Průvodčí - Druhé dějství (I. část)

Anotace: Přináším další část mého díla. Jedná se o příběh mladého průvodčího, který se nechtěl dřít a chtěl dělat to co dělal jeho otec. Přispívám sem první část, druhého dějství, pozdějí sem hodím i druhou část, ale kdy to ještě nevím. Přeji krásné čtení.

Druhé dějství
První vystoupení

Ve vozovně Husovicích se setkají Tomáš s Františkem, kteří mají poprvé spolu službu.
František: Zdravím tě chlapče, ty jsi ten novej průvodčí že ?
Tomáš: Ano, to jsem já.
František: (pokládá tašku na zem) Jmenuji se František Saudek, můžeš mi klidně říkat ''Franto''. Jak pak se jmenuješ ty ?
Tomáš: Tomáš...(zakašle si) Tomáš Karba.
František: (potřásne si s Tomášem ruce) Vítej na palubě Tomáši.
Tomáš: Eh díky pane Saudek.
František: Chlapče, vypadá to že dneska máme spolu službu a to na dvojce, pojď zavedu tě k našemu dnešnímu vozu (zvedne tašku).
František a Tomáš přicházejí k dřevěné tramvaji.
Tomáš: Tak to je ona ?
František: Přesně tak Tomáši, s timhle pěkným dřevákem dneska pojedeme.
Tomáš: Je moc pěkná.
František: Máš u sebe kleštičky a jízdenky ?
Tomáš: Ano, mám všechno pane (ukazuje kleštičky).
František: Výborně (otevírá dveře), myslím, že můžeme vyrazit.
Tomáš: Vypadá to, že musíme (nastupuje).
František zastavuje na zastávce. Pasažéři nastupují a zdraví Tomáše a Františka, poté se všichni posadí.
Tomáš: (zapíská) Odjezd ! (zpátky nastupuje).
František: (rozjíždí se) Tak Tomáši, je to na tobě, můžeš kontrolovat lidi.
Tomáš: (Vytahuje kleštičky) Jdu na to.
Tomáš prochází mezi pasažéry.
Tomáš: Dobrý den, máte jízdenku ?
První pasažér: Ano tady (vytahuje jízdenku).
Tomáš: Děkují (cvaká lístek a předává pasažérovi) Prosím.
První pasažér: Děkují.
Tomáš: Máte jízdenku ?
První pasažérka: Potřebovala bych si jeden koupit.
Tomáš: Dobře, tak to bude 5 haléřu prosím.
První pasažérka: (předává halíř) tady pane průvodčí.
Tomáš: (cvaká lístek a předává pasažérce) prosím.
První pasažérka: Děkují.
Tomáš: Máte lístek ?
Druhá pasažérka: Ano (podává lístek) tady prosím.
Tomáš: (Cvaká jízdenku a předává pasažérce).
Druhá pasažérka: Děkují.
Tomáš: Máte jízdenku ?
Druhý pasažér: Ne, nemám.
Tomáš: V tom případě si musíte u mne koupit.
Druhý pasažér: Nemám u sebe peníze.
Tomáš: Je mi líto, ale budete muset na další zastávce vystoupit.
Druhý pasažér: Však to taky udělám, protože stejně hned vystupují.
Tomáš: Dobrá nebudu se s vámi dohadovat, ale jestli nevystoupíte, budeme to muset řešit přes četnictvo.
Druhý pasažér: Nebojte se pane průvodčí, já vystoupím.
Jakmile tramvaj zastavila na další zastávce, pasažér vystoupil.

