Úvaha nad vírou

Úvaha nad vírou

Anotace: ...

Víra. Slovo, na které je většina českého národa alergická. Použijí ho maximálně ve spojení "víra v lepší zítřky", a tím to hasne. Malá menšina, kterou ostatní považují za něco mezi potenciálními teroristy a zlotřilými paliči knih, používá slova jako Víra, Bůh, Bible a podobně zásadně s velkým písmenem, v únoru po sobě čmárá popelem a na malé děti cáká ledovou vodu.

Když člověk mluví s cizincem, mívá pocit, jako že se ti zatracení křesťani rozlejzají úplně všude, jen naše malé království, naše duše outlé v těle čilém, zůstaly před tou nákazou uchráněny. Ale pak mu to začne někde hlodat, že i ten tolik opěvovaný a vyzdvihovaný Západ píše Bibli s velkým B, a i ti slavní kurevníci Francouzi mívají nějákého zpovědníka... A najednou se ptá, jestli i jeho ateismus není jen projevem české malosti...

I já jsem se takto ptala. Prohlásíte-li na některém ze setkání rádobyitelektuálů, že věříte v Boha, automaticky si vás zařadí někam mezi inteligenci kopáče a orangutana. Diskuze o víře s ateisty je velmi složitá, není to však nic proti diskuzi o víře s věřícími.

Takový člověk, který chodí každou neděli do kostela a nestihne se předtím ani nasnídat, má najednou dojem, že ho osvítil duch svatý a že je tu jakási (má) zbloudilá duše, která také touží po Božím světle. A tak se začne ohánět citáty z Bible, bere do huby kdejakého svatého a vychrlí na vás spoustu odkazů a knih, ale VLASTNÍ NÁZOR žádný. A tak se člověk musí ptát sám sebe a odpovídat si, což je dost složité, protože většina lidí spolu souhlasí.

Ze všech těch filozofických disputací na téma Bůh (myslím teď toho křesťanského), jsem nakonec vyrozuměla jednu, ale pro mě naprosto zásadní věc. Bůh a člověk jsou jako hráči šachů, Bůh je takový Kasparov a člověk naproti tomu desetiletý kluk. Možná tomu chlapci někdo vysvětlil pravidla (alias základy fungování vesmíru), ale konečný výsledek zápasu stejně závisí POUZE na tom, jestli se Kasparov rozhodne nechat tě vyhrát, nebo tě prostě smete. Nějaké dílčí tahy na to nemají vliv.

A tohle mi nejde na mysl. Je tedy člověk odpovědný sám za sebe nebo ne? Není nakonec VŠECHNO jen Boží vůle, a nedá se tak omluvit COKOLIV?

Bůh je také prý dokonalá bytost. Vševědoucí, všemohoucí, všudypřítomný, zkrátka to, co člověk nikdy být nemůže. Není však právě toto důkazem neexistence toho slavného křesťanského Boha? Vždyť vše, co lidé vždy chtěli, on může. Lidský faktor je tam jasně čitelný. Kdyby si někdo chtěl vytvořit dokonalou bytost, která nad ním drží ochrannou ruku, automaticky by sáhl po vlastnostech, které nemá a nikdy mít nemůže. Gazelí bůh umí určitě létat, protože to je jediný stoprocentně účinný způsob, jak uniknout predátorům...

Bůh je také dobrotivý, zatímco Satan nás svádí z cesty. Další snadná výmluva. Já nic, to Ďábel...

Přesto přese všechno jsem ochotná diskutovat dál. Pořád si myslím, že možná někde něco je, ale pochybuji, že by se to zabývalo miliardami mrňavých malých živůtků někde tady dole. Spíš to určilo pravidla a teď to čeká, jak dobře pohrajeme. Nechá nás vyhrát?
Autor voedor, 07.03.2009
Přečteno 742x
Tipy 5
Poslední tipující: Unyle Pěl, Simísek, Romana Šamanka Ladyloba
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Děkuji za komentář, Hippy. Přesto musím nesouhlasit.

Na jednu stranu píšeš, že Bůh může mít vlastnosti, které jsou nám, lidem, odepřeny. Dobrá. Proč tedy ale hned v první větě svého příspěvku odmítáš tezi, že je Bůh energie? Pouze energie může prostupovat veškerou hmotu právě tak, jak je psáno v Bibli. Jednotná vůle, řád, pravidla hry, říkejme si tomu jak chceme, ale energie, vědomí a život jsou tři cípy téhož trojúhelníka.

Náš rozum, osobnost, invence, to všechno jsou jen elektrické impulzy někde v mozku. Celé naše tělo je založené na slaboučké polaritě. Když zachraňujeme život, znovu rozbíháme srdce, děláme to pomocí elektřiny..

To je to, co jsem chtěla říct. Nepopírám, že existují pevně daná pravidla existence života na tomhle světě. Že i zastánci teorie Velkého třesku počítají s nějakým bodem 0, okamžikem počátku. Fyzikální zákony nejsou ničím jiným než pravidly hry. Pro nás nesmírně složitými, jistě.

Ale odmítám existenci hodného vousatého strýčka, transformovaného Dia Hromovládného, obklopeného partou andělů, co když ho o to někdo prosí, zašle na požádání zázrak v kostce. Učení Mojžíše a Ježíše je bezesporu geniální, vždyť obstálo mnoho zkoušek v průběhu staletí (a může vydržet ještě dlouho, jestli papež přestane brojit proti kondomům apod.),ale Bible je prostě dílo lidí. Můžeme to samozřejmě iterpretovat tak, že jejich invence pocházela od té božské energie, kterou jsem zmínila výše. Fajn.

voedor

23.03.2009 16:29:00 | voedor

Já osobně pochybuji, že by svět stvořila nějaká energie, síla. Ta sama o sobě nedává život. Už jsi někdy viděl, že by energie nebo jakási síla darovala život? Ano, slunce, voda a vzduch a nějaké živiny mohou v jisté kombinaci způsobit vznik určitého života. Ale člověka mohla stvořit jen živá bytost, živá osoba. Myslím, že to právě je Bůh. Bůh je živá osoba, osobnost.

Bůh je vševědoucí, všemocný atd., jak píšeš. Postavím vedle sebe dva lidi s rozdílnými vlastnostmi. Jeden lže, podvádí, krade, zabíjí, nemá nic v úctě. Druhý je poctivý, čestný, stará se o rodinu, je vzorem pro druhé. Kterého z nich si vybereš? Každý normální člověk samozřejmě řekne, že toho druhého. Poctivého, dobrého, laskavého. Jeden ty dobré vlatnosti a schopnosti má, druhý nikoli. Je mezi nimi obrovský, přímo propastný rozdíl. Jeden má vlastnosti obdivuhodné, druhý zavrženíhodné. Co když je to stejné i s Bohem, když to tak může být u lidí? Když máme tak rozdílné vlastnosti a schopnosti, nemůže on mít také vlastnosti naprosto odlišné od našich?

Nerad cituji z Bible, když jsi tak proti tomu, ale na začátku stojí, že člověik mluvil s Bohem, znal Boha a byl nesmrtelný. Vše ztratil až svou touhou být jako Bůh.

Šachová hra? V jistém smyslu ano. Ne však tak, že jsou rozmístěny figurky a pak hráči odchází a nechávají je tak. Je to šachová hra, jejímž cílem je odehrání nádherné, zábavné partie. Partie v tomto světě, kdy člověk má žít podle přírodních a božích zákonů.

22.03.2009 20:28:00 | Hippy

bůh je synonymem víry v sebe sama...

08.03.2009 19:49:00 | enigman

Začátek úvahy je dokonalý:)

Ale zase na druhou stranu, záleží, s kým se o víře bavíš... Mám pár tolerantních kamarádů, kteří to berou stylem: "Já nevěřím, ale jestli ty jo, je to tvoje věc a vůbec nic se nemění."

Pak mám známého, kterého bych mohla zařadit do oné skupiny velmi "věřících věřících", co se ohánějí všemi svatými.

Já do kostela nechodím(byla jsem tak...jednou, dvakrát?), ale věřím. Svým způsobem. Nedokážu citovat z Bible, tu jsem také četla jen jednou, nedržím půsty, adventní věnce, bla bla bla... Ale uvnitř sama sebe věřím, a to je podle mě nejdůležitější znak oné pravé, čisté víry.

08.03.2009 10:20:00 | Simísek

jééé, pro mně moc líbívá úvaha

07.03.2009 21:15:00 | Romana Šamanka Ladyloba

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí