Když zavírám oči...

Anotace: Nevěřím nevěřím, že láska je jen pouhý klam. Láska je. Já to vím! Vždyť na ní právě umírám...

Sedím a čekám... čekám a nevím na co...
Na tebe? Možná...

Proč říkat ostátním, že mě něco trápí (že mě TY trápíš)? Proč jím to říkat? Namítnou to, co už tolikrát. Že bych mohla mít kohokoli z těch v mém okolí. Že si můžu vybírat. Že si nemám na co stěžovat. Co by jiní za to dali... prej...
Měnila bych s kýmkoli, jen kdybys mě měl rád TY.
Jenže vysvětli jim to. Že mě ten "kdokoli" kolem mě vůbec nezajímá. Že chci jen jednoho.

Sedím a čekám. Hraju si s korálky od tebe, co mám na krku. A čekám... a pořád nepřichází odpověď na otázku - na co?
Na co tu čekám když tebe se nedočkám? Možná bych prostě měla něco dělat.
Ale řekněte sami, jde něco dělat, když na někoho myslíte 24 hodin děnně? Teda spíš takhle - Jde dělat něco jiného?

Zavřu oči. Představím si tě. Natáhnu k tobě ruku a ty mě chytneš. Jdeme spolu, držíme se za ruce a nic neříkáme. A já jsem šťastná.
Otevřu oči. Jsi pryč. Jsi daleko ode mě a nevíš jak mě to trápí. Pláču...
A tak radši -

Zavřu oči...