Druhé vystoupení

Na konečné stanici ''Ústřední hřbitov smyčka'' mají Tomáš s Františkem pauzu.
František: (vzdychne si) tak, máme dvacet minut pauzu.
Tomáš: Všiml jsem si (posadí se na schod tramvaje).
František: (Zapálí si cigaretu) Tomáši řekni mi, proč si se vůbec vydal na dráhu průvodčího ? Takovej mladej, dobře vypadající kluk a děláš tuhle práci.
Tomáš: Víte, můj táta byl strojvůdce parních šalin, lokomotivy byly celej jeho život, když se začali tady v Brně rušit parní troje, přestoupil k dráhám jako výpravčí v Ořechově, hodně často mě tam bral a docela se mi tam líbilo. Zabila ho španělská chřipka, když mi bylo asi šest let a já jsem chtěl dělat to co on - stát se výpravčím, jenže mě nevzali. Moje maminka, která mi před třemi týdny zemřela, mě chtěla dát na mechanika, ale nechtěl jsem se hodně nadřít, tak jsem se rozhodl, že nastoupím jako průvodčí.
František: To je mi líto hochu a ty teď bydlíš sám ?
Tomáš: Ano, v jednom málém bytě v Židenicích.
František: Měl si někoho ? Tím myslím: holku, kamarády a podebně ?
Tomáš: Ne, neměl jsem nikoho, vždycky jsem byl hodně uzavřený člověk, ani ve škole jsem nebyl moc v oblibě.
Přichází Martin.
Martin: Čau hoši.
František: Čau Martine, tak co už si někoho zase pokutoval ?
Martin: Jenom dva chudé Němce, zrovna se přesouvám na autobusovou linku ''A'' tam jsem ještě revizi neprováděl (podívá se na Tomáše). To je ten nový kolega ?
František: Ano to je on.
Martin: (natahuje ruku) Ahoj, jmenují se Martin Gross.
Tomáš: Zdravím, jmenují se Tomáš Karba.
Martin: Rád tě poznávám Tomáši, tady Franta mi o tobě vyprávěl, vítej mezi členy dopravy.
Tomáš: Děkují moc.
Martin: No nic, musím jít, tak se mějte chlapi.
Odejde Martin.
Tomáš: Kdo to vůbec je ?
František: Martin je nejmladší ze všech revizorů u nás, dělá tuhle práci asi už deset let, můžeš se na něj spolehnout, vždy rád pomůže, je to fajn chlap a kamarád, má velice hodnou manželku, moc dobře peče.
Tomáš: To rád slyším.
František: (típne cigaretu a podívá se na přicházející Janu) Hele jde sem další kolegyně.
Přichází Jana
František: Ahoj Janičko, tak copak že jsi v civilu ?
Jana: Zdravím vás Franto, měla jsem ranní takže už mi skončila služba, teď jdu nakupovat, pak budu furt doma vařit.
František: Co Jarda ?
Jana: O Jardovi radší ani nemluvit.
František: Něco provedl ?
Jana: nechci to moc řešit.
Přichází Jarda.
Jarda: Jano ! Kde se zase flákáš ? Měl jsem hroznej strach víš ?
Jana: (vyděšeně) Jardo já...(přeruší jí Jarda).
Jarda: Drž hubu ! Pojď se mnou, musíme si promluvit.
Jana: Ale já ještě musím nakoupit jídlo, co budeme jíst ?
Jarda: (popadne Janu za ruku) To mne nezajímá ! Půjdeš se mnou domů !
Jarda hodí Janu do auta, nastoupí a oba odjedou.
František: (říká si pro sebe) takže Martin měl nakonec pravdu, chudák holka.
Tomáš: Co to mělo znamenat ?
František: (vstane ze schodů a jde směrem ke kontroleru) Hele musíme jet na nástupiště, řeknu ti to po službě, třeba v hospodě, jestli můžeš ?
Tomáš: (vstává ze schodu) Ano velice rád.
Oba odjedou.

Třetí vystoupení

Do bytu přichází Jarda s Janou, kterou průdce drží za ruce.
Jarda: (násilným způsobem posadí Janu na židli) Tady si sedneš a budeš poslouchat, co se ti řekne !
Jana: Proš jsi na mne takový Jardo ?
Jarda: Víš proč, protože mi děláš jenom starosti, když končíš, flákaš se po barech s kamarádkama a tys mi nedala ani jednou vědět, vracíš se vždycky úplně opilá, špinavá a smrdíš chlastem.
Jana: Jardo poslouchej...(přeruší jí Jarda)
Jarda: (vlepí Janě facku) ne, ty poslouchej ! Ty nevymáchaná couro ! Dala si slib svému otci, že se o mne postaráš a že mě budeš navždy milovat, tak ho kurva koukej ten slib dodržet.
Jana: Tak to je ta tvoje láska ? Mlátit svou dívku, tahat se s děvkama, prát se s kamarádama v hospodě, jsi jenom chudák bez budoucnosti !
Jarda: (shodí Janu ze židle) Jak to se mnou mluvíš ? Jediná děvka kdo tu je seš ty !
Jana: Táta tě jenom podplatil, abys se mnou byl, nikdy jsi mne nemiloval, stejně jako já tebe ne ! S tebou navždy skončila ! (začne plakat)
Jarda: Víš co, jdi se vybrečet do pokoje. Tohle divadlo na mne nezkoušej ! Rozumíš ? Bež, Vypadní !
Jana vstává ze země a odchází do pokoje.
Jarda: Jak ta coura se mnou může takhle mluvit ? Tohle už překračuje všechny meze, potřebuju si dát pár - ne pár - několik panáků !
Odejde Jarda.
Jana: (vyleze z pokoje) Ten parchant, opíjet se to by mu šlo, ať si ho čert veme ! Skončila jsem s tebou ! Bež si za těma tvýma děvkama ! Slyšíš mě ? Najdu si lepšího chlapa než tebe. Zítra mám odpolední, má tam být se mnou někdo úplně novej, doufám, že je milý a má k ženám úctu. To uvidím zítra, teď si půjdu lehnout, nějak mne bolí za krkem, když mě Jarda shodil ze židle.
Vrátí se zpátky do ložnice.