Testament prozíravého muže

Testament prozíravého muže

Anotace: ...

U lože umírajícího, nyní však hluboce spícího muže, stojí dvě ženy, přibližně stejného věku.

A neví, co si má jedna o druhé myslit.

Nedůvěřivě na sebe upírají pohledy.

Kousává, hlodající, nejistota.

Jakoby na Zemi kromě jedné, nějaká jistota kdy byla.

Když už bylo možné napětí v nemocničním pokoji hmatatelné, uchopitelné chtivými prsty k otevřené dlani, právě tehdy muž na posteli přerývavě zalapal po dechu.

Zvířecím způsobem zachroptěl, podobně jako tonoucí v zápase o několik málo doušků prodlužující naději na přežití.

Jeho víčka slepená očním výtokem, svá sevření přece jen, po drahné době povolila.

Muž, jehož dny měly být dle lékařů sečteny, nejprve třesoucím ukazováčkem ukázal směrem ke džbánku s vodou.

Blíže stojící žena duchapřítomně nalila nevelké množství do sklenice a podala jej soustředěně k rozpukaným rtům muže.

Po požití několika hltů, jen ztěžka oddechoval, mžoural ke stropu, hleděl do bíla, barvy kdysi dávno patřící neposkvrněným dívkám.

Třeba usiloval o představu nekonečna, v jeho, pro lidský mozek nepochopitelné, rozpínavosti.

Pak s vypětím zbylých sil zvedl hlavu, kterou za poměrně jasně slyšitelného praskání krčních obratlů naklonil nejprve vpravo. O totéž se pokusil doleva.

Odkašlal si a pravil:

„Každá z vás pro mě měla v životě nezastupitelnou roli.“

K manželce stojící vpravo hovořil v tom smyslu, že se od něj nemusí ničeho přízemního, obávat.

Protože to, co sdílel s ní, nesdílel s žádnou jinou ženou.

To znamenalo společné lože, domácnost, veškeré manželské povinnosti, intimní nevyjímaje.

Pak se na jeho tváři objevil sotva znatelný pokus o úsměv na levou stranu.

Vrátil svou hlavu k manželce, aby ji jedním dechem s úlevou svěřil, že jí se ale nikdy naopak nedostalo hlubšího vhledu do jeho nitra, do studnice nejryzejších citů.

To právě své přítelkyni jen a jen jí, poodhalil svá nejtajnější přání, své strachy, obavy, zklamání, nenaplnění, která, jak doufá, po jeho odchodu ze světa, jeho dávná přítelkyně, zachová v utajení jednou provždy.

Zatvářil se smířlivě, a již jakoby za vzdalování pronesl, že dle jeho soudu, každá obdržela to, co považoval za správné….
Autor kudlankaW, 04.09.2020
Přečteno 280x
Tipy 8
Poslední tipující: mkinka, piťura, ewon, Amonasr, Tomcat, Vivien
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

zajímavý úhel pohledu
fascinuje mě ta Tvá potřeba
na tuto skutečnost vůbec upozornit

popsat tento stav

intimní ,,zpověď,, umírajícího člověka
o povinnosti
a zodpovědném
až spolehlivém způsobu života

a přitom také o plnění si vlastních snů
a citů

určitě lze obě ženy spojit do jedné
v takovém případě
ale můžeme mluvit
o nevídaném štěstí
:-)

11.09.2020 09:01:33 | piťura

Není dokonalé bytosti. A proto se téměř vylučuje, aby obsah našich třináctých komnat znala jedna a tatáž žena...

11.09.2020 10:30:23 | kudlankaW

Jedním dechem. S otiskem v mém vlastním žití. S pocitem, že nějaký Márty mnou neviditelný mi snad občas dýchá za rameny. Skvělé čtení. A ne poprvé, jako bych tam byla...

04.09.2020 22:05:22 | Vivien

Děkuji za sdílení bezprostředních Tvých pocitů. Jsi mi zase bližší, Vivi. Má úcta. Kulatý a prostořeký v nedbalé eleganci

05.09.2020 06:46:06 | kudlankaW

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí