Z Afriky do divočiny- 15.

Anotace: Z časových důvodů je tento, patnáctý, díl kratší, než obvykle. Doufám, že to nebude zas až tolik vadit a bude se vám líbit stejně, jako ty dlouhé. Za ohlasy moc děkuju a přeji hezké čtení :)

15.

               ,,Ahoj zlato!" volal Joachim, když vešel domu a snažil se překřičet televizi.
,,Elo!" zavolal na ní ještě jednou, když došel do obýváku.
 ,,Jé, ahoj. Počkej, ještě jedno kolo a budu se ti věnovat," řekla a pozornost opět stočila na playstation, kde jela automobilový závod. Joachim si zatím odložil tašku z tréninku, svlékl zimní bundu a nalil si z konvice čaj, o kterém doufal, že bude teplý, bohužel ale měl teplotu sněhu za okny.
,,Už jsem jenom tvá," řekla a přicházela k němu do kuchyně.
 ,,Ahoj, bavila jsi se?" zeptal se, když jí políbil na rty.
 ,,No, konečně jsem si našla tu pravou zábavu. Playstationa."
 ,,Hmm, to bych do tebe neřekl."
 ,,Náhodou jsem toho stihla mnohem víc," řekla a vylila studený čaj do dřezu.
 ,,Například?"
 ,,V troubě máš jídlo, tak si to jen ohřej. Na stole máš dopis co ti přišel a podklady pro uzavření nadačního fondu. Našla jsem všechny podmínky a všechno jsem ti přehledně vytiskla."
 ,,Super. Děkuju, jsi úžasná."
 ,,Já vím. Taky jsem ještě stihla objednat nějaký dárky na vánoce."
 ,,Přes internet?"
 ,,Jo a byla jsem na kontrole."
 ,,U primáře?"
 ,,Jo. Říkal, že je všechno v pořádku a mám začít pomalu s cvičením. Hlavně posilovat pánevní dno, neuškodí mi procházky a tak. Protože jestli se chci vrátit do práce a to taky chci, tak se musím dostat zpátky do kondice v jaké jsem byla."
 ,,Víš, já si nejsem jistý, jestli je to nejlepší nápad."
 ,,Už to, že tady hraju hry na playstationu je známka toho, že mi začíná hrabat."
 ,,Věř mi, že až se pustíme do té nadace na africké děti, tak se nudit nebudeš."
 ,, Zlato, nebudeme to teď rozebírat. Na, dobrou chuť," řekla a podala mu ohřáté jídlo.,,Já zatím zajdu s Falcem na kratičkou procházku. Ty jsi jistě unavený, tak se zatím v klidu najez. Beru si s sebou mobil a hned jsem zpátky," řekla, pískla a vlkodav Falco seskočil z křesla, na kterém se povaloval a běžel za Norou ke dveřím.
     Za patnáct minut se vrátila a Joachim seděl u stolu a prohlížel si vše, co mu tam připravila.
 ,,Něco zajímavého?" zeptala se, když ho objala kolem krku.
 ,,Hůů, ty jsi ale studená."
 ,,Taky je venku plno sněhu. Co jsi objevil?"
 ,,Myslím, že po novém roce se do toho vrhneme, co ty na to?" zeptal se a zamával podklady pro vytvoření nadace.
 ,,Jo, souhlasím."
 ,,Ale do té doby se budeme věnovat tomuhle," řekl a podal jí už rozbalenou obálku s dopisem, který mu dopoledne přišel.
 ,,Copak to je?" zeptala se a přečetla si o co šlo.
 ,,Myslíš, že to zvládneš?" zeptal se a posadil si jí na klín.
 ,,Myslíš, že zvládnu gala večer, kde se bude předávat cena nejlepšímu hráči Německa? To bych měla, ne?"
 ,,Bude to dlouhé. Až do noci. Možná až do rána."
 ,,No, tak velkou většinu toho budu sedět. Já si myslím, že to zvládnu. Pokud mě tam ale nechceš, tak nepůjdu," řekla a vstala z Joachimova klína.
 ,,Chci! Moc tě tam chci!"řekl a zase si jí na klín posadil zpět.
 ,,No, tak já teda zavolám paní Steinové, jestli mi ušije nějaké šaty."
 ,,Hodná holka," řekl a začal jí líbat.
 ,,Musíš ale vyhrát," řekla, když ho od sebe odstrčila.
 ,,No, to se uvidí," řekl a usmál se.
 ,,Jdu do sprchy," oznámila a odcházela z kuchyně.
Joachim si po sobě uklidil talíř do dřezu a dal vařit vodu na čaj.
   ,,Přidáš se?!" zavolala na něj Nora z koupelny. Konvici s vodou tedy sundal z plotýnky a spěchal do sprchy.

