Pod maskou hříchu - Kapitola 18.

Kapitola 18 — Elena

Kristy seděla naproti mně v malém bistru na rohu kampusu, lokty opřené o stůl a oči přimhouřené tak, jak to dělala vždycky, když cítila, že jí něco tajím.

„Tak dobře,“ řekla pomalu. „Teď mi řekni pravdu.“

Zamíchala jsem lžičkou kávu, i když už byla dávno studená.

„Jakou pravdu?“

Kristy protočila oči. „Tu, kvůli které se poslední dva dny usmíváš do telefonu jako idiot.“

Nevydržela jsem to a krátce se zasmála. Ale smích rychle zmizel, protože jsem si uvědomila, že jí to stejně nakonec řeknu.

Jen jsem si nebyla jistá, kde začít.

„Pamatuješ na ty anonymní zprávy?“ zeptala jsem se tiše.

„Samozřejmě,“ odpověděla okamžitě. „Ten tajemný stalker, co tě sleduje.“

„No… nejsou to už jen zprávy.“

Kristy se narovnala.

„Počkej, co? Jak že to UŽ nejsou jen zprávy?“

Zhluboka jsem se nadechla.

„Sešli jsme se po tom večírku.“

Na několik vteřin bylo ticho.

Pak Kristy prudce položila hrnek na stůl.

„Ty sis nakonec dala rande s anonymním chlapem z internetu?!“

„Nebylo to tak úplně rande, bylo to jiné, on…“ zamumlala jsem.

„Eleno.“

„Měl masku.“

Kristy na mě několik vteřin jen zírala.

„Masku.“

Přikývla jsem.

„Ghosta z Warzone.“

„To si ze mě děláš srandu.“

„Nedělám.“

Opřela se o židli a vjela si rukou do vlasů.

„Dobře, dobře,“ vydechla. „Začneme od začátku. V noci jsi šla na schůzku s anonymním klukem v masce.“

„Ano.“

„A?“

Ta otázka ve mně okamžitě probudila vzpomínky.

Tma.

Jeho hlas u mého ucha.

Jeho ruce na mé kůži.

Ucítila jsem, jak mi po zádech přeběhl mráz.

Kristy si toho všimla.

„Ty se červenáš.“

„Nečervenám.“

„Červenáš.“

Zakryla jsem si obličej dlaněmi a zasmála se nervózně.

„Bylo to…“

„Ano?“

„Intenzivní.“

Kristy se naklonila blíž.

„Jak intenzivní?“

Na chvíli jsem zaváhala.

Pak jsem řekla pravdu, protože jsem věděla, že by nemělo smysl jí něco zapírat.

„Nikdy mě nikdo nedokázal takhle rozpálit.“

Její obočí vyletělo nahoru.

„Takže byl dobrý.“

„Kristy.“

„Co je? Jen se ptám.“

„Nejde jen o to.“

Zavrtěla jsem hlavou.

„Bylo to zvláštní. On měl všechno pod kontrolou. Věděl přesně, co dělá a já…“

„Ty ses nechala vést,“ doplnila mě Kristy.

Pomalu jsem přikývla.

Na chvíli jsme obě mlčely.

Pak se Kristy usmála.

„Dobře. Takže tajemný sexy Ghost.“

„To nezní moc reálně, když to říkáš takhle.“

„Ale je to přesně tak.“

Napila se kávy a pak se na mě podívala tím svým analytickým pohledem.

„Takže otázka číslo jedna.“

„Jaká?“

„Kdo to sakra je?“

Povzdechla jsem si.

„Právě to nevím.“

„Má nějaký přízvuk?“

„Ne.“

„Výšku?“

„Vyšší než já.“

„To je polovina univerzity.“

„Díky.“

Kristy chvíli přemýšlela.

„Dobře a koho podezíráš?“

Na okamžik jsem zaváhala.

Pak jsem řekla jméno, které mi poslední dny nechtělo opustit hlavu.

„Bena.“

Kristy zamrkala.

„Cole?“

„Možná.“

„To je docela velký skok.“

„Já vím,“ přiznala jsem. „Ale něco na tom nesedí.“

„Třeba?“

„Ten způsob, jak se na mě někdy dívá.“

Kristy se pousmála.

„Takže jsi do něj trochu zamilovaná.“

„Ne.“

„Eleno.“

„Dobře,“ povzdechla jsem si. „Možná trochu.“

A právě to bylo na celé situaci nejvíc matoucí.

Ghost mě přitahoval způsobem, který byl temný a vzrušující.

Ale Ben mě přitahoval úplně jinak.

„Takže,“ řekla Kristy pomalu. „Líbí se ti dva kluci.“

„Ano.“

„A jeden z nich je anonymní chlap v masce.“

„Ano.“

„A ty si myslíš, že by to mohl být ten druhý.“

„Opět ano.“

Kristy se usmála.

„To je vlastně docela zábavné.“

„Pro tebe možná.“

„Tak ho otestuj.“

„Jak?“

„Flirtuj s ním.“

Zvedla jsem obočí.

„Prosím?“

„Pokud je to on, bude reagovat.“

Ta myšlenka mi okamžitě začala dávat smysl.

A zároveň mě děsila.

„Možná to zkusím,“ řekla jsem nakonec.

O několik hodin později jsem stála u své skříňky ve škole.

Chodba byla plná lidí, hlasy se odrážely od stěn a někde v dálce někdo hlasitě pustil hudbu.

Snažila jsem se tvářit normálně.

Ale uvnitř jsem byla napjatá.

Ben stál o pár metrů dál u skříněk se svými kamarády.

Mark něco vyprávěl a ostatní se smáli.

Ben poslouchal a jen občas přikývl.

A pak zvedl oči.

Naše pohledy se střetly a já ten kontakt chtěla udržet co nejdéle.

Lehce jsem se usmála a čekala na odpověď.

Viděla jsem, jak se jeho výraz na zlomek vteřiny změnil.

Pak jsem otevřela skříňku.

A ztuhla.

Na vnitřní straně dveří byl přilepený malý černý papírek.

Srdce se mi okamžitě rozbušilo.

Pomalu jsem ho odlepila.

Na papírku byla dvě slova.

Hezký úsměv.

Zalapala jsem po dechu.

Telefon v kapse zavibroval přesně v tu chvíli.

Vytáhla jsem ho.

Nová zpráva od neznámého čísla.

Ale příště ho zkus jen pro mě.

Zvedla jsem hlavu.

Na druhé straně chodby stál Ben.

A díval se přímo na mě.

Jako by přesně věděl, co jsem právě přečetla.

A já si v tu chvíli uvědomila jednu děsivou věc.

Ben Cole mě právě začínal lovit.