Když člověk mluvit nechce, má po ruce spoustu slov. Ale...ale když Ti chci říct, že Tě mám ráda, že jsi mi učaroval, že Tě miluju...slova se vypaří jako rosa z luk při rozbřesku. Znám spoustu nádherných slov, slov láskyplných, ale všechna už někdo řekl a žádné z nich nevystihuje přesně to, co chci Ti říct. A bojím se říct. Milovat rozervaným srdcem je jako stavět nejvyšší budovu světa na pohyblivých píscích-je předem určena k záhubě. A staviteli uvězněnému v jejích útrobách nikdo nepodá pomocnou ruku.
A tak se ptám...
Budeš tím, kdo mě zachrání?
Nebo budeš tím, kdo mě pošle zpět na dno života, života prostého blízkosti Tvé?