......

Anotace: Nemá cenu psát název,prostě ho nevím!! Je to o ní a o mě!

Tak vám sedím u řeky u té řeky, kde já a ona jsme se kdysi sblížily. Je chladná noc a já tak rád bych cítil její ruku na své tváři! Co já ale cítím, pouze chladný vánek jež se prodírá na mé tělo a po něm mi běhá mráz,jak mravenci po chlebu. Popíjím alkohol a smutně hledím na tu zbořenou hráz,jež kdysi stála, jak hrad na skále. Říkám si, vykašli se na ní zajisté jsou i lepší,ale kde a chci já?? Povím to- nechci- chci jen a jen jí-tu co mi tolik roků chybí a co mi i nejspíše bude chybět nadále! Do uší mi z mobilu hraje Landa a jeho Krysař, jež měl větší štěstí než já! Proč on může a já ne, je to spravedlivé-říkám si ty hlupáku-zajisté on to napsal k obrazu svému, také bych si rád napsal svůj osud a tou píšťalou, bych si jí zavolal k sobě! Vím ona bydlí blízko blizoučko,ale stojí tam to auto, jež není dobré znamení a já vím, že jsem opět v pr….! Je to směšné,sedím tu sám a přemýšlím nad někým,kdo teď je šťastný! Tzv SMŮLA, říkám si! Ona mi napsala, nemůžu ti dát co ty si zasloužíš.. Vím, měl bych to pochopit,ale nejhorší je ,že já to nechci pochopit, i když samozřejmě vím oč jde! Říkáš mi nemůžu, já vím proč a neustále se ptám proč-za to se ti já omlouvám! Byl jsem na koncertě Landy v Beskydech-mimochodem skvělý zážitek,ale chtěl jsem tam být s ní, držet jí za ruku-koupit nám dobré pivčo na chuť a říkat jí miluji tě! Bohužel,ale o zážitek se mohu podělit pouze s vámi, snad mi to nebudete mít za zlé.. Kdyby jste jí znali, je to supr slečna, až z toho mám usměv na tváři! Andílku, ty víš vše to víš!! Je to jak Román pro ženy,jež jsem napsal krví!
Těch pár společných zážitků mi oba máme,nebo aspoň já a ty mi naštěstí nikdo nesmaže! Jak sedím u řeky sám a jen sám myslím na tebe a kouknu na nebe a vidím ten velký vůz,jež se mi trčí nad hlavou,projde mnou teplo a já vím, vím-jsi to ty, ty která tu budeš pro mne navěky! Pro mne v ´ ….´ !! Zdá se mi o tobě o tvé osobě! Byla i jiná,ale ta ONA je jen jedna-teď to vím! Je pozdě,asi ano! Není, nesmí být! Ty naivko,jsi chudák sám v lese,nebo spíš u řeky! Směji se,brečím a svůj život moc bledě vidím! Možná bych to měl už ukončit,ale nechci ! V tvé rodině,jsem prašivej čokl co ho ženou od vrat,ale já ty lidi mám rád! Ve svém mládí jsem udělal spousty chyb,které nenapravím a ani nechci,prostě se to stalo, to už já nezměním! Lidi se mi smějou,jsi blázen nech jí, zapomeneš! A proč jsem nezapoměl do teď, to mi už nikdo neodpoví! Já vím proč,že by osudová láska-ano to je ono!!
Miluji tebe, Pavlínko!