a sledovala.
 ,,No, pokud to nebude tetě vadit."
 ,,A kde je teta? Já jí chci vidět," řekla malá Paola.
 ,,Tak Paolito, tohle je tvoje teta. Ela. Zlato, tohle je Paola, Mariova dcera," představil je Joachim.
 ,,Ahoj Paolo," řekla Nora a Paola jí podávala svou malou ručičku.
 ,,Ahoj teto Elo. Ty jsi moc hezká."
 ,,No, ty jsi taky moc hezká holčička. Máš krásný vlásky a šatičky."
 ,,Mám stejný jako maminka. Teto, můžu u vás jindy spát?" zeptala se a Nora se podívala na Joachima.
 ,,Někdy, ne jindy, kočičko," opravil ji Joachim.
 ,,No, když ti to maminka, tatínek i strejda dovolí, tak můžeš," řekla Nora a divila se sama sobě, co to říká.
 ,,Tak já se jdu zeptat," řekla a seskočila z Joachimova klína a utíkala o dva stoly dál.

     ,,Kolik je té malé?" ptala se Nora, když holčička odběhla
 ,,Čtyři a půl. Je narozená v dubnu, dva dny po mě. Ale mluví a jedná jako starší děti," řekl Joachim
 ,,To ano, právě proto se ptám kolik jí je. Ty jsi měl u sebe?"
 ,,Několikrát. Já jsem strejda na hlídání. Tím, že jsem tě neměl, tak jsem měl pořád čas a volné večery, tak toho spoluhráči využívali. Teď mají útrum"
 ,,No dnes večer určitě," řekla, přitáhla si ho za košili a políbila.
 ,,Zlato, kolik jsi měla těch piv?"
 ,,Zatím jen dvě."
 ,,Ještě jedno a budeš jako utržená ze řetězu," smál se Joachim.
 ,,To je dost možné," řekla a malá Paola jí zatahala za rukáv.
 ,,Teto, teto, maminka říkala, že můžu," řekla a Joachim si jí vzal na klín.
 ,,Tak to je dobře," řekl a dal jí do ruky suchý preclík.
               ,,Moc jsi se mi s tou holčičkou líbil," říkala Nora, když dorazili pozdě v noci domů.
 ,,To ty mě taky."
 ,,To ale neznamená, že jsem změnila názor. Klidně budu teta na hlídání."
 ,,Tak jo."
 ,,Ale dnes ne," řekla a začala ho líbat.
 ,,Miláčku, jsi opilá."
 ,,Já vím a taky mám na tebe chuť."
 ,,Jsi si jistá, že to chceš? Od té doby, co, no však víš, jsme se ještě nemilovali" ptal se, ale nečekal na odpovědi a obratně rozvazoval šněrovačku na korzetu.
 ,,Jsem," řekla a rozepnula Joachimovi kalhoty.
 ,,Tak jdeme," chytil ji pod zadkem, vyhoupl na sebe a odnášel do ložnice, kde z ní sundával další části kroje.

          ,,Dobré ráno," usmála se, když se Joachim probudil.
 ,,Dobré ráno," usmál se taky,ale ještě zavřel oči.
 ,,Jaké to bylo?" zeptala se.
 ,,Bylo to jako sen. Moc se mi to líbilo."
 ,,Mě taky. Bála jsem se toho, ale zvládla jsem to."
 ,,Hmm," zamručel spokojeně.
 ,,Že jsi to včera udělal schválně, že jo?"
 ,,Co myslíš?"
 ,,To s Paolou. Chtěl jsi, abych viděla jak skvělý jsi v přístupu k dětem, že jo?"
 ,,Nebylo to schválně, vůbec jsem nepočítal, že tam malou vezmou. Ale jsem rád, že jsi si toho všimla."
 ,,Toho se nedalo nevšimnout. Nemáte dneska nějaký trénink?"
 ,,Až od dvou," řekl a ovinul svou paži kolem Nořiných boků.
 ,,Je půl," řekla jako by se nic nedělo.
 ,,Druhé?" zvedl hlavu.
 ,,Jo. Trochu jsme si přispali."
 ,,Sakra, to zas bude řečí a koleček na víc," řekl Joachim a rychle se drápal z postele. Sáhl po oblečení, ani nevěděl po jakém a pospíchal do koupelny. Když otevřel dveře z ložnice, tak mu málem podrazil pes Falco nohy, protože pospíchal k Noře do postele.

