Manželství u prázdného stolu

Manželství u prázdného stolu

Anotace: ..pokračování

II.

Blížil se červenec. Ten měsíc jsme každoročně vyráželi na dovolenou směr Benátky. Jak ironické a pošetilé. My dva.. Já a můj nesnesitelně arogantní manžel. Dodnes nechápu, jak jsem si jej mohla vzít. Čím mě tak okouzlil? Ano, přiznávám. Sex s ním byl vždy vzrušující, jeho podmanivé oči plné touhy. Věděla jsem, že nikdy nebudu citově strádat. Jak jsem byla bláznivá.
Věci jsou naloženy, můžeme vyrazit. Poslední loučení s Kaufmannovými, našimi zvědavými sousedy. Petr mi otevírá dveře a paní Kaufmannová je vzteky celá zelená, jak galantního muže mám. Její muž, starý alkoholik, který není schopný trefit z hospody domů, ji má leda tak na uklízení zvratků, jimiž ji častuje snad každý den. „Kdyby věděla, jaký poklad mám doma já, asi by mi tolik nezáviděla“, povzdechla jsem si.
Sedím poslušně usazena v autě, úsměv od ucha k uchu. Nikdo se nikdy nesmí dozvědět, co se u nás děje. Tyhle věty mi stále a donekonečna znějí v hlavě.
Nevím proč, nikdy jsem taková nebývala. Jako bych nežila, tělo nerozumí svému mozku. Řídím se pouze pokyny Petra. Ale ještě to se mnou není tak zlé, uvědomuji si to. To přeci znamená, že ještě žiju! Nebo ne?
Hlava mi klesá, bořím se do sedačky, přeji si, aby mě celou pohltila. V tom nastoupí Petr. „Co zase děláš, ty krávo blbá? Dokážeš mě jenom prudit. Ale počkej, v Benátkách ti ukážu co proto!“ Polévá mě horký pot, nepomáhá ani klimatizace, kterou Petr pro svou ochranu před venkovními, ukrutně horkými teplotami pustil. „Je mi zima, špitla jsem. Mohl bys to, prosím, ztlumit?“ Petr se nenamáhá reagovat. Vidím jeho upřený pohled směr vozovka, nečitelný výraz ve tváři neznačí nic dobrého. Raději ho tedy nebudu provokovat a zaměřím své myšlenky k cíli naší cesty, Benátkám.
…Benátky, to romantické místo, vidím statného muže, vlasy sčesané na pěšinku, tričko do véčka, náruč plná květin. „Ach“, povzdechla jsem si a bohužel nahlas. Petr se v tu ránu probral ze svého soustředěného řízení. Otočil hlavu ke mně a řekl: „Co vzdycháš, mrcho? Joo, panička se nudí? Počkej, já tě hned zaměstnám.“ V tu chvíli jsem věděla, co bude následovat. Alespoň jsem si to myslela. Petr mě však opět vyvedl z omylu. Sjel rukou z volantu, rozepl si zip u svých kalhot, vytáhl svoji „chloubu“ a řekl: „nudíš se, tak mi ho vykuř“. Chtěla jsem protestovat, vše bylo marné. Když viděl, že se k ničemu nemám, rozčílil se, natáhl se po mně rukou, chytil hlavu a donutil mě to udělat. „Mysli na něco pěkného“, přikazuji si. Marně… Jsem natolik zhnusena… Mám pocit, že už nemohu dál.
Autor LOMI, 01.03.2013
Přečteno 500x
Tipy 3
Poslední tipující: loti, Romana Šamanka Ladyloba
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí