Včera jsme stáli naproti sobě.Já se marně snažila vyhnout tvému pohledu.Bála jsem se tě.Už jsem si myslela, že až tě uvidím, všechno bude dobrý, ale zmýlila jsem se.Stál si tam a probodával mě pohledem.Já jsem stála nehnutá a srdce mi zběsile bušilo.Otočila jsem se, ale stále jsem cítila tvůj pohled, který mě pálil, bolel, trhal. Přemýšlím proč.Už je to dlouhá doba a já už bych se s tím mohla vyrovnat.Proč mám v hlavě stále staré vzpomínky?..Nechápu to.Mám tě pořád ráda.Pořád čekám.Asi až mi někdo řekne, proč myslíme na ty, kteří si to nezaslouží, na ty , co o nás nestojí....proč myslíme na to co nás bolí.
Laska by nemela bolet ale hrat nas u srdce a delat stastnymi a kdyz uz boli tak by mela bolet jen chvilku a pak zase by melo byt jasno a krasne...
02.05.2008 16:20:00 | carodejka