Můra

Lampičky ve tmě... 

Nejsou všude. Ale když se někde nějaká rozsvítí, jdu za ní neomylně. Urputně do ní narážím celou svou vahou. Až to cinká. O sklo žárovky. O chromový stínítko... Ať si mě všimne!

Cinkám, neúnavně, až mě z toho celý tělo bolí. Lampička na to nic. Je to lampička, co by taky říkala... Ale pak zhasne. Rozbila jsem žárovku?

Dlouho nesmutním. Rozsvítí se jinde. Jiná. Letím k ní a začínám cinkat do žárovky. Do chromovýho stínítka.

Tohle jsou moje vztahy. Svou urputností rozbiju žárovku. Dlouho to netrvá a objevím další světýlko, který chci. Jenže ono zhasne taky. Už mě z toho bolej křídla.