               ,,Zlato? Kde je vánoční výzdoba?" budila Nora Joachima v osm hodin ráno.
 ,,Cože?" zamumlal a přitáhl si přikrývku víc ke krku.
 ,,Vánoční výzdoba. Kde je?"
 ,,Není."
 ,,Jak není?"
 ,,Netrávím tu Vánoce," řekl a otočil se na druhý bok.
 ,,Netrávíš tu Vánoce? A kde je tedy trávíš? A kde si myslíš, že je budu trávit já? Posloucháš mě? No tak už nespi a mluv se mnou!" zacloumala s celým jeho ještě spícím tělem.
 ,,Elo, nepočkalo by to třeba do oběda?"
 ,,Ne! Chtěla jsem mít vánoční výzdobu než se vzbudíš. Jenže jsem nic nenašla."
 ,,Protože tu žádná vánoční výzdoba není. Vánoce trávím u mámy," řekl a v posteli se posadil.
 ,,Takže chceš říct, že budeš trávit Vánoce u své mámy, já u své mámy a uvidíme se až po nich?"
 ,,Ne! Samozřejmě, že ne! Chci tím říct, že jsem trávil Vánoce u mámy až do teď. Teď mám tebe a budeme je mít spolu. Budou to úžasné romantické vánoce jen my dva. Jen ty a já."
 ,,Dnes je Mikuláš a to jsem vždy začínala s výzdobou. I v Africe jsem si vánočně vyzdobila chýši. Ráda bych v tom pokračovala."
 ,,Tak mi prosím uvař kávu a pak se vydáme na nákupy, ano?"
 ,,Tak jo," usmála se a zmizela v kuchyni.
          Jakmile se vrátili, tak Joachim se dal do vybalování a Nora do výzdoby. Nevynechala žádnou místnost, žádné okno ani dveře. Joachim občas přidal ruku k dílu, ale všechno bylo dle Nory.
 ,,Počkej večer, až se vrátíme z té Mikulášské, co máte v klubu, tak to tu bude vypadat mnohem lépe, než teď."
 ,,Jak víš o Mikulášské?" udivil se, když jí o tom neříkal.
 ,,Já vím všechno. Půjdeme tam, ne?"
 ,,Jestli chceš, tak jo."
 ,,Tak fajn," řekla a dala se do výroby rychlého oběda.

     ,,Teda, to bylo super," říkala Nora, když se vracela domu z Mikulášské oslavy, kterou pořádal klub, za který Joachim hrál.,,Navíc jsem vyslechla debatu co si budou brát holky na sebe na to předávání. Takže mám zhruba představu, jaké bych chtěla já. Ale mimo to to bylo super. Hlavně pro děti."
 ,,Jo, dost jsem se bavil."
 ,,Mě bylo líto těch dětiček, co se báli. Ti čerti byli hrůzostrašní. Neviděl jsi snad, jak se mě Paola držela jako klíště?"
 ,,Viděl, viděl," řekl a chtěl rozsvítit, ale Nora ho zastavila.
 ,,Počkej, zhasni," řekla a po tmě přešla po bytě a rozsvítila jen Vánoční výzdobu.
 ,,Teda miláčku, měla jsi pravdu. Ta tvá výzdoba vypadá fakt úžasně. Je to moc krásný. V nějaké zoo je tě škoda," řekl a políbil jí dřív, než stačila vyslovit nějakou námitku.
  

               ,,Dobrý den, paní Steinová," zdravila se se švadlenou Nora, když jí starší paní otevřela.
 ,,Noro, dobrý den. Vypadáte dobře."
 ,,Děkuju. Už se tak i cítím. To víte, srážka s nosorožcem pořádně bolí."
 ,,Ale berete to s humorem."
 ,,Když je mi dobře, tak jo. Ale mám dny, kdy je to na skok z televizní věže."
 ,,Dnes je vám ale dobře a proto spolu vymyslíme krásný šaty, je to tak?"
 ,,Přesně. Mám dokonce i takovou nějakou představu. Navíc jsem včera vyslechla zajímavou debatu jiných manželek a přítelkyň od Joachima z klubu. Budou mít šaty ze saténu, sametu, šifonu, krajky a taftu. Já bych chtěla ale něco mnohem lepšího. Chtěla bych vyniknout."
 ,,Barva?"
 ,,Rudá červená."
 ,,Mám tu něco, co většina mít nebude. Troufám si říct, že budete jediná. Mám tu rudý brokát."
 ,,Brokát?"
 ,,Ano. Pojďte," řekla paní Steinová a otevřela obrovskou skříň a vydnala z něj roli rudého brokátu. Nora si ho osahala a měla jasno, že bude mít šaty z brokátu.

     ,,Ahoj mami," pozdravila Nora, když přišla na návštěvu za svou matkou.

 ,,Ahoj Noruš, kde se tu bereš? Nečekala jsem tě," byla Lydia překvapená.
 ,,Jedu ze zkoušky šatů. Dneska jsme teda vytvořily jen návrh."
 ,,Šaty? Na co?"
 ,,Bude předávání cen nejlepším sportovcům a Joachim je tam pozvaný a já samozřejmě s ním."
 ,,No to je super. A jaký budeš mít šaty?"
 ,,Krásný a strašně drahý. Budou z rudého brokátu, až na zem a výstřih bude celý dokola lemovaný pštrosím peřím. Bude to nádhera."
 ,,Tak doufám, že se mi v nich přijdeš ukázat, ať tě nevidím pak jen v televizi. I když já budu pyšná i když tě uvidím v té televizi."
 ,,Pyšná? Na co?"
 ,,Na to, že mám tak skvělou a krásnou dceru, že si jí vybral skvělý muž, jako je Joachim."
 ,,Mami no tak, zase to nemusíme přehánět. Ale i když, jestli se mám přiznat, tak se taky kvůli tomu cítím povýšeně. Dřív bych někde v Africe zkoumala zvířecí trus a vůbec by mě nenapadlo, že budu někdy sedět na gala večeru a budu očekávat, že zazní jméno mého přítele, jako nejlepšího sportovce a navíc, že se budu honit, abych měla co nejlepší šaty ze všech ostatních. Co se to se mnou děje, mami?"
 ,,No, jednak jsi do Joachima zamilovaná a jednak jsi teď úplně změnila styl života. To je krásný. Konečně máš i zájmy jako ženy, ne běhat někde po buši s lukem a hledat slony," řekla Lydia a Nora se začala smát.
 ,,Já myslím, že je to i tou nehodou. Myslela jsem, že to s Joachimem nezvládneme. Vím jak moc chce děti a já mu je nedám. Ale neopustil mě. Je pořád se mnou a přijde mi, že je do mě zamilovanější víc, než před tím vším," řekla Nora a Lydia se nestačila divit.
 ,,Hodně jste si spolu zažili a Joachim nemůže jinak, než tě milovat víc a víc. Všichni tě milují k zbláznění."
 ,,Jo, někteří i tak, že kvůli tomu skončili ve vězení. Ale víš co mami?"
 ,,Co?"
 ,,Všechno zlý je k něčemu dobrý."
 ,,To s tebou souhlasím."
 ,,A já Jochiho taky moc miluju."
 ,,To je moc dobře."
 ,,Mami? Je blbý, aby požádala o ruku žena muže?"
 ,,Cože?" vytřeštila Lydia oči na svou dceru.
 ,,No, já se chci vdát. Chci obrovskou svatbu, přenádherný šaty, sto hostů a Joachimovo příjmení."
 ,,Noro? Ty jsi se praštila do hlavy?" zeptala se Lydia a kontrolovala celistvost kožního krytu lebky své dcery.
 ,,Asi jo. Buď jsem se zbláznila a nebo se mi rozsvítilo. Nebo za tou můžou blížící se Vánoce. No, jdu si pořídit nějaké svatební katalogy, snad to Joachimovi dojde. Tak pa mami," rozloučila se Nora a zase odešla. Lydia zůstala sedět na pohovce v obýváku a nechápavě se za Norou dívala.