Hledání

Jaká je naděje pro toho, kdo vidí? Jakou on má mít naději?
Proč jen doufáme v naději?
Je to cíl nebo cesta, která nás v tom pokouší?
Je to vrchol nedobytné hory, co nám říká udělej to, ale něco nám v tom brání.
Můžeme udělat krok a jen my sami víme, proč jsme ho udělali.
Život může být chybou, kterou v nás vidí ostatní, ale nesmí nás život pokoušet být ještě horší.
Ale i to se nám může stát. Jsou zákony, kodexy, mravní chování, které udávají hodnotu našemu běžnému životu.
Každý o sobě víme, kde děláme chyby, ale co proto můžeme udělat dál?
Ptáme se i na tuto otázku?
Kdo nám říká, že děláme to dobré i pro sebe i pro ostatní?
Je to naše svědomí nějaký pocit, který si v sobě neseme, je to pocit, že jsme udělali něco špatně a nelze to napravit. Otázkou je, je to pro nás důležité, je důležité pro nás mít za něco špatný pocit?Pokud víme, že zde nastala chyba a jiní vás označí za špatného. Je to chyba ve vás, že se za sebe nedokážete jednoduše postavit a stát si na své vlastní „pravdě“?
Kdo má v právu označit někoho za špatného, ano jedině zákon a nebo naše svědomí.
Proč tedy označuje člověk člověka za špatného?
Jen proto,že není něco podle něho?
Proč nastanou věci a my pak někoho za ně odsoudíme?
Je to těžké mluvit o někom a ukázat na něj, že je špatný, ale co když dělá tak, jak nejlépe umí?
Co je tedy opravdový a skutečný život, kde je povaha skutečné lidskosti a přátelství?
Dá se snad najít v lidech? Dá se snad najít v sobě samém?
Lidskost je pouhé zrnko prachu, co nacházíme v nepoznaném světě a v nás.
Prozkoumejme tedy naše spletité cesty, pokračujme v hledání v tom, co je skutečné a uvnitř lidské.
Jen opravdovost skrytá uvnitř může poodhalit smysl života.
Jen skutečnost, že jsme tady a neseme si své spletité cesty, nás žene směrem za poznáním,
co to ve skutečnosti život je.
Nemalá překvapení na nich nacházíme a čerpáme z nich poznání, které nám otvírá další dveře.
Tu neskonalou dráhu cest si vybíráme jen z hledání se podívat opravdu a skutečně do vnitřního já, a poznat tak sám sebe.