O víře

O víře

Anotace: ...Kdo hledá, nalézá...

 

1.

 

Boha nikdy nikdo neviděl, tak proč mám v něho věřit? Miliony lidí na celém světě v něho věří. Jsou bláhoví?

Řekněme si to jinak: Vědecké důkazy o jeho existenci nám chybí (proto taky jde o víru). Ale nejsou ani jednoznačné důkazy proti.

 

Víra se opírá o důkazy nebo indicie nepřímé. Těch je opravdu mnoho.  Tady se na chvíli zastavme. Řadou krátkých argumentací bych chtěla ukázat, že věřit dnes, v době vědy a techniky, je právě tak moudré, jako tomu bylo v minulosti. Stačí otevřít oči a rozhlížet se kolem sebe.

 

Tak třeba taková růže na mém stole. Kdybych byla roztržitá, nevšimla bych si jí. Někomu lhostejnému by neřekla nic. Při troše pozornosti rozliším, že jde o růži zahradní. Ale mohu vidět víc: skrze květinu položenou na mém stole mohu vidět ruku toho, kdo mě má rád a kdo ji tam položil. Takové znamení je zároveň výzvou poznat a možná i milovat ho.

Jsem přesvědčena, že existují „Boží znamení“, která můžeme poznat a interpretovat za předpokladu, že jsme pozorní a odhodlaní hledat pravdu.

 

Tak především vesmír – ten obří taneční sál, kde hvězdy do sebe nikdy nenarazí!

Astronomové pochopili vesmírný mechanismus, takže mohou matematicky vypočítat některé jevy. Vesmír je řízen velmi složitými, ale zároveň přesnými zákony. Kdo je jejich původcem? Existuje geniální scénograf a režisér tohoto gigantického baletu? 

 

Podobný úžas prožívají ti, kdo zkoumají stavbu zdánlivě obyčejné hmoty. Pro popis chování částic v mikrosvětě bylo nutno vytvořit poměrně v nedávné době novou teorii nazvanou kvantová mechanika. A pak je uvnitř každého atomu ještě jádro – jaderní fyzikové objevili v kosmickém záření i ve svých laboratořích řadu druhů částic a k nim jejich partnery – antičástice. Z jaderné fyziky se vyčlenil nový obor, zvaný fyzika vysokých energií, který tento svět částic zkoumá.

I ty nejobyčejnější věci kolem nás mají tedy složitou vnitřní strukturu, která respektuje úžasné zákony a má vysokou symetrii. V kapce vody nebo zrnku písku se zrcadlí řád celého vesmíru.

 

A přicházíme do říše rostlin a živočichů.

Darwinova teorie, ač zní, aspoň v některých aspektech, vcelku důvěryhodně, mi nevysvětlila, kde se tady v dávnověku vzal z ničeho najednou živý organizmus. Tvrdí se, že hmota z vlastních zdrojů vytvořila život, aniž by se to nějak dokazovalo.

 

Ze světa zvířat:

I laické veřejnosti je vcelku dobře známo, jak to chodí třeba ve včelím úlu nebo v mraveništi. Je tam výborná organizace práce a zcela evidentní podřízenost jednotlivců určitým zákonům. A zase se ptám: Jak si to vysvětlit? Nějakou náhodou?

 

O člověku:

I bez zevrubnější znalosti anatomie si můžeme dost dobře uvědomit, jak úžasně důmyslně je sestaveno složité lidské tělo. Produktem lidského mozku nejsou jen teorie a praktická díla, máme také city a svědomí, vůbec uvědomění si svého já…

 

Nevěřím, že to všechno je dílem jen jakýchsi náhodných postupů…

 

 

2.

 

Mnoho lidí říká, že „něco nebo někdo nad námi asi bude“, já říkám, (proč bych se měla bát jej pojmenovat) je to Bůh. Navíc si dovolím tvrdit na základě jeho odkazů v bibli, že základní jeho vlastností je - milosrdný.

 

Znám ty námitky typu: Proč je na světě tolik zla, kdyby existoval Bůh, nemohl by se na to dívat. Na to mám zásadní odpověď: Bůh dal a dává každému člověku svobodnou vůli. Takže se může rozhodnout pro dobro nebo pro zlo. V minulosti i v přítomnosti se tahle svoboda projevila a dosud projevuje – však víme, jak. Svou činností jsme si toho už hodně na této planetě pokazili a kazíme i nadále.

Ovšem, abychom žili jako loutky bez vůle, to není možné. Jistě mi dáte za pravdu, to by se nikomu z nás nelíbilo. Ani Jemu ne.

 

Z dalších námitek ještě stojí za zmínku obava z náročnosti. „Přizpůsobovat svůj život Božímu řádu, to se mi vůbec nechce“. To chápu velice dobře. Jistou roli sehrává naše přirozená lenost. Ale, věřte mi, ono to není zase až tak těžké. Na druhou stranu - co je v životě lehké? Chci-li něčeho dosáhnout v jakémkoli oboru, stojí to většinou dost námahy, co si budeme povídat.

 

Člověk samozřejmě má možnost v Boha uvěřit a přitom nadále zůstat ve svých zaběhnutých kolejích, nebo jak byste raději formulovali, ponechat si svou svobodu a umínit si, že zůstává volný, nespoutaný. Tak při četbě bible si mohu říci například, tady do toho bych šla, ale jinak si do ničeho nenechám mluvit. Nebude to sice úplně ono, ale náš Stvořitel nás všechny miluje takové, jací jsme, zná nás a ví, že nejsme dokonalí. Náš život se časem může trochu změnit, ale jen proto, že se tak rozhodneme my sami, a to z vděčnosti k Němu. Ta vděčnost, to je jeden z mála dobrých důvodů, proč budu třeba jednat jinak, než dříve. Vnímavý čtenář Božích vzkazů dojde možná nakonec sám k přesvědčení nejen o Jeho existenci, ale také o Jeho láskyplném vztahu k nám. Bylo by to ještě na dlouhé povídání…

 

Teď mě napadá, měla bych vyjádřit svůj názor na fanatizmus. Byla bych nerada, kdyby snad někdo považoval mou úvahu za nátlak. Tedy k fanatizmu mám hodně daleko, dokonce jej přímo nesnáším a stačí mi jen náznak něčeho podobného a prchám. Fanatizmus se pozná zejména podle důsledné, násilné manipulace, což je mi rozhodně cizí. Já vždycky dávám ke zvážení své argumenty a zdůrazňuji možnost volby…

 

A teď jádro pudla. O co nám vlastně v životě jde.

Při přemýšlení (a rozhodování se) je třeba si uvědomit  -  co je v sázce?

 

Je omylem myslet si, že po smrti už není nic, budu mít od všeho pokoj. Chyba. Už tisíce let lidstvo ví o tom, že naše duše žije dál, a to buď dobře, nebo špatně.   Podle bible, Božího slova, (konkrétně zejména Evangelia) jemuž nemusím, ale měla bych věřit, je v sázce nejen kvalita života na této zemi, ale taky nebo především tzv. věčný život – chcete-li život po smrti. Jsou pouze dvě možnosti: - neodvratně nešťastný stav duše, popsaný jako „…pláč a skřípění zubů“, (Ano, to je ta pravá charakteristika toho známého pohádkového “pekla“.) nebo naopak – stav věčné blaženosti. Život v nebi, v Boží přítomnosti, to je dimenze světa, ve kterém platí to, co psal apoštol Pavel Korintským: „Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, co člověku nikdy ani na mysl nepřišlo, to Bůh připravil těm, kdo jej milují. Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha…“

Je tedy, na co se těšit.   „Kdo má uši, slyš!“

 

Pro někoho možná slovo do pranice, ale na rozhodnutí, kterou cestou se vydat máme jen tento (jeden) poněkud křehký pozemský život, žádnou druhou šanci nedostaneme! A tak bych vám přála, abyste všechno dobře uvážili, dokud je ještě čas…

 

Autor Inna M., 18.10.2013
Přečteno 792x
Tipy 7
Poslední tipující: Jeněcovevzduchukrásného, Amonasr, Robin Marnolli, Aťan
ikonkaKomentáře (24)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Pěkná úvaha, minimálně pro to, že si můžeš ověřit svůj vztah ke křesťanství. Třeba to jednou bude potřeba. Rád bych si všimnul jednoho logického kotrmelce: Píšeš: „ Mnoho lidí říká, že „něco nebo někdo nad námi asi bude“, já říkám, (proč bych se měla bát jej pojmenovat) je to Bůh.“
Chválím za „commig out“ a jdu k věci. V tu chvíli jsi do popisu neuchopitelného světa právě dosadila konkrétní hodnoty, na základě kterých utváříš další síť myšlenek. Chápeš? Navybrala jsi Krishnu,Shivu absolutno, Alláha, své svědomí,…. prostě jsi dosadila rovnou křesťanského boha. Možná by stálo za to teď provést srovnávací analýzu, jestli ty světy, kde tím někým nahoře je vždy někdo jiný, jsou ekvivalentní – tedy, jestli příznivci jednotlivých preferencí mají stejně kvalitní život jako křesťané. A na základě toho se rozhodnout, jestli ty křesťanské hodnoty jsou vhodné pro další rozvíjení úvah. Ale to vysvětleno není, pouze konstatuješ: Je to bůh.
Tím se dostáváš na tenký led fascinace a dogmatu.Vysvětlím dále.
Na základě fascinace člověk vidí své preferované souvislosti na všech objektech (které myšlenka schvaluje) kolem sebe. Na to pozor, to, že se tak děje, není tím, že by myšlenka byla tak dobrá, to je tím, že to tak vnímají smysly pozorujícího – tedy tělo klame mysl.
Preferováním vybrané myšlenky a díky tomu potlačením všech rušivých elementů tj. názorů, emocí, vnímání apod. člověk přijde o většinu záchytných bodů a zbyde mu jen myšlenka a myšlenkou povolené emoce, cit apod. Tuším, že u křesťanů jsou preferovány pozitivní emoce, přitom všechny pochyby, všechny vášně slouží k navození rovnováhy od soběstředného preferování myšlenky. Snad je zřejmé to, jak tyranie myšlenky pokračuje – na základě myšlenky je potlačen projev těla a jediné, co zbývá, je myšlenka. Prostě veškerý život se přesouvá do hlavy a myšlenka – ta nejvyšší - sebedefinuje jejího vyznavače.
Proto třeba kritika myšlenky může být přijímána jako útok na existenci vyznavače oné myšlenky a zhruba v takovém duchu je veden hovor. Tak se prosím projevuje dogmatismus a strach o opuštění dogmatu podporuje právě fanatismus - o kterém píšeš, že jej poznáš. Tak doufám, že je ta fáze vytvoření dogmatu zřejmá, protože se jedná o velice pomalý proces, který nelze tak úplně postihnout (leda tak ve fázi katastrofy).

31.03.2014 16:30:48 | dead-head

Odpovídám pouze na tvůj druhý odstavec: Tvou námitku chápu, ale srovnávací studii vypracovávat nehodlám. Nechávám to tak, jak to stojí a leží. Pokud by ses do ní chtěl pustit ty, pak to udělej, ale mimo, tedy ve svém díle...

02.04.2014 15:58:55 | Inna M.

Jasný, znova opakuji, tím rozhodnutím o tom, jak to je s tím nahoře, se zrelativizovalo sdělení té druhé poloviny úvahy. Neboli zpochybněním toho rozhodnutí (třeba tak, jak jsem navrhl) se zpochybní i tvé závěry (nezávisle na tom jak moc jsou pravdivé) – a to je škoda. Jinak se samozřejmě nic neděje - přeber si to, jak potřebuješ.

03.04.2014 11:10:17 | dead-head

Ano, je to tak. ST, jinak to nejde.Ateisté za vším vídí jen sebe(lidské dílo), náhodu, a evoluci, a to Bez Stvořitele.Hledají špatně, a někteří ani hledat nechtějí.Bůh je však miluje stejně jako ty, kteří v Něj věří, akorát je rozdíl v tom, že oni si to neuvědomují, a my věřící ano.Když nasypeš na hromadu haldu cihel, barák se z něj také sám nepostaví.Vše musí mít svého Stavitele, a to platí i o Vesmíru, a všem dalším.

30.10.2013 19:30:30 | Jeněcovevzduchukrásného

Za uznání děkuji, Jeněco:)

31.10.2013 11:42:39 | Inna M.

:-)

31.10.2013 20:53:31 | Jeněcovevzduchukrásného

To je moc pěkná úvaha, plná laskavosti a pochopení pro druhé - snášíš argumenty a nikoho k ničemu násilně nenutíš. Tak si představuju skutečného křestana, či opravdového věřícího jakéhokoliv jiného náboženského přesvědčení.

Bez velkého přemýšlení jen načrtnu svůj úhel pohledu. Já se k žádnému náboženství nehlásím, jsem sice křtěný, ale ne ze své vlastní vůle. Pocitově nejbližší je mi asi buddhismus, ale ten se snad ani za náboženství sám nepovažuje. Přesto věřím v Boha. Můj Bůh není stvořen člověkem, aby se vešel do jeho myšlenkových algoritmů - já za něj považuju jakýsi vyšší princip, který je rozumově nepopsatelný a nepoznatelný - můžeme si snad popsat jakési jeho atributy, o kterých píšeš i ty, ale pochopit to beze zbytku rozumově stejně nejde - stačí se jen trošku zamyslet nad tím, kde se zase vzal ten princip (kde se vzal Bůh?) atd., to by zkrátka stejně nemělo konce.

Takže co nám zbývá? Opravdu jen víra. A jestli věříme v Boha tak či onak, je podle mě úplně jedno. Skutečná víra, ta Tvoje, Robinova či ta moje musí totiž nutně vést k tomu nejpodstatnějšímu, jak to aspoň cítím já - k respektu vůči okolnímu světu, vůči přírodě, vůči vesmíru, zkrátka vůči všemu, co nás přesahuje. Kdo nemá respekt a bojuje za svou víru mečem, vlastně ani nemůže být věřící - je to otrok svého poblouznění a cizí manipulace. A kdo je ateista v tom smyslu, že si myslí, že člověk je vrcholem všeho a může si dělat co chce, protivit se zákonům ducha či přírody, aniž by si nesl následky, je také obětí poblouznění a kolikrát taky cizí manipulace.

A navíc je to přece fajn, nepovažovat se jen za shluk atomů a chemických reakcí. Mít duši je docela prima - kdo ji nemá, toho je mi docela líto. Třeba takoví jsou - někdy bych si to o některých i tipnul. Ale nikomu z nich to ani trošku nezávidím. ;-) Nechám to ale Bohovi -třeba tu duši mají taky a já ji jen nevidím - nebudu se mu do toho plést. Není v mé moci to ani určovat, ani pochopit... ;-)

A Tobě Inno tleskám - kéž by všichni příslušníci církví byli jako Ty :-)

ST

18.10.2013 21:40:41 | Amonasr

Amonasre děkuji moc.

19.10.2013 08:39:43 | Inna M.

cítím to stejně jako Josef (aniž bychom se znali :)

18.10.2013 22:05:49 | Aťan

I přesto, že nesouhlasím se vším, tak přihmouřím oko a dám ST. Námět dnes více, než aktuální.
jinak se naskýtají otázky ryze selskéhé rozumu mluvícího janě pro existenci Boha.
Tady je jen zlomek věcí pokud se člověk chce zamyslet

http://zod.reformace.cz/zamysleni-nad-puvodem-zivota-na-zemi-cislo-33

a navíc...jednoduchá matika...Bůh svět Buď stořil, nebo ne, čili 50-ti procentní pravděpodobnost mluví pro Boha, a jen to že z neživé hmoty se stane živá se dnes počítá s pravděpodobností 1 ku snad asi stamiliónům, ne-li více.
(v tom případě mají ti, kdo věří v Evoluci daleko větší víru, než křesťané)
ale problém vidím v jiné věci...v pýše. Kdyby totiž lidé uznali, že je někdo vyšší, pak by museli uznat, že jsou v jistém smyslu podřízení a tuto autoritu by měli odpovědnost poslouchat...a to se jim nechce.
s částí 1. souhůasím úplně, s druhou už tak moc ne, jelikož bible nikde o posmrtném životě nepíše.

