Pod maskou hříchu
Pod maskou hříchu
Sbírky » Próza
(13.02.2026 - rozpracováno)
Prolog: Každý člověk nosí masku.
Někteří si ji nasadí, aby zapůsobili. Jiní, aby přežili. A pak jsou tací, kteří ji nosí tak dlouho, až zapomenou, jak vypadá jejich vlastní tvář.
Já jsem si kdysi myslela, že masky patří jen do her. Že je člověk může kdykoliv sundat, odložit na stůl a zase být sám sebou. Jenže některé hry se nedají ukončit. Některé začnou jedním pohledem, jednou větou, jedním špatným rozhodnutím… a skončí tím, že už nevíte, kdo vlastně jste.
Říká se, že nebezpeční lidé přicházejí s varováním. Že poznáte, když se blíží něco, co vám může ublížit.
To není pravda.
Ti nejnebezpečnější přijdou tiše. Bez hluku. Bez varování.
A podívají se na vás způsobem, který ve vás něco probudí.
Něco, co už nejde vzít zpátky.
Kdybych tehdy věděla, co ten jeden pohled změní, možná bych se otočila a odešla.
Jenže to bych nesměla být já.
A on by nesměl být on.
Někteří si ji nasadí, aby zapůsobili. Jiní, aby přežili. A pak jsou tací, kteří ji nosí tak dlouho, až zapomenou, jak vypadá jejich vlastní tvář.
Já jsem si kdysi myslela, že masky patří jen do her. Že je člověk může kdykoliv sundat, odložit na stůl a zase být sám sebou. Jenže některé hry se nedají ukončit. Některé začnou jedním pohledem, jednou větou, jedním špatným rozhodnutím… a skončí tím, že už nevíte, kdo vlastně jste.
Říká se, že nebezpeční lidé přicházejí s varováním. Že poznáte, když se blíží něco, co vám může ublížit.
To není pravda.
Ti nejnebezpečnější přijdou tiše. Bez hluku. Bez varování.
A podívají se na vás způsobem, který ve vás něco probudí.
Něco, co už nejde vzít zpátky.
Kdybych tehdy věděla, co ten jeden pohled změní, možná bych se otočila a odešla.
Jenže to bych nesměla být já.
A on by nesměl být on.
Návštěvnost
