Zvídavost & Lenost

Anotace: Jedna má dávná myšlenka, která přišla, odešla a zas se vrací, jako se vracejí vlny přílivu.. Tohle je taková vlna. :-)

Věřte, nevěřte: tyto dvě dámy dokážou hýbat světem až žasneme!

Zvídavost nás žene odedávna kupředu. Nebýt jí nehnali bychom se za dobrodružstvím na opačný konec Země (nezajímalo by nás, co se tam skrývá), nezkoušeli bychom trpělivost svých bližních, protože by nás nezajímala jejich reakce, dokonce bychom ani nekoukali z okna!

Bez touhy poznávat nové obzory bychom jednoduše zůstali stát na místě.

K tomuto tvrzení přidám kratinké přirovnání:

Stromy kdysi mohly, stejně jako lidé, chodit. Bylo to v dávných dobách, kdy snad lidé ani nebyli lidmi. Stromy nám tehdy byli hodně podobné. Nezáviděli si, jeden druhému byl oporou a vzájemně se nepovyšovaly se nad druhé.
Každý strom byl opatrovníkem několika malých víl. Víly se o strom staraly a každý strom se na oplátku staral o své víly. V těch pradávných časech putovaly stromy krajem jako stáda divoké zvěře. Byly svobodné a měly svobodu. Putovaly nazdařbůh světem.

Když se jim někde zalíbilo, zastavily se.

Zastavily a stály. Stály tak dlouho a tak pevně, že nakonec vrostly do země. Proč? Prostě už viděly mnoho věcí a jejich honba za poznáním ustala. Začaly se postupně měnit, až se nakonec staly takovými, jak je známe dnes... Mohutnými velikány, s hlavou plnou listoví (sem tam i s nějakým tím hnízdem), v hrubých pláštích, co k sobě každého nepustí. Ale zaslouží-li si někdo jejich náklonnost, cítí se jako ony stromové víly - pod ochranou...

...

Jak souvisí příběh stromů s úvahou o zvědavosti? Zastaví-li se touha po poznání, zastavíme se i my. Ne JÁ, ale všechna JÁ... Naše civilizace půjde v před, dokud bude převaha zvídavých povah!

A jak souvisí Zvídavost s Leností?

Lenost je dost často považována za velice negativní povahový rys. Ale není možné, že jí křivdíme? Mnoho z nás těžko nese, když o něm někdo tvrdí, že je líný. Mě to taky trápilo, ale usoudila jsem, že je zbytečné trápit se kvůli každému názoru. A tak jsem se zamyslela nad leností.

Ač mě to příliš netěší, já lenost přijala, jako svou nedílnou součást. Lidé mi mohou vyčítat neschopnost, netečnost, neochotu a další negativní vlastnosti (většinou neprávem), ale jsem jaká jsem a Lenost musí být taková, jaká je. Proto jsme uzavřely dohodu. Mám-li pracovat, Lenost lenoší a ve volných chvílích se Lenost činí a já jsem líná.

...

Naše mozky se namáhají především proto, abychom si námahu ušetřili my!

Takže Zvídavost vděčí za své velké rozšíření mezi lidmi také Lenosti, která nás ponouká k úvahám, jak si současnou činnost a práci obecně ještě zjednodušit.