Návštěvnost
Náboženství je opiem lidstva
Náboženství je opiem lidstva
Anotace: .... něco ze školy.... aneb zamyšlení na filozofii :)
Nepovažuji se za věřící, přesto věřím sama v sebe a v lidi a přátele kolem mě. Každý z nás by se měl svobodně rozhodnout, o tom zda chce v něco věřit nebo ne. Co odsuzuji je právě návykovost, kterou v sobě náboženství má. Každý věřící je v podstatě součást nějakého většího davu a většinou nemyslí sám za sebe, ale bezcílně poslouchá to, co mu je vnucováno. Protože je snazší poslouchat, co nám jiní nakážou a pak mít na koho shodit vinu. Uznávám jednu věc a tu, že je třeba se řídit určitými pravidly- ty nám náboženství poskytují. Ale nemyslím si, že by právě podstatou náboženství mělo být bezhlavě se jimi řídit. Spíš by nám mělo dát pocit jistoty, že máme v co doufat. Mě osobně se líbí mnoho myšlenek z náboženství různých kultur, například myšlenka reinkarnace. Také pravidla ze satanizmu spíše hledí na člověka. Co se mi nelíbí je právě ten fanatizmus, který zabíjí lidi ve jménu někoho nebo něčeho, ale také sami sebe. Obhajují se tím, že udělali něco, protože jim to shora někdo nařídil nebo ve jménu někoho (např.: Křižácké výpravy)?! Dle mého názoru je to naprostá hloupost. Každý žijeme svůj život a zodpovídáme za své činy a neměli bychom svalovat vinu na náboženství. V tom okamžiku nejednáme sami za sebe, ale za to „opium“ v nás.
Závěrem bych řekla, že s výrokem celkem souhlasím, protože ať jsem ateista nebo věřící náboženství bude ovlivňovat můj život nebo životy lidí kolem mně a nezbavím se ho.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskJe to docela zajímavý text. Poměrně jednoduše v několika větách jsi přešla vývoj lidského duchovna od počátku po současnost, čímž se nabízí otázka, jestli se něco zajímavého nepřeskočilo. Nicméně ve výsledku se shoduješ, že duchovno má každý člověk v sobě. Pak kritizuješ zajímavý psychologický proces přenosu, kdy jednotlivec nahrazuje svoji identitu za dav a tím davem je v případě této úvahy náboženská skupina (koneckonců to můžou být skupiny bankéřů z Wall street, politické partaje, vyznavači životního ale i hudebního stylu apod. - to jsem se snažil shrnout zde http://www.liter.cz/uvahy-zivot-279784-cist).
Závěr úvahy je opatrně podaný a vyznívá smířlivě až rezignovaně (zatím?). Nicméně náboženství prezentované lidmi (např. denominací v církvi) je v podstatě nějaká "klubová scéna" (většinou s dost blbými otvíracími hodinami) a z členství v klubu plynou nějaké výhody - kdo je v klubu - má výhody, kdo není v klubu - má smůlu. Myslím, že větší magii v tom už asi nenajdeme. Pak je subjektivní rovina: člověk a dogma a tady bývá kámen sporu, protože každej jsme nějakej a právě tyhle projevy jsou předmětem kritiky tvého textu a vzhledem k tomu, že se to pokoušeli rozlousknout jiní střelci (Freud, Jung, Nietzche...) a nepodařilo se jim to. A tenhle "boj" bude pořád pokračovat, jako pokračoval tehdy, když se společnost oprostila od myšlenky, že vše kolem nás je nějaký duch, který řídí lidský život, a nahradila to za panteon bohů na jednom konkrétním místě, stejně tak když se panteon bohů nahradil jedním bohem a stejně tak, kdy byl ten jeden bůh nahrazen člověkem. Asi tak.
20.09.2013 16:46:34 | dead-head
Docela mne zaujalo, že na to kolik ti je let, tak je tvůj příspěvek prostoupen Marxovým výrokem, s nímž nejen souhlasíš, ale hrdě se hlásíš i ke svému ateismu. V podstatě by se dalo říci, že jsi typickou Češkou. Češi jsou totiž prý zdánlivě nejateističtějším národem na zeměkouli. Slůvko zdánlivě se mi do mé předchozí věty nezatoulalo omylem, nýbrž zcela záměrně. My Češi, kteří světu a přiznejme si, že více než než světu, spíše sami sobě s oblibou tvrdíme, že máme zlaté ručičky a že v každém z nás je kus muzikanta se navíc máme za ateisty. Jenže ve skutečnosti si sami sobě lžeme. Na tvrzení o zlatých českých ručičkách možná něco kdysi i bylo, ale ty naše dnešní ručičky nám jdou pěkně dozadu, netvrdím, že všem, ale velké spoustě z nás určitě. Důkazem mého tvrzení budiž vzrůstající import dělnických profesí z východního směru a tomu odpovídající nárůst nezaměstnanosti. S muzikálností jsme na tom podobně, protože když jsem byl před pár dny s mým synem poprvé ve škole a děti byly vyzvány, aby předvedli to či ono, tak se o překot hlásily. Jakmile však došlo na zpěv, nastalo ticho a nejen že vzhůru nevylétla ani jedna ruka, ale mezi vyparáděnými rodiči to zašumělo, přičemž jsem z útržků šumu zaregistroval následující: já té naší holce nezpívám, protože to sama neumím, já zase nemám sluch atd. Naštěstí situaci zachránil Jáchym, který se nabídl, že když už to tedy musí být, tak že zkusí hymnu. Což bylo i přes nespornou slavnost prvního školního dne s rozpaky zamítnuto, zpěv tedy byl zrušen. Ale abych se konečně dostal k tomu našemu typicky českému ateismu. Češi ateisté nejsou. Jen to o sobě tvrdí, protože se tomuto tvrzení učili po několik generací a otevřeně si přiznejme, že komunistická ideová propaganda se do našich mozků a bohužel i srdcí vsákla mnohem hlouběji, než si myslíme. Ostatně tvé argumenty a také použitá terminologie je toho jasným důkazem. Ne, nevyčítám nic tobě! Vyčítám učitelům, vyčítám nám rodičům, vyčítám všem, kteří si nejsou schopni sami sobě přiznat, že to čím jsme si jako národ prošli, bylo zlo a se zlem už je potřeba jednou provždy skoncovat. Už nesmíme opakovat ty naučené fráze pořád dál a dál. Už je na čase začít přemýšlet a hledat vlastní cesty. Ještě se vrátím k podstatě tvé úvahy. Lidé víru potřebují, je přirozenou součástí jejich života, protože člověk je bytost myslící, sociální a především cítící. Ani komunisté s tímhle faktem nic nezmohli. Zrušily se křtiny? Kdepak, jen nahradily vítáním občánků. Lidé se potřebují nějak vyrovnat se ztrátou bližního, potřebují nalézt odpovědi na otázky na které je i naše supermoderní technika a věda krátká. Věříme všichni, bez výjimek, někdo v Ježíše, jiný v Mohameda a někdo v Higgsův boson. Lidé si svou spirituální potřebu nesou v sobě už od samého počátku civilizace, můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co proti tomu můžeme dělat.
20.09.2013 09:16:29 | Luky-33