plamínek se rozhořívá

Anotace: a svetlo plane........

Jste na ceste, jste na ní sám a tam ,kde jste byli zvyklí kračet ve dvou jdete také sám. Už jste tak tomu přivykl, přestal jste se ohlížet a hlavně přestal mít naděje,které by byly stejne zbytečné. Dokázal jste uložit vzpomínky tam hluboko do srdíčka a jen vy víte, že je už nikdy neotevřete. Ale neutečete před nimi, chodíte stejným městem, stejnými ulicemi, navštěvujete stejné podniky, míjíte stejné parky....jen zjištujete, že tak nejak pomaličku, lehce, jakoby nesměle, ten svět zase začíná mít barvy, není jen ten šedivý.V koutcích se objeví naznak usmevu, možná je to jarem, které neodkladně klepe na dveře a vy cítíte,že i ten plamínek zesílí s prvními slunečními paprsky. Rana se pomalu hojí,jeste balí, pobolívá v bezesných nocích, ale den ji již zahání,jakoby světlo přece jen zahnalo to, čím bolíte v místech, kde je tma.Rozhlížíte se a jen tak poznáváte a možná se vrací i jiskřičky do očí, možná to svetýlko osvětluje smer další cesty. Jdete za ním, jdete za ním už jen proto,že nemůžete být neustále ve tme,cítíte možná předvídáte, že v tom světle můžete zas nekoho najít. Budete opatrný, tisíckrát budete vážit slova, milionkrát držet srdce na zámek, ale neubráníte se tomu, protože jednou to přijde. Přijde jak pramínek sotva znatelný, jen jeho selest bude slyšet,ale bude sílit bude vytrvale smeřovat tam, kam patří...a jednou, možna za mnoho dní či let pronikne do srdce a stane se řekou........srdce neumí být vyprahlou pouští,potřebuje být životadárnou studnou...