Kouř

Anotace: Pravdivý příběh, který sepsal sám život...

Tohle snad není ani možné. Ta vůně. Nebo snad zápach? Úplně stejná. Totožná. Ne, to nemůže být pravda.
Tak přesně tohle mně teď proletělo hlavou, když jsem nasedla do nového auta. A najednou mi vrhkly slzy do očí. To tak pálí. Všechno tady voní jako ON. Nejsem schopna slova. Vždyť tady nikdy nebyl. A navíc jsem HO necítila už týdny. Tak moc se mi tahle podivná směsice alkoholu a cigaretového kouře zaryla do paměti. Nebo snad do srdce?
Vdechnu do sebe opět tyto omamné výpary. Kouř. Vidím jeho ruce, jak drží cigaretu a vsouvá ji do úst. Ty lemují jeho rty. Ty rty, které mě líbaly; na hřbetu ruky, na rty, na krk, do vlasů. Tak něžně. Tak jemně. Tak… tak, jak to uměl jen ON.
Musím mu napsat. Teď nebo nikdy. Vím, že už se na mě vykašlal, o tom není pochyb. Chybí mi; bolestivě moc. Jako by ty jeho dlaně svíraly moje srdce a to nemohlo znova bít. Musím mu napsat. HNED!
Píšu a stále doufám, snad i věřím. Že odpoví, napíše, že mě chce vidět, že mu chybím. Že mu chybí ta jeho nevinná, nezkažená víla. „Tak ty jsi zkažená? Ne…“ Vzpomínky na jeho slova bodají jako nůž… Odesláno.
Neodepíše… Ne.
A přesto SMS. Není od něj. Jeho kamarád? Proč mi píše zrovna ten? „Váša na tebe prý už kašle…“ Cože? To ne, to nemůže být pravda. Ne… To ne…
Čtu tu zprávu podruhé, potřetí, snad posté… Je to tam opravdu takhle prostě a jednoduše napsáno. Můj osud je skryt v těchto šesti slovech. Fajn. Já to balím. Tak na mě kašle. Však co, idiot… Hlupák… Hajzl.
A proč to přesto pořád tak bolí? Proč mě to souží? I když si o něm myslím takové věci. Je to ubožák. Nezaslouží si mě. Utápí své problémy v chlastu. Doslova. Ale co na tom? Jak ho můžu mít takhle ráda? Jak můžu mít toho blázna tak přirostlého k srdci? Proč tu teď pláču jako malá holka a proč se cítím najednou zase tak sama? Jako bych byla v pustém lese, sama, bez světla, bez naděje.
To jsem já, ta beznadějná malá holka, co čeká na zázrak. A kdo v zázraky věří, tomu se dějí. Musí. To je pravidlo…
Budu si přát na padající hvězdu. Přála jsem si TO. Jenže co to pomohlo? Nechci přestat věřit na zázraky, nechci si myslet, že můj život nic neovlivňuje. Že si ho můžu ovlivnit jen já. To totiž není pravda… Něco existuje… A to mě dokáže zachránit. Musím být silná.
ON je takový trouba. Vykašli se na mě… Však co se změní? Já na tebe taky kašlu!

Nasedám do auta a … Opět ta vůně. Lehám si na volant a pláču…