Recenze na rozloučení s tebou

Anotace: 11.12.2007

I kdybychom přepočítali všechny hvězdy, co právě vyšly. I kdyby se nám podařilo vylovit měsíc utopený v jezírku, i kdybychom dokázali dohonit vítr v korunách támhletěch vysokých smrků, které se houpou a šeptají něco, čemu člověk nikdy neporozumí. I kdybychom dokázali nemožné- a to my nedokážeme- už nebudeme spolu. A je jedno, jestli chceme nebo ne. Snad nějaká vyšší síla to tak zařídila. Musíme si dát sbohem.
Pst! Teď nemluv, ne, prosím. Ztiš se. Poslouchej to barevné ticho kolem nás a pojď. Pojď mi naposled ukázat hvězdy nad naším městem. Pojď, dřív, než se rozloučíme, vylezem na střechu a ty mě budeš držet za ruku. A bude ti to stačit.
Nemluv, prosím, ztiš se, ztiš. Vylezem na střechu, abychom přepočítali hvězdy, abychom se dotkli měsíce, dohonili vítr a zpívali se stromy. Pojď se mnou, abychom dokázali nemožné. Jen, prosím tě, nemluv! Poslouchej to ticho. Tohle ticho ve chvíli, kdy všichni křičí a pospíchají, aby se vzdálili Bohu. Tohle ticho, ve kterém se naše dvě duše zastavily a nadechly. Všechno kolem je rozmazané, jen naše duše jsou dokonale ostré a srozumitelné. Jen teď, v téhle chvíli. V tomhle tichu uprostřed hluku.
Pojď se mnou, prosím. Nic neříkej a pojď! Naše duše ať nás vedou. A dokážem nemožné- říct si sbohem.