Něco jako láska

Anotace: Jsem se jen potřebovala vypsat, tak snad mi potvrdíte, že to tak vážně je. Než úvahu, nazvala bych to zamyšlením.

Láska. Co to vlastně je? Proč tu je, proč vůbec vzniká? Jednou je krásná, skoro se až vznášíme v nebi, a po druhé je zas záštiplná, až krutá. Přesto se bez ní nedá žít. To protože ona nám vyplňuje život, bez ní by byl nudný a nemohly bychom utéct od stresu, od věcí, které nám způsobují strasti.
Ani by snad nebyl smutek. Protože většinou kvůli lásce jsme smutní, to kvůli ní si vyléváme oči slzami. Nebo jsme smutní kvůli rodičům - vždyť ti nám taky dávají svou lásku. Můžeme být i smutní kvůli přátelům, kvůli zvířatům, přírodě... Láska nemá meze. Je jí nespočetné množství ke všem různým věcem.
Jistě moc dobře znáte, jaké to je, když vás blízký člověk zradí. To najednou nevnímáte nic jiného, než právě tu bolest, která ve vás dřímá, která vám postupně a pomalu trhá srdce na menší a menší kousky, až z něj skoro prýští krev. Bolest, co prostupuje celým tělem a vy nemůžete na nic jiného myslet. Můžete si oči vyplakat, pak už nemáte ani slzy, a přesto bolest neustává. Hojí ji čas - to on má tu nejlepší moc vyléčit srdce - bolavé a zrazené. V té době si i možná říkáte, jak už nechcete lásku ani vidět, ani cítit, že už se nechcete zamilovat, to protože způsobuje akorát bolest.
Ale tu najednou potkáte nového člověka, který se vám najednou zdá nejdokonalejší, nejúžasnější na světě a láska je opět na scéně. Tentokrát však v té mnohem hezčí podobě.
Svět vnímáte úplně jinak. Je zničehonic barevnější, veselejší, mírumilovější a vy máte pořád chuť se smát. Neustále máte rozzářený obličej a myšlenky vám lítají úplně někde jinde, než by správně měly. Stále se vám před očima mihotá jeho tvář a vy se už nemůžete dočkat té chvilky, kdy zas budete moci splynout v jeho náručí. A když pak nastává rozloučení, vůbec se vám od něj nechce, nejraději byste u něho ještě zůstali a užívali si polibků a něhy, jeho lásky. A pak přichází stýskání, u něhož máte pocit, že vám pukne srdce, jak vám dotyčný člověk chybí. Už bez něj nemůžete žít. Připadá vám, že to on je to nejdůležitější a nejcennější ve vašem životě. Pokud i on tak smýšlí o vás, říká se tomu pravá životní láska. Pokud se vám ovšem nevybarví do své pravé podoby a vy tak zjistíte, že to byl znovu omyl a zase se to všechno opakuje.