               Všechno to uteklo jako voda a ze slunečného začátku října se náhle stal chladný listopad.
 ,,Nesnáším zimu," drkotala Nora zuby, když přišla do práce.
 ,,I já tě zdravím," řekl Hans a zapínal si kalhoty.
 ,,Čau," řekla a sedla si ještě v kabátu.
 ,,Čaj?" zeptal se a Nora zvedla ruku s termohrnkem nad hlavu. ,,Aha, máš. No, tak se převlékni a půjdeme do práce."
 ,,Jasný," řekla a odkládala kabát. Hans mezi tím vzal zvonící telefon.
 ,,Bauer. Cože? Hned jsme tam!" třískl se sluchátkem a podíval se na Noru.
 ,,Co je?"zeptala se, protože jí bylo jasné, že se něco stalo.
 ,,Nico, nosorožec, je mrtvý."
 ,,Cože?!" zeptala se a přitom už vybíhala ze dveří. Před budovou naskočili do džípu a jeli k zimnímu stanovišti nosorožců.
          ,,Co se stalo?!" ptala se Nora ošetřovatele, který měl nosorožce na starost.
 ,,Přišel jsem a Nico ležel na zemi. Tak jsem tam vběhl a pokoušel se zjistit fonendoskopem akci, nebo dech, ale nic jsem nezjistil. Pak jsem musel ven, protože Bethany je divoká," řekl ošetřovatel.
 ,,Odveďte Bethany! Musíte jí zavřít!" dával Hans pokyny ošetřovatelům. Až když byla matka malého nosorožce za mřížemi, tak mohli oba lékaři, Hans i Nora, do výběhu.
     ,,Sakra!" zaklel Hans, když exitus potvrdil.
 ,,Budu chtít pitvu," řekla Nora poraženým hlasem.
 ,,Včera vůbec nežral," řekl ošetřovatel.
 ,,Cože? A proč mi to, kurva, říkáte až teď?" rozčílila se Nora.
 ,,Včera jste tu nebyla," řekl ošetřovatel.
 ,,Ale já jsem tu byl! Každý den je tu někdo z nás, doktorů. Proč jste nepřišel a neřekl, že ten nosorožec nechce žrát?"
 ,,Nemyslel jsem, že to bude důležité. Myslel jsem, že prostě nechce."
 ,,Hansi, musíme ho odtud dostat, abysme určili příčinu smrti," řekla Nora.
 ,,Jasný. Zacouvám džípem co nejblíž, abychom ho mohli naložit," řekl Hans a Nora přikývla. Prohlížela zatím nosorožce zvenku, jestli neobjeví nějaké zranění nebo možný znak nějaké nemoci, které by si nevšimli už dříve.
,,Vy!" ukázal prstem na ošetřovatele, který jim ohlásil, že nosorožčí mládě nechtělo žrát. ,,Vy zatím sežeňte co nejvíc chlapů a plachtu, abychom ho mohli naložit."
 ,,Ano, pane doktore," řekl a odběhl.
Nora za sebou uslyšela funění a dupot.
 ,,Noro!" vykřikl Hans, Nora se v ten samý okamžik postavila, otočila a v tom jí do břicha narazila hlava nosorožčice Bethany. Ošetřovatelé se seběhli a Bethany odvedli zpět za mříže co nejrychleji to šlo. Nora se zatím snažila vstát ze země, kam dopadla.
,,Lež!" přikázal jí Hans a klekl si k ní.
 ,,To byla teda rána," řekla Nora.
 ,,Bolí tě něco?"
 ,,Jo, ale to je jen z toho dopadu na zem," řekla a chtěla vstát.
 ,,Lež! Slyšíš?"
 ,,Dobře," řekla a nechala Hanse, aby jí břicho prohmatal.
 ,,Bolí to někde?"
 ,,Ne, jsem v pořádku, opravdu," řekla a přetočila se na bok, aby se mohla posadit. Hans jí prohmatal a promačkal i záda, ale Nora žádné bolesti ani jiné problémy neprojevovala.
 ,,I tak pojedeš do nemocnice."
 ,,Nic mi není. Řeknu pak bráchovi, aby se na mě mrkl, opravdu. Slibuju," řekla, postavila se a v tom se ozvala bolest dolní části břicha.
 ,,Dobře, ale hned."
 ,,Ne, Hansi,"
 ,,Hned! Nediskutuj se mnou! Sbal se a někdo tě k doktorovi odveze."
 ,,Zavolám Joachimovi," řekla a odcházela z výběhu.
 ,,Vy, běžte s ní," řekl jedné z ošetřovatelek, která Noru doprovodila do šatny.

          Když Nora odjížděla ze zahrady, tak bolest byla krutá. Věděla, že řídit až domu k Joachimovi nezvládne a tak jela k sobě do bytu s tím, že tam odtud zavolá Johanessovi. Před domem se už bolest stala nesnesitelnou. U prvního schodu se Noře zatmělo před očima a svezla na studené schody.

          ,,Ale paní doktorka odešla už ráno," řekla Joachimovi paní na pokladně v Zoo, když se po své přítelkyni sháněl. ,,Zavolám vám pana doktora," řekl a za chvilku přiběhl Hans.
     ,,Dobrý den, Joachime,"pozdravil ho. ,,Jak je Noře?"
 ,,Co se s Norou stalo? Nezvedá mi vůbec telefon."
 ,,Byla to nehoda. Narazil do ní nosorožec, když ohledávala mrtvolu."
 ,,Cože?" vytřeštil oči.
 ,,Říkala, že zavolá bratrovi, aby jí prohlédl," řekl Hans, ale už mu docházelo, že to Nora určitě neudělala.
     ,,Ahoj Johanessi, tady Jochi. Byla za tebou Nora? Nebo ti alespoň volala?" žhavil Joachim hned telefon.
 ,,Ségra? Ne. Co se stalo?"ptal se Johaness.
 ,,Nevím. Ozvu se," ukončil hovor a byl s nervy na pokraji sil.
   ,,Byl to silný náraz, ale na nic si nestěžovala," řekl Hans.
 ,,Zkusím její byt," řekl Joachim.
 ,,Jdu s vámi, jestli se jí něco stalo, můžu pomoc," řekl a Joachim je přikývl. Nasedli do auta a jeli k domu, kde měla Nora stále svůj byt.
          ,,Má tu auto," řekl Hans a hned, jakmile Joachim zastavil vyběhli oba z auta a běželi do vchodu.
 ,,Noro! Noro!" snažil se jí Joachim probrat, ale Nora nereagovala. Hans sáhl po telefonu a vytočil jen tři čísla- jedna, jedna, dva.