Smích

Smích
Dráždivý, nakažlivý, srdečný.
Smích jsem vždy pokládal za mistrovské dílo vyvolených.
Rozesmát spolužáky jsem se snažil už od školních let.
Nejsem vypravěč.
Věci se tak snažím alespoň glosovat.
Poslouchal jsem Buriana, Bohdalovou, Sováka, Kopeckého, Horníčka, Menšíka, Wericha, Marvana, Donutila, Štercla, Mládka, Kaisera, Lábuse, Wimra, Polívku.
Inteligentní humor se vytrácí a je nahrazován Kozubovým a Suchánkovým trapnem.
Přestaly vydávat dikobraz.
Vtipy už nejsou přílohou novin a časopisů.
Lidí se schopností rozesmát je jako šafránu.
Proto má velikou sledovanost stárnoucí Šíp, Kraus, Mareš, Výborná, Bouček, Dědek.
Jsou pohotoví a dobří.
Vážím si režisérů schopných vystavět obrazy dějů do filmů, představení, her.
Televizní tvorba je bohužel podřízena statistice sledovanosti.
Největšímu zájmu se těší šokující a negativní informace.
Sledování zpráv má přímý vliv na zdraví.
Toto mám podložené osobním měřením tepu i tlaku před, při a po příjmu informací.
Vnímám i značné změny v náladě.
Jelikož si měřím tlak poměrně často, znám i účinky smíchu.
Jsou ozdravné.
Asi jako při a po sexu.
Člověk by chtěl zas a znova, víc i když už skoro nemůže.
Tak co spojit příjemné s užitečným?
No a když to nepůjde, tak se nehroutit, ale společně zasmát.
Jistě bude čemu.
No a při nejhorším jsou tu zprávy.
Ty na Primě a ČT běží 24 hodin.
Ty odnaučí i Hartla smíchu.
A to je diagnóza.
A když zmizí.
Je nemoc vyléčena.
Jen jestli přeje si....