Významový pohled dnešní doby

Anotace: ztráta jazyka, jazyku, a taky jazyků

Jak začít, co říct, co sdělit, aby to nebylo všední, fádní, zřejmé a taky již neproslovené?

Je to celé velmi složité. Tak když jsem si problematizoval tak jednoduché jsoucno, jakým je etymologie, tedy původ slov, musím už v tom pokračovat a dobrat se závěru, ovšem jakého?

To mi nikdo nezaručí, koneckonců, může v dnešní době někdo něco za-ručit, garantovat? Nenechte se mýlit, ale nic není jasné, zřejmé a garantované.

Ani etymologie, ani význam slov. Je to stejně relativní, jako nejpřísnější věda, smlouva, nebo cokoli jiného. Co se stane, když změníme např. poslední písmenko ve slově "jazyk" např za "a", "u", nebo "ů"? Je z toho patrný rozdíl na první pohled na takto napsané slovo. Etymologicky je původ slova pořád stejný, ale co se týče významu, je značně posunutý. Kdo z nás dnes má cit pro "jazyk"? Jedině filologové a jazykovědci, a možná že také ne. Kdo jediní nám určuje jak má jazyk vypadat, jakou má mít strukturu, jak má být charakterizován, jak má vystupoat vůči jiným jazykům a jak má být správně pochopen?

Říkáme, např. že nastala u něj rakovina jazyka např. po určitém psycho-somatickém procesu a reakci, nebo ve spojení týkající se jazka, ve smyslu že např. nastal proces jazykové cykličnosti, tedy zánik, a vznik jazyku, nicméně např. to lze chápat i v pojetí, že např. můžeme ztratit jazyk u boty a pořád se nic tak neděje.

Ale je to o dost závažnější. Možná někdo namítne, vždyť Český jazyk má určitou formu jazyka, tedy např. skloňování, časování a ohýbání, avšak nejde mi o koncovky podstatného jména, ale o tak jemnou věc, jakou je rozlišení toho co autor chtěl vyjádřit. Sémantika nám udává několik zásadních vlastností, nicméně význam, jako hermenauticky iterpretovatelnou jednotku nám nikdo objektivně zprostředkovat nemůže. Jde o předem a již předem psychologicky zabarvenou, neobjektivní, osobní výpvěď, něco, co není oproštěné a vždy na to hledíme skrze "brýle" čtenáře, skrze to co my sami k tomu, onomu konkrétnímu zaujímáme. Jestliže tedy chápeme jazyk jako prostředek lidské komunikace, byl by jeho významový pojem téměř prázdný. Jazyk to je i určitá geografická, společenská a kulturní složka, tedy počítáme-li k tomu dialekty, nářečí a profesní významy slov. Ovšem lingvisté a filologové o těchto možnostech ne-radi slýchají, protože jde o nuance od jazykově určeného úzu. Ale co je určené a určitelné? Když neexistují právní, morální, společenské, zvykové, obyčejové, duchovní a světské normy, tak jak může existovat něco jako řád jazyka? Vždyť ten sám je ve vývoji a tedy každá odchylka, je dalo by se říci jakýmsi obrodem v jazyce, a zároveň i v jeho dějinnosti. Jazyk má dějiny, tradici, pravdla a taky podmínk (předpoklady) a možnosti. To co se objevuje ve článcích novin, časopisů, ale i netištěních periodicích, publikacích, článcích, glosách, fejetonech, úvahách atd. na mezinárodních servrech internetu, je ěkdy zarážející. Jemnocit pro jazyk, pro správné vyjádření daného konkrétního je opomíjené, a mnohdy se setkáváme se špatným výrazem pro dané kokrétní, a setkáváme se tedy s nepřesností a správně nepojmenovaná realita je jiná realita. A proto i každý z nás žje v jakési "jiné" realitě, v jiném světě, každý v tom svém, svém jeiném, svém konkrétním. Sjednocením smyslu, významu a citlivého používání jazyka v praxi bude dosaženo i sejdnocení ná všech, nás rozpolcených, nás samých jediných konkrétních. Nechci zacházet dále,ale nepřicházím se žádnou novinkou, to mi nepřísluší. Myšlenksa universálního vyjadřovacího prostředku je tak stará jako lidsvo samo. Jestli byla Babylonie spojována s rozělením jazyků, z důcodu lidské pyšnosti, kdy zasáhla vyšší moc, která lidem daa každé skupině jiné, budeme-li tomu věřit, ak již tak musely být velmi silné snahy sjednotit jazyk, protože sjednocením jazyka by se sjednotil i tak již partikulární svět každého konkrétního. Svět rozpolcenosti a svět idiocie (ve významu lat. idiot- jakožto soukromník, každý sám, jediný, jedinec). pozdější snahy v obdbí národních obrození, esperantého sdružení, ale i dnešní situace tíhne k tomu jak vytvořit mezinárodní prostředek komunikace. Kdo z nás dnes a denně nestojí před problémem jazykovým? Zapnete satelit a jde zajímaý pořad z historie lidstva, nebo o dějinách umění. Ale protože jste jazykově indisponováni, můžete s radostí shlížet poue pohybující se obrázky a jakési zvuky vašemu uchu nedávající smysl, nicméně taková je doba.

A řešení? No posuďte sami.