„já a moje myšlení
„já a moje myšlení
Sbírky » Poezie
(20.05.2025 - rozpracováno)
Prolog: Nevyrůstal jsem v tichu, ale v hluku světa, který často křičí, než aby naslouchal. A tak jsem si ticho vytvořil sám – v básních, ve slovech, v přemítání, které možná nedává smysl ostatním, ale mně pomáhá přežít další den.
Mé básně nejsou umění.
Jsou výkřikem i šeptem. Jsou tím, co zůstane, když už se nemohu nikomu ozvat. Jsou rozhovorem, který neproběhl, objímáním na dálku, slzami, které jsem polkl dřív, než stihly spadnout.
Miloval jsem. Hlouběji, než jsem věřil, že je možné.
A možná právě proto to bolí.
Ale i bolest má své místo – učí mě pustit, aniž bych přestal doufat. Učí mě dávat, aniž bych očekával návrat. A učí mě být tady. Pro ni. Pro sebe. Pro vás.
Každý verš, který napíšu, je kapkou ve sklenici, kterou jednou snad vypiju bez hořkosti.
A možná se ohlédnu a uvidím – že všechno to ticho, ve kterém jsem hledal smysl, mluvilo ke mně celou dobu.
Mé básně nejsou umění.
Jsou výkřikem i šeptem. Jsou tím, co zůstane, když už se nemohu nikomu ozvat. Jsou rozhovorem, který neproběhl, objímáním na dálku, slzami, které jsem polkl dřív, než stihly spadnout.
Miloval jsem. Hlouběji, než jsem věřil, že je možné.
A možná právě proto to bolí.
Ale i bolest má své místo – učí mě pustit, aniž bych přestal doufat. Učí mě dávat, aniž bych očekával návrat. A učí mě být tady. Pro ni. Pro sebe. Pro vás.
Každý verš, který napíšu, je kapkou ve sklenici, kterou jednou snad vypiju bez hořkosti.
A možná se ohlédnu a uvidím – že všechno to ticho, ve kterém jsem hledal smysl, mluvilo ke mně celou dobu.
Obsah sbírky:
