Testament prozíravého muže

Anotace: ...

U lože umírajícího, nyní však hluboce spícího muže, stojí dvě ženy, přibližně stejného věku.

A neví, co si má jedna o druhé myslit.

Nedůvěřivě na sebe upírají pohledy.

Kousává, hlodající, nejistota.

Jakoby na Zemi kromě jedné, nějaká jistota kdy byla.

Když už bylo možné napětí v nemocničním pokoji hmatatelné, uchopitelné chtivými prsty k otevřené dlani, právě tehdy muž na posteli přerývavě zalapal po dechu.

Zvířecím způsobem zachroptěl, podobně jako tonoucí v zápase o několik málo doušků prodlužující naději na přežití.

Jeho víčka slepená očním výtokem, svá sevření přece jen, po drahné době povolila.

Muž, jehož dny měly být dle lékařů sečteny, nejprve třesoucím ukazováčkem ukázal směrem ke džbánku s vodou.

Blíže stojící žena duchapřítomně nalila nevelké množství do sklenice a podala jej soustředěně k rozpukaným rtům muže.

Po požití několika hltů, jen ztěžka oddechoval, mžoural ke stropu, hleděl do bíla, barvy kdysi dávno patřící neposkvrněným dívkám.

Třeba usiloval o představu nekonečna, v jeho, pro lidský mozek nepochopitelné, rozpínavosti.

Pak s vypětím zbylých sil zvedl hlavu, kterou za poměrně jasně slyšitelného praskání krčních obratlů naklonil nejprve vpravo. O totéž se pokusil doleva.

Odkašlal si a pravil:

„Každá z vás pro mě měla v životě nezastupitelnou roli.“

K manželce stojící vpravo hovořil v tom smyslu, že se od něj nemusí ničeho přízemního, obávat.

Protože to, co sdílel s ní, nesdílel s žádnou jinou ženou.

To znamenalo společné lože, domácnost, veškeré manželské povinnosti, intimní nevyjímaje.

Pak se na jeho tváři objevil sotva znatelný pokus o úsměv na levou stranu.

Vrátil svou hlavu k manželce, aby ji jedním dechem s úlevou svěřil, že jí se ale nikdy naopak nedostalo hlubšího vhledu do jeho nitra, do studnice nejryzejších citů.

To právě své přítelkyni jen a jen jí, poodhalil svá nejtajnější přání, své strachy, obavy, zklamání, nenaplnění, která, jak doufá, po jeho odchodu ze světa, jeho dávná přítelkyně, zachová v utajení jednou provždy.

Zatvářil se smířlivě, a již jakoby za vzdalování pronesl, že dle jeho soudu, každá obdržela to, co považoval za správné….