Doba klaďasů a záporáků

Anotace: .

Chtěl bych zase žít v době ,,klaďasů a záporáků´´.V době, kdy jsem si byl jist, že ten a ten člověk je dobrý,hodný a ten a ten zas zlý,proradný.
Takový svět ale padl, tiše, neslyšně, nenápadně.Možná jsem ale jen zestárl, nevím to přesně, ale co vím a čím jsem si jist,že žiji ve zcela jiném světě než v tom na který jsem si chtěl zvykat,-světě osamělém, kde si každý hlídá a střeží svou osobní ,,bizarnost´´a kde pojmy jako dobro zlo, charakternost/bezcharakternost už nejsou těmi hlavními body které lidi zajímají.
Už nic není černobílé, ale není to ani barevné, je to spíše někdy divné, někdy žahavé, výsměšné, posmutnělé,ignorantské.V tomto světě je největším handicapem, že nelze skoro nikomu a ničemu věřit.Bylo by velmi těžké se pokoušet popsat proč.Možná stačí nahlédnout do nějaké internetové diskuze o politickém tématu a když spatříte tu spršku nenávistnosti, uvidíte, že ,, lidé současnosti´´ ve většině případech doslova žijí ze své osobní války a jsou na ní závislý jako auto na benzínu.
Nenávidět je ,,zralé´´, nadávat je,, zralé´´, je to zvláštní druh choroby, který se přenáší velmi nenápadně jak se člověku bortí vše v co věřil a přestože by možná v srdci toužil jednoho dne prostě zůstat v posteli , udělat si kafe a pozorovat z okna ptáky, ví, že to půjde, až v čase odpočinku vyméřeném a do té doby bude muset dělat jakoby nic…..
Bude dále zjišťovat,že jsou nespravedlnosti a psychické krutosti na denním pořádku.Jak společensky ,,velcí´´malí lidé předdupávají rytmus podaným a jak jsou některý z nich duševně možná menší než si dovede představit a o to více si vynucují, otevřeně nebo skrytě, uznání své ,,velikosti´´.
Psal jsem o nenávisti protože si myslím, že člověk s ní vyrůstá jako s takovou pomyslnou ,,zbraní´´,která je vždy po ruce a dává mu jakýsi teplý pocit jistoty, že když nemůže temnotu světa změnit, může alespoň nenávidět a ta nenávist mu dá přesvědčení, že je schopen alespoň pojmenovávat věci tím pravým jménem.
Je ,,zralé´´ zajímat se o to kde druhého ,,tlačí bota´´ víc než v čem je dobrý, jaká špína by se na něj dala vyhrabat.
Je to ,,lidské´´, být ,,barvoslepý´´ k pozitivům a naopak se jako levhart za kořistí hnát za negativy...
Ale co všechno předchází tomu než se člověk změní v mnou popisovaný balíček vlastností, to mě zajímá, přeci tomu musí něco předcházet než se duch nakazí mentálním ,,ingišpírovstvím´´.?
V tomto světě je duševní zdraví pochopitelně skoro čistým ,,bláznovstvím´´.
A člověk je nucený volit mezi menší a větší bizarností, jiná volba skoro není možná když cokoliv potřebuje od reality a jejich ,,pák´´protože dobře ví že neexistuje spravedlnost, právo ,existuje jen převařování se, že tyto věci fungují a to je právě onou bizarností.
Přetvářka, natolik vrytá za nehty, že už nakazila mysl lidí, že ona je tou pravou pravdou.
Nemyslím si, že všechno je relativní.Tato myšlenka je podle mě dokonce velmi nebezpečná.Považuji svět do kterého jsem byl zrozený za temné místo, ve kterém je extrémně těžké ,,přežít´´ se zdravým rozumem a nenechat se nakazit nějakou psychickou infekcí jako je třeba stoupání nahoru skrze vyčůranost, mnou již uvedené vytahování špíny na druhé aby si člověk připadal čistší…
Protože většina lidí to jinak nedokáže, nedospěje a nevyzraje jinak než zavražděním dětské duše uvnitř sebe.Nepromění jí ale zabije a pak vstane z mrtvých jako někdo ,,kdo se vyzná´´, jako někdo kdo si umí spočítat ,,pro a proti´´.
Ale já bych chtěl znovu svět ,,klaďasů a záporáků´´.Věřit kladnému hrdinovy že vše co dělá je podbarveno nějakou obecnou ctí, prostě v něj jako v člověka moci vložit důvěru.To je ale jen svět filmů a většina nosí za svou maskou kus své osobní zkaženosti, která narostla jako velký strup chránící možná dávné a možná už zapomenuté slzy…