18.10.2013 20:57:28 | Robin Marnolli

Robine, nesouhlasím s poslední tvou větou, protože v bibli Nový zákon se odkazy na posmrtný život přímo hemží, dva citáty jsou v úvaze a chceš-li mohu ti najít i další...

19.10.2013 08:44:32 | Inna M.

Souhlasím s Innou, ..a nejen Nový zákon, ale i Starý, viz:

Místa poukazující na existenci duše po smrti: když zemřel Abrahám, byl "připočten ke svému lidu". (Gn 25,8) Anebo se taky Starý zákon zmiňuje o takzvaném Šeolu - temné místo, svět stínů, něco jako řecká Říše mrtvých Hádés... atd. Je tam toho víc.

A Nový zákon?
Nejznámější je snad Kristus a jeho znovuzrození. Nebo první úmrtí křesťana - Štěpána, to je další příklad "života po životě".

19.10.2013 09:24:44 | Aťan

Dík za připomínku, Áťane, jsi sečtělý muž:)

19.10.2013 09:29:55 | Inna M.

..ste mě po ránu donutili vzít si k snídani Bibli :D
Možná v Ženevě první uvidí Boha:
http://atanova-zasuvka.blog.cz/0912/urychovac-castic-zeneva

19.10.2013 09:31:28 | Aťan

Nemyslím si, že to tak je, spíše je otázkou, co se v původních jazycích myslí slovem duše...
(heb. ne′feš [נֶפֶשׁ]; řec. psy·che′ [ψυχή])
..pokud by to tiž tak bylo, bible by si sama protiřečila a potom už by pro mne nemohla být (a snad ani pro jiné) autoritou

19.10.2013 08:50:36 | Robin Marnolli

Projdi si (znovu) pozorně Evangelia (např. Lukáš 16,19-31 nebo 18.kap. verše 16-18) a Pavlovy listy (2.Korintským)
Je řeč o "Božím království" nebo o "nebi", taky je zmínka o "příbytcích v nebi" atd. Že po smrti těla jde o pokračující život duše z těchto textů vyplývá.

19.10.2013 09:08:26 | Inna M.

Tak jo, zkusím to a dám vědět...

19.10.2013 18:41:00 | Robin Marnolli

Robine, ale ta čísla si dosadil člověk, ..a ten se už tolikrát spletl :)

18.10.2013 22:03:23 | Aťan

Já vím. Ve skutečnosti budou mnohem vyšší...

18.10.2013 22:04:30 | Robin Marnolli

..řekl člověk :D
jestli to Bůh, Buddha Siddhártha Gautama, nebo "Absolutno" či cokoli, po nás na Literu čte, třeba se nám drze pošklebuje jak jsme vedle.. :D

18.10.2013 22:09:46 | Aťan

Můžu alespoň u jedné věty trochu oponovat?
Píšeš: "Už tisíce let lidstvo ví o tom, že naše duše žije dál, a to buď dobře, nebo špatně."
Moje oponentura spočívá v tom, že "už tisíce let lidstvo MLUVÍ a PÍŠE o tom, že naše duše žije dál, a to buď dobře, nebo špatně," ...a to je myslím podstatný rozdíl v pohledu na slova "vědět" a "věřit".

P.S. mám toho po svém tátovi plnou knihovnu :)

18.10.2013 18:11:34 | Aťan

Souhlasím.

18.10.2013 20:44:35 | Robin Marnolli

Máš pravdu, měla jsem použít raději slovo věří v... než ví. Jsi chytrý chlapec:)

18.10.2013 18:18:56 | Inna M.

:) na tvůj koment budu muset zavolat manželku :D se bude divit

18.10.2013 18:28:06 | Aťan

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí