Dva na jednu - 16.

Dva na jednu - 16.

Anotace: Svatba na rychlo a družička bez partnera.. Taková lehčí kapitola před pořádným zvratem.

16.

 

          Katrin se v Hamburku rychle zabydlela. Nic jiného ji ani nezbývalo.

Druhý den ráno, když Holly odjela, se vzchopila a zavolala Patrikovi. Ten ji hovor nevzal, ale volal ji zpět. Bohužel to bylo ve chvíli, kdy hovor nemohla přijmout, a tak volala zpět. Takto se naháněli až do večera.

Když se druhý den naháněli telefonem úplně stejně, tak se domluvili, že si budou volat každý večer v jedenáct. To se jim dařilo a každý večer si volali.

         

          „Ahoj Kat,“ pozdravil ji Patrik do telefonu.

 „Ahoj.“

 „Tak jak se dnes dařilo?“

 „Normálka. Ranní klasika, odvézt dvojčata do dětské skupiny, pak ranní hodina tance, pak vyučování, po něm zase další lekce tance. Pak rychle nakoupit, vyzvednout děti a domů.“

 „Teda, ty máš honičku, co?“

 „Jo. Ale stihla jsem si i přečíst jeden článek v novinách. Moje starší kolegyně si každý den cestou do školy kupuje noviny a dnes tam byl článek o tobě.“

 „A taky o tobě.“

 „Četl jsi to?“

 „Jo a jsou to pěkný blbosti. Ten Georg už neví co by, tak si vymyslel, že jsi s ním utekla do Hamburku.“

 „Říkala jsem si to samé. Mám na to nějak reagovat?“

 „Já bych to nedělal.“

 „Myslela jsem si to. Kde jsi teď?“

 „V Lucemburku. Ráno míříme do Paříže.“

 „Takže zítra mi budeš volat z města lásky?“

 „Pozítří. Zítra je koncert, tak to asi do jedenácti nestihnu, ale uvidím, jak to vyjde.“

 „Tak jo,“ zívla Katrin.

 „Jsi unavená, nechceš si jít lehnout?“

 „Já už ležím,“ opět si zívla a přemáhala víčka, která se jí pomalu zavírala.

 „Tak si zavři oči. Já si dobalím a půjdu taky spát. Tak dobrou noc. Moc se mi po tobě stýská,“ řekl Patrik do telefonu, ale to už Katrin spala.

*

          Druhý den se Katrin po náročném kolotoči vracela domu. Před sebou tlačila kočár s dvojčaty, přes rameno měla tašku s nákupem a v kapse kabátu ji zadrnčel telefon. Už byla před brankou k domku. Nechtělo se jí dovnitř, protože věděla, že uvnitř je zima a jako první bude muset rozdělat oheň v krbu, počkat, než se rozhoří a pak teprve svlékat dvojčata z teplého oblečení. Ideální bylo, když děti cestou domu usnuly, to je nechala spát venku na verandě v kočárku a než se vzbudily, tak rozdělala oheň. Nyní to tak ale nepůjde.

Podívala se na mobil, který ji oznámil jednoduchým cink smsku. Byla to zpráva, která ji upozornila, že na jejím účtu právě přistál honorář z nakladatelství. Katrin se musela podívat třikrát a pak se zaradovala: „Jsme bohatí,“ řekla dětem a ty začaly tleskat malýma ručičkama, ani nevěděly proč.

Když procházela brankou, tak si všimla poštovní schránky. Čouhala z ní obálka. Nyní se Katrin musela podívat dvakrát a stejně tomu nevěřila. Vyndala opět telefon z kapsy a vytočila Eričino číslo.

 „Ahoj sestřenko,“ pozdravila ji Erika do mobilu vesele.

 „Ahoj, právě jsem si vybrala poštovní schránku.“

 „A říkáš si, že jsme se asi museli zbláznit, protože za měsíc máme s Benem svatbu.“

 „Přesně tak. Já nevím, co na to říct.“

 „Stačí když mi řekneš, jestli přijedeš anebo ne. A taky jestli když přijedeš, tak jestli budeš moje družička.“

 „Já nevím, jak se odtud dokážu přemístit, ale pokusím se si to zařídit.“

 „Super! A půjdeš i za družičku?“

 „No, když už přijedu, tak jo.“

 „Nejvíc mega super. Přes všechno co se stalo, jsi na mě pořád hodná. Děkuju.“

 „No, však já si to jednou vyberu. Jen mi řekni, bude tam také Patrik?“

 „Tak to bych, Katrin, také ráda věděla. Řekl, že tak na osmdesát procent mu to nevyjde, protože bude v tu dobu v Řecku. Nebo říkal ve Španělsku? Možná to byla Itálie.“

 „To je jedno,“ přerušila Katrin její vzpomínání.

 „Každopádně spíše nepřijede.“

 „Dobře. Tak jo. Jako já o víkendech nic nemám, takže by to mělo být ok. Mám si pořídit nějaké speciální šaty?“

 „Ne, jen mi třeba večer pošli tvoje míry a já ti šaty nechám ušít.“

 „Tak fajn.“

 „Jo, tak já už se hodně moc těším.“

 „To ti věřím. Promiň, ale musím k dětem,“ řekla Katrin, když se obě děti pokoušely vší silou dostat z kočárku. Poté se rozloučila a věnovala se dětem, rozdělávání ohni a vyndávání nákupu.

