Příručka lásky

Anotace: O tom, jak šel jinoch s váčkem buchet do světa... ba ne, skromné zamyšlení nad tím, co hýbe světem...

Položila jsem si otázku, co je LÁSKA?! Ty to víš?
Starý známý všeználek, jejž snad nebudu ani jmenovat, během mrknutí oka vyplivl informace o zmíněném pojmu. Ne však, jaké jsem chtěla...Totiž, když se řekne láska, okamžitě se mi vybaví Romeo a Julie, i když to není asi ten správný příklad ,,žili šťastně až do smrti". Citáty o lásce ale mají také svou hloubku, článek v jisté encyklopedii také. Ten ovšem představy o romantické a něžné lásce ruší uplně. Chemická reakce bla bla bla, ne, ne, ne, tomu věřit nechci. Jsem naivní, když chci věřit na lásku, která věky přetrvává? Plamen, co ani smrt nerozdelí?
V době moderního života se se slovem láska hrozně plýtvá, což o to...Lásku můžeme rozdávat rodině, přátelům, domácím mazlíčkům (zoofilní představy přeskočme...), samotná láska v život se musí dávat najevo, žít, a ne přežívat. Ale ,,miluji Tě" je přece vyjímečné, říká se občas, jakoby jsme se báli, že když to slovo...pardon-dvě... budeme říkat často, opotřebují se.
Jenže, když cítíme to příjemné šimrání u srdce, máme potřebu vyběhnout na skálu a vykřičet na všechny strany: ,, Miluji, miii-luuu-ji!!!"
Lásku je třeba najít, někdy to trvá a někdy ne, je nutno být trpělivý. Ve výbavě na hon za láskou jistě nesmí chybět ani dávka sebezapření a hlavně srdce. Umění milovat vychází totiž právě z něj. To je ta příručka lásky a jinou snad nepotřebujeme... i když si občas nevíme rady. Hlavně, když ji máme, nevzdávat se pro vlastní blbost, protože ten, co má lásku, ví, jaká je, ale ten, co ji nemá, ví, jakou má skutečně hodnotu...