ÓDA NA BLBOST

Ó lidská blbosti
ó slova nesmyslná
ubohá malosti
proč jsou tě města plna

Ty chléve uzavřený
Z dubových prken sbitý
Okove olověný
Jenž poutáš um i city

Ó lidská blbosti
Jíž mnoho z nás je zpito
Pronikáš do kostí
A není nám to líto

Naplníš žaludek
Ohrado pro dobytek
Zatemníš úsudek
Je-li ho aspoň zbytek

Ó lidská blbosti
Ó temnoto ty marná
Dovádíš k tvrdosti
Duši, jež bývávala tvárná

Ty vedeš život svůj
I v mozku učeného
Jenž hází rozum v hnůj
Anebo na druhého

Byla jsi, blbosti,
Mou školou bez diplomu
Že nechci slávu, přednosti
Ni dlouhý život stromů

Vím, když tě odkrývám
A příklady tvé živé
Že pod nebem přežívám
Tu, dnes, v realitě sivé

Ó lidská blbosti
Temnoto nad temnoty
Vzdor té tvé sladkosti
Vyústíš do prázdnoty.