 

*

 

 

          „Ahoj!“ radostně skákala Holly, když vyzvedávala Katrin s dvojčaty na letišti.

 „Ahoj! Já tě tak ráda vidím,“ objala jí Katrin a dvojčata posadila jednoduše na zem.

 „Já tebe taky. Stýskalo se mi.“

 „Mě taky, ty hodinové hovory mi vůbec nestačily,“ zasmála se Katrin. Pak každá vzala jedno dítě a šly pro zavazadla. Poté je Holly odvezla k rodičům do domu.

 „Taky jste zírali, když jste se o té svatbě dozvěděli?“ ptala se Katrin u večeře, na které byla i Holly.

 „Jo, já hodně. Myslím si, že je Erika těhotná,“ řekla Holly.

 „Taky mě to napadlo,“ řekla Marlen.

 „Možná si ji chce Ben pojistit,“ pokrčila Katrin rameny.

 „A možná se mají prostě rádi,“ dojedl Paul. „Já si půjdu brzy lehnout, zítra bude náročný den.“

 „To jo. Půjdu taky,“ přikývla Marlen. „Máš Katrin ten rozpis na zítra?“

 „Jo. Ale taky budu ráno brzy vstávat. Jdu se podívat na auto.“

 „Ty budeš kupovat auto?“ vykulil Paul oči.

 „No jo, jsem teď bohatá spisovatelka. Auto se mi zdá jako dobrá investice. Ušetří mi čas i námahu.“

 „Jo, to ti schvaluji. Máš někoho, kdo tam s tebou zajde?“

  „Ano tati.“ Paul jen přikývl, rozloučil se a odešel z kuchyně. Marlen ho po chvilce následovala.

 

*

 

          Katrin dorazila do krásného a luxusního hotelu. Na recepci se nahlásila a odeslali ji do pokoje pro přípravu nevěsty.

 „Ahoj Kat, konečně jsi tu,“ oddychla si Erika, když Katrin vešla do pokoje. Erika už byla připravená. Na sobě měla bílé krajkové šaty a lá mořská panna, vlasy měla vyčesané do nákladného drdolu, u něj měla připnutý závoj a lesklou stříbrnou korunku.

 „Ahoj, omlouvám se, trochu jsem se zdržela.“

 „Hlavně, že už jsi tu. Tamhle máš šaty, pak dostaneš vlasy, make-up a účes,“ řekla Erika, kapku nervózní, a ukázala na šaty visící na ramínku na dveřích. Katrin se trochu obávala, že dostane na sebe růžovou cukrovou vatu, ale naštěstí ne. Šaty byly blankytně modré, se spadlými rameny a kanýrem v oblasti živůtku. Byly dlouhé až na zem a měly rozparek. Ostatní družičky měly rozparek nad koleno, ale protože Katrin byla menšího vzrůstu, tak měla rozparek do horní poloviny stehna. Vizážistka ji na tváři vyrobila nový a krásný obličej s jemně růžovými rty a výraznýma očima. Vlasy měla, stejně jako ostatní družičky, natočené do lehkých loken a na hlavě měla bílo, modro, zlatý věneček.

 „No vida, moc ti to sluší,“ řekla Erika Katrin a do pokoje přišel Paul s Marlen. Jelikož už Eričiny rodiče nežili, tak Katrininy rodiče si v tento den zahráli na rodiče i Eriky, i když to byl jen strýc a teta.

 „Jako princezna,“ řekla Marlen.

 „Tak, jak jsme na tom?“ vletěla do pokoje rudovlasá žena v černých koktejlkách a s perlovým náhrdelníkem.

 „Dobře, už tu máme i hlavní družičku,“ řekla Erika.

 „No vida, tak už jsme komplet. Já jsem Valentina, koordinátorka svatby,“ představila se, aby Katrin věděla, kdo má svatbu na povel. „Eriko, vy jste dobrá? Moc vám to sluší, vypadáte v pohodě. Teta jde do síně.“ Kývla k Marlen a ta dala Erice symbolickou pusu na tvář a odešla.

 „Já jsem úplně v pohodě. Co Ben?“

 „Ženichovská klasika, bílá barva obličeje se střídá se zelenou. Ale už je také oblečený a moc mu to sluší. Za pět minut si pro vás přijdu a přejdeme k obřadu. Družičky se mnou. Partneři už jsou připraveni u obřadního místa“ řekla Valentina a zamířila ze dveří. Další tři družičky se vrhly za ní, až jim šaty vlály.

 „Pardon, ale já žádného partnera nemám,“ dobíhala je Katrin.

 „To je v pořádku, hlavní družička jde se svědkem nevěsty,“ řekla Valentina a došla ke zdobeným dveřím, u kterých už postávali tři muži v tmavých oblecích. Družičky jí doběhly a každá šla ke svému muži. „Vy se postavte tady, já jdu pro svědka,“ ukázala na jeden bod na podlaze. Šel z ní respekt, a tak Katrin poslechla. Dveře do síně se otevřely a chodbou k síni přicházela Erika s Paulem. Hudba začala hrát a Katrin se rozhlížela, kdo je ten svědek nevěsty, se kterým má jít.

První družička s partnerem už byla dva kroky v síni a Katrin byla stále sama. Popošla víc ke dveřím, když v tom někdo přiběhl k ní a vzal ji za ruku.

Autor Lůca, 09.04.2021
Přečteno